23 C 81/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 11 263,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 663,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 116,64 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 458,93 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 907,50 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 700,57 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 524,02 Kč od 3. 1. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 955,60 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala úhrady částky 3 600 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 999 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. 1. 2024 domáhala na žalované zaplacení částky 11 263,26 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených dodávek elektřiny, plynu a souvisejících služeb.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění.

5. Z listiny nadepsané „Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN č. , číslo, “, listiny nadepsané jako „Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny“ a listin nadepsaných jako „Ceník“ soud zjistil, že se žalobkyně s žalovanou dne , datum, písemně dohodly, že žalobkyně bude dodávat do odběrného místa na adrese , adresa, , (dále jen „odběrné místo“), elektřinu a zajišťovat s tímto dodáním související služby, kdy žalovaná za odběr této elektřiny a s tím souvisejících poskytnutých služeb (za v této dohodě sjednaných podmínek) uhradí cenu stanovenou v cenících žalobkyně a rozhodnutích Energetického regulačního úřadu. Úhrada této ceny byla sjednána formou záloh a na základě vyúčtování žalobkyně, a to v termínech vyznačených na každém konkrétním vyúčtování, popř. plánu záloh. Doba trvání této dohody byla sjednána na 36 měsíců s možností jejího automatického prodloužení.

6. Z listiny nadepsané „Smlouva o sdružených službách dodávky plynu oprávněnému zákazníkovi č. , číslo, “, listiny nadepsané „Všeobecné obchodní podmínky dodávky plynu“ a listin nadepsaných jako „Ceník“ soud zjistil, že se žalobkyně s žalovanou dne 7. 5. 2018 písemně dohodly, že žalobkyně bude dodávat do odběrného místa na adrese , adresa, , (dále jen „odběrné místo“), plyn a zajišťovat s tímto dodáním související služby, kdy žalovaná za odběr tohoto plynu a s tím souvisejících poskytnutých služeb (za v této dohodě sjednaných podmínek) uhradí cenu stanovenou v cenících žalobkyně a rozhodnutích Energetického regulačního úřadu. Úhrada této ceny byla sjednána formou záloh a na základě vyúčtování žalobkyně, a to v termínech vyznačených na každém konkrétním vyúčtování, popř. plánu záloh. Doba trvání této dohody byla sjednána na 12 měsíců s možností jejího automatického prodloužení.

7. Z listin nadepsaných „Vyúčtování za elektřinu“, „Upomínka – odstoupení od smlouvy“, „Ceník“ a „Ceník služeb , právnická osoba, .“ soud zjistil, že do odběrného místa bylo za období od 8. 4. 2021 do 14. 12. 2021 dodáno 379 kWh elektřiny v ceně (včetně souvisejících služeb) ve výši 3 161,14 Kč, přičemž k úhradě této ceny, po odečtení žalovanou již uhrazených záloh na tuto cenu ve výši 600 Kč a prominutí daně ve výši 444,50 Kč, byla žalovaná vyzvána do 30. 12. 2021. Dále bylo do odběrného místa za období od 15. 12. 2021 do 18. 5. 2022 dodáno 115 kWh elektřiny v ceně (včetně souvisejících služeb) ve výši 1 458,93 Kč, přičemž k úhradě této ceny, byla žalovaná vyzvána do 6. 6. 2022. V souvislosti s ukončením dodávky elektřiny a souvisejících služeb žalobkyně uhradila společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO zainteresované společnosti 0/0, , se sídlem , adresa, , za toto odpojení žalované od distribuční soustavy elektřiny částku ve výši 907,50 Kč, a proto vyzvala žalovanou rovněž k úhradě této částky, a to do 6. 6. 2022.

8. Z listin nadepsaných „Vyúčtování za plyn“ a „Ceník“ soud zjistil, že do odběrného místa bylo za období od 5. 12. 2020 do 9. 12. 2021 dodáno 3 m3 plynu v ceně (včetně souvisejících služeb) ve výši 1 447,69 Kč, přičemž k úhradě této ceny, po odečtení žalovanou již uhrazených záloh na tuto cenu ve výši 600 Kč a prominutí daně ve výši 147,12 Kč, byla žalovaná vyzvána do 3. 1. 2022. Dále bylo do odběrného místa za období od 10. 12. 2021 do 17. 12. 2022 dodáno 4 m3 plynu v ceně (včetně souvisejících služeb) ve výši 1 524,02 Kč, přičemž k úhradě této ceny, byla žalovaná vyzvána do 2. 1. 2023. Dále byly do odběrného místa za období od 18. 12. 2022 do 18. 5. 2023 poskytnuty služby související s dodávkou plynu v ceně 955,60 Kč, přičemž k úhradě této ceny, byla žalovaná vyzvána do 6. 6. 2023.

9. Z listiny nadepsané „Výzva k zaplacení dluhu“ a listiny nadepsané „Poštovní podací arch“ soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby opětovně vyzvána k úhradě shora uvedených cen dodávky elektřiny a plynu (včetně souvisejících služeb).

10. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná žalobou nárokovanou částku do dne vyhlášení rozsudku uhradila.

11. Z dalších listin soud nezjistil skutečnosti významné pro předmětné řízení.

12. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

13. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého si strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), (dále jen „energetický zákon“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle § 72 odst. 2 energetického zákona, se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Podle § 419 o. z. platí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu (§ 1746 o. z. ve spojení s § 50 odst. 2 energetického zákona a § 72 odst. 2 energetického zákona). V rámci předmětných závazků vystupovala žalobkyně jako obchodník s elektřinou a plynem žalovaná jako zákazník. Smlouvy byly uzavřeny na dobu určitou s možností automatického prodloužení. Uzavřenými smlouvami se žalobkyně zavázala dodat do odběrného místa elektřinu a plyn (a zajistit dodání souvisejících služeb) a žalovaná se zavázala za dodanou elektřinu, plyn a s jejich dodávkou související služby zaplatit řádně a včas žalobkyní stanovenou a Energetickým regulačním úřadem cenu, a to ve lhůtě splatnosti uvedené v konkrétních vyúčtováních dodaných sdružených služeb dodávky elektřiny, plynu či přehledu záloh (§ 1958 o. z.). Žalobkyně svoji smluvní povinnost splnila, tj. dodávala elektřinu a plyn (a zajistila s jejich dodávkou související služby) do sjednaného odběrného místa a provedla řádné vyúčtování ceny dodané elektřiny a plynu včetně souvisejících služeb. Naopak žalovaná svoje základní povinnosti vyplývající pro ni z předmětného smluvního vztahu, a to zaplatit za sdružené služby dodávky elektřiny a plyn cenu ve výši 2 116,64 Kč se splatností do 30. 12. 2021, cenu ve výši 1 458,93 Kč se splatností do 6. 6. 2022 do zaplacení, cenu ve výši 700,57 Kč se splatností do 3. 1. 2022, cenu ve výši 1 524,02 Kč se splatností do 2. 1. 2023 do zaplacení, cenu ve výši 955,60 Kč se splatností do 6. 6. 2023 a cenu ve výši 907,50 Kč za odpojení od distribuční soustavy elektřiny se splatností do 6. 6. 2022 nesplnila. Soud tak na základě shora popsaného zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení žalobě v tomto rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě žalobou nárokované částky včetně úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku (§ 1968 o. z., § 1970 o. z.).

15. Ve vztahu k žalobkyní uplatněnému nároku na úhradu peněžních prostředků v souhrnné výši 3 600 Kč jako poplatků „za upomínky s výzvou k úhradě“ soud uvádí, že povinnost hradit uvedené poplatky nebyla v textu předmětných smluv sjednána. Ujednání o povinnosti žalované zaplatit předmětné poplatky byla uvedena pouze v obchodních podmínkách žalobkyně tak, že „za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoliv splatné platby jsme oprávněni vám účtovat poplatek ve výši 240 Kč.“ Z uvedeného vyplývá, že požadavek žalobkyně na úhradu předmětných poplatků, kdy výše těchto poplatků byla paušalizována v obchodních podmínkách žalobkyně, a to bez konkrétní specifikace uvedených poplatků v účastníky uzavřených smlouvách, nemůže obstát.

16. V souvislosti s absencí vyčíslení reálných nákladů za upomínky a jejich nahrazení paušalizovanými poplatky je třeba uvést, že v tomto případě předmětné paušalizované poplatky odpovídá svým charakterem ujednání o smluvní pokutě (§ 2048 o. z.). Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3854/2011) označuje smluvní pokutu jako paušalizovanou náhradu škody, kdy sjednaní takové paušalizované náhrady škody je třeba v rámci tuzemské právní úpravy chápat právě jako ujednání o smluvní pokutě. Skutečnost, že žalobkyně spojuje tento paušální poplatek s písemnou upomínkou, na daném závěru nemůže nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019).

17. Dále je třeba připomenout, že žalovaná se v předmětném smluvním vztahu nacházela v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Je pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy (§ 1751 o. z.). Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a výše uvedená relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností.

18. K uvedenému soud rovněž doplňuje, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem Ústavní soud zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06).

19. V návaznosti na v předchozím odstavci konstatovanou judikaturu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souvislosti s obchodními podmínkami pak Ústavní soud uvedl, že stěžejním účelem obchodních podmínek v kontraktačním procesu se spotřebitelem by měl být především popis technického a vysvětlujícího charakteru, a nikoliv skrytá ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Ve světle těchto informací pak Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být, a to pod sankcí neplatnosti, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž v projednávané věci.

20. Předmětné smlouvy uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní vyjma drobným písmem uvedené stručné informace o existenci obchodních podmínek neobsahovaly žádné konkrétní informace o poplatcích spojených s prodlením žalované hradit cenu žalobkyní poskytnutého plnění řádně a včas, jejich výši či specifikaci konkrétního úkonu žalobkyně, se kterým by měly být tyto poplatky spojeny. V uzavřených smlouvách absentuje rovněž označení konkrétních ustanovení obchodních podmínek či dalších dokumentů, ve kterých by měly být výše uvedené informace obsaženy. Z textu smluv navíc nevyplývá, zda se ujednání o předmětných poplatcích nachází na jednom či více místech obchodních podmínek či dalších obdobných dokumentů. V souvislosti se všemi shora uvedenými informacemi soud uzavírá, že ujednání o poplatcích za vyhotovení a zaslání upomínky ve výši 240 Kč za jednu upomínku, je třeba považovat za neplatné a žalobu v tomto rozsahu zamítnout (§ 580 o. z., § 588 o. z. s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu, např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2666/2017).

21. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalované v částce 999 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalované odečetl od částečného úspěchu žalobkyně při výsledku 44,34 % z částky 2 252 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21 % DPH ve výši 252 Kč (počítáno z částky 1 200 Kč). V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.