23 C 84/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 21 073,39 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, na základě které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 29 257,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 519,96 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,08 % ročně z částky 4 075,33 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 10 444,63 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se předmětnou žalobou na žalované domáhala úhrady částky 22 414,48 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyní žalobkyně“), a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 7 000 Kč, a kterou se žalovaná spolu s úroky (22,08 % ročně) a poplatky v souhrnné kapitalizované výši 9 074 Kč zavázala (mimo jiné) vrátit a uhradit v pravidelných 78 týdenních splátkách po 207 Kč, a to nejpozději do 9. 6. 2022. Schopnost žalované řádně hradit předmětný závazek byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zjištěna na základě informací získaných od žalované, které byly prověřeny a následně písemně zaznamenány. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Ke dni 27. 9. 2023 byla pohledávka za žalovanou vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná do dne postoupení předmětné pohledávky uhradila předchůdkyni žalobkyně peněžní prostředky ve výši 9 254,14 Kč. S ohledem na tuto skutečnost se tak žalobkyně v předmětném řízení domáhala úhrady jistiny ve výši 4 075,33 Kč, poplatků a kapitalizovaného úroku v souhrnné výši 2 427,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 213,59 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 668,25 Kč, úroku ve výši 22,08 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 075,33 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 075,33 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalobkyně svůj žalobou vznesený nárok dále odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 21 000 Kč, a kterou se žalovaná spolu s úroky (24,24 % ročně) a poplatky v souhrnné kapitalizované výši 29 332 Kč zavázala (mimo jiné) vrátit a uhradit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 2 098 Kč, a to nejpozději do 8. 2. 2022. Schopnost žalované řádně hradit předmětný závazek byla ze strany předchůdkyně žalobkyně zjištěna na základě informací získaných od žalované, které byly prověřeny a následně písemně zaznamenány. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Ke dni 27. 9. 2023 byla pohledávka za žalovanou vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná do dne postoupení předmětné pohledávky uhradila předchůdkyni žalobkyně peněžní prostředky ve výši 35 045,86 Kč. S ohledem na tuto skutečnost se tak žalobkyně v předmětném řízení domáhala úhrady jistiny ve výši 10 444,63 Kč, poplatků a kapitalizovaného úroku v souhrnné výši 4 126,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 552,37 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 749,68 Kč, úroku ve výši 24,24 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 444,63 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 444,63 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

6. Z listin nadepsaných „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne , datum, dohodly na dočasném poskytnutí peněžních prostředků (předchůdkyní žalobkyně pro žalovanou) ve výši 21 000 Kč s tím, že žalovaná tyto peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátí, jakož i předchůdkyni žalobkyně uhradí částku v souhrnné výši 29 332 Kč, a to formou 24 měsičních plateb ve výši 2 098 Kč měsíčně nejpozději do 8. 2. 2022. Předchůdkyně žalobkyně dne 8. 2. 2020 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč.

7. Z listiny nadepsané jako „Smlouva o postoupení pohledávek“ včetně přílohy, z listiny nadepsané jako „Oznámení o postoupení pohledávek“, z listiny nadepsané jako „Potvrzení o zaplacení kupní ceny“ a listiny nadepsané jako „Podací lístek - DopisOnline“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dohodly na převedení práva domáhat se úhrady v předmětném řízení nárokovaných peněžních prostředků ke dni 27. 9. 2023 z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž uvedenou skutečnost předchůdkyně žalobkyně žalované písemně oznámila (kdy předmětné oznámení bylo k poštovní přepravě na adresu žalované, kterou žalovaná označila jako adresu svého trvalého pobytu, dne 27. 10. 2023) a vyzvala ji (mimo jiné) k úhradě žalobou nárokovaných peněžních prostředků nejpozději do 10 dnů od dodání tohoto písemného oznámení.

8. Z listiny nadepsané jako „Zákaznická karta - žádost o spotřebitelský úvěr“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované dočasně jí poskytnuté žalobou tvrzené peněžní prostředky včetně dalších poplatků za žalobou tvrzených podmínek vrátit a uhradit vycházela z žalovanou dne 8. 2. 2020 poskytnutých informací, že žalovaná byla svobodná, bydlela v nájemním bydlení, měla jednu vyživovací povinnost, pravidelný čistý měsíční příjem žalované, a to příjem z rodičovského příspěvku, činil částku 10 000 Kč měsíčně, další blíže nespecifikovaný příjem žalované činil částku 6 644 Kč měsíčně (uvedené příjmy předchůdkyně žalobkyně ověřila), přičemž odhadované výdaje žalované činily částku 3 600 Kč měsíčně. Účelem žádosti žalované o poskytnutí tvrzených peněžních prostředků bylo refinancování.

9. Z listin nadepsaných „Tabulka umoření“ soud zjistil, že žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s jí tvrzenými uzavřenými smlouvami peněžní prostředky v souhrnné výši 44 300 Kč.

10. Z listiny nadepsané „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ a listiny nadepsané „Podací lístek - DopisOnline“ soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby opakovaně písemně vyzvala žalovanou (mimo jiné) k úhradě žalobou nárokovaných peněžních prostředků.

11. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná zjištění, která by měla vliv na projednávanou věc.

12. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na dílčí skutková zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. K ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud dále doplňuje, že Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-FINANCE s. r. o., proti GK v odpovědi na předběžné otázky potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího.

26. Ústavní soud v usnesení svého pléna ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. PL. ÚS 1/10, v jeho bodu 33, uvedl, že „s odkazem na citované rozhodnutí Ústavního soudu lze zopakovat, že podle judikatury tehdejšího Soudního dvora Evropských společenství má vnitrostátní soud, pověřený v rámci své pravomoci použitím ustanovení práva Společenství, povinnost zajistit plný účinek těchto norem podle potřeby i tak, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů [viz zejména rozsudek Amministrazione delle Finanze dello Stato v Simmenthal SpA ze dne 9. března 1978 (tzv. Simmenthal II), 106/77, Recueil, s. 629, body 21 až 24, citováno dle rozsudku ze dne 18. července 2007, Lucchini Siderurgica, C 119/05, Sb. rozh. s. I-6199, bod 61]. Ústavní soud ve svých rozhodnutích tuto judikaturu Soudního dvora výslovně aproboval“.

27. Lze tedy shrnout, že obecné soudy jsou povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 – 178).

28. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak jak je specifikováno v bodě 6. tohoto rozsudku, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Předchůdkyni žalobkyně tak vznikla povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

29. Pro úplnost soud dodává, že ve vztahu k druhé žalobkyní tvrzené smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou žalobkyně sice nepředložila soudu žádný důkaz, resp. nepředložila soudu důkaz, z kterého by bylo možno učinit závěr, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o žalobkyní tvrzeném obsahu, nicméně soud prokázání této tvrzené skutečnosti nepovažoval, a to s ohledem na tvrzení žalobkyně o obsahu této smlouvy a prokázání způsobu prověření úvěruschopnosti žalované i před uzavřením této tvrzené smlouvy, za nutné. Jinými slovy řečeno soudem níže v podrobnostech specifikovaný závěr by se beze změny aplikoval i za předpokladu prokázání uzavření předmětné smlouvy.

30. Před uzavřením předmětných smluv o spotřebitelském úvěru předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaná má příjem z rodičovského příspěvku ve výši 10 000 Kč měsíčně a jiný blíže nespecifikovaná příjem ve výši 6 644 Kč měsíčně.

31. Ohledně dalších skutečností souvisejících s posouzením úvěruschopnosti žalované, konkrétně ohledně výdajů žalované, vycházela předchůdkyně žalobkyně pouze z informací poskytnutých samotnou žalovanou.

32. V souvislosti se všemi výše uvedenými informacemi tak soud připomíná související judikaturu, podle které věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, „vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

33. Uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je totiž nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

34. Je sice pravdou, že na základě provedeného dokazování lze dospět k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyně žalobkyně provedla; provedla jej však způsobem zcela nedostatečným, povrchním, vycházejíc z tvrzení žalované a ověření skutečnosti, že žalovaná měla příjmy z rodičovského příspěvku včetně jejich měsíční výše, jakož i jiné blíže nespecifikované příjmy včetně jejich výše. U řady shora popsaných faktorů podstatných pro posouzení úvěruschopnosti (zejména výdajů žalované) se předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s pravděpodobností jejich existence, navíc jen v odhadované výši, nikoli s jejich prověřením, a to i přes to, že žalovaná uvedla, že má zájem o uzavření úvěrových smluv za účelem refinancování jiných závazků. Žalovaná byla navíc osobou povinnou k plnění jedné vyživovací povinnosti a bydlela v nájemním bydlení. Odhadované měsíční výdaje ve výši 3 600 Kč, v kontextu zjištěných skutečností, tak byly zcela v rozporu s obvyklou životní zkušeností. V posuzované věci tedy nelze dospět k závěru, že by předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované neprověřila vůbec, nýbrž k závěru, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované, ve smyslu posouzení její schopnosti splácet předmětné spotřebitelské úvěry včetně úhrady dalších souvisejících poplatků posoudila zcela nedostatečně a dostatečně údaje poskytnuté žalovanou neprověřila, ačkoliv tak s ohledem na svoji zákonnou povinnost učinit měla. Povinnosti poskytovatele úvěru vyplývající ze shora citované právní úpravy je totiž nutno interpretovat tak, že se jedná o skutečné, reálné a individuální posouzení schopnosti každého konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr tento úvěr splácet na základě jím konkrétně doložených a prověřených reálných informací, jež nejsou zcela zjevně v rozporu s obvyklou životní zkušeností. Jen takové individuální prověření konkrétního žadatele je oním zákonem vyžadovaným prověřením, kdy teprve na základě neexistence důvodných pochybností plynoucích z onoho důkladného individuálního posouzení je oprávnění poskytovatele požadovaný úvěr platně poskytnout; poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s právě uvedeným, je ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. 26 ICm 2690/2021).

35. S ohledem na v předchozím odstavci uvedený závěr soudu je tak třeba považovat předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro rozpor se zákonem za současného zjevného rozporu s veřejným pořádkem za absolutně neplatné (§ 580 o. z. a § 588 o. z.) (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 28 Co 194/2020).

36. Pro úplnost soud uvádí, že nemohl ani s ohledem na ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. a § 2993 o. z. podle kterých jsou předchůdkyně žalobkyně a žalovaná [a následně i žalobkyně, na kterou byly projednávané pohledávky předchůdkyně žalobkyně postoupeny (§ 1879 o. z.)] povinny si vzájemně vrátit plnění, která si na základě projednávaných neplatných smluv poskytly, přiznat žalobkyni právo na úhradu předchůdkyní žalobkyně žalované poskytnutých peněžních prostředků. V řízení totiž bylo prokázáno, že žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně na projednávané nároky peněžní prostředky v souhrnné výši 44 300 Kč, tedy výrazně více, než kolik předchůdkyně žalobkyně žalované skutečně poskytla.

37. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud žalobu zamítl.

38. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly.