23 C 85/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaný: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 806 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 500 Kč od 5. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 3 413 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 913 Kč od 13. 10. 2024 do 4. 8. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 3 413 Kč od 5. 8. 2025 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 893 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 18 806 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 500 Kč se splatností do 12. 10. 2024. Za tento úvěr se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 3 413 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky ani poplatek neuhradil. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobkyně. Za zaslané upomínky mu byly naúčtovány upomínací výlohy ve výši 2 500 Kč.

2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o. s. ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.

3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

4. Z předložených listin bylo zjištěno následující. Žalobkyně předložila Smlouvu o zápůjčce ze dne , datum, , která byla uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen „smlouva“), která obsahuje jméno a příjmení žalovaného včetně jeho rodného čísla a adresy, telefonní číslo a emailovou adresu. Ve smlouvě bylo sjednáno poskytnutí zápůjčky 10 500 Kč, jistina spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 3 413 Kč měla být splacena nejpozději do 12. 10. 2024, výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 10 558 %. Ve smlouvě v bodu 2.3 byla sjednána řada poplatků, jako smluvní pokuta 0,1 % denně za každý den prodlení, 500 Kč za výzvu k úhradě, 500 Kč za předání klienta internímu oddělení vymáhání pohledávek, 750 Kč za předání klienta inkasní agentuře, až 1 800 Kč jako účelně vynaložené náklady. V bodě 2.4 jsou uvedeny poplatky za žádost o prodloužení splatnosti půjčky, poplatky činily 15, 25 či 32,5 % aktuálně dlužné jistiny dle délky prodloužení. Ke smlouvě doložila žalobkyně rovněž Všeobecné obchodní podmínky coby nedílnou součást smlouvy. Z výpisu z účtu vyplývá převod částky 10 500 Kč dne 12. 9. 2024 na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Toto potvrzuje i zpráva , právnická osoba, . Žalobkyně dále předložila upomínky dlužného plnění ze dne 19. 10. 2024, 26. 10. 2024, 2. 11. 2024, 11. 11. 2024 a 26. 11. 2024. Dle tvrzení žalobkyně byly upomínky odeslány prostřednictvím České pošty, doklady o odeslání doloženy nebyly. Předžalobní výzva ze dne 29. 7. 2025 byla žalovanému zaslána prokazatelně téhož dne, lhůta k úhradě byla žalovanému stanovena 3 dny.

5. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

7. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání žalobkyně a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 500 Kč, za který se žalovaný zavázal uhradit poplatek 3 413 Kč, úroková sazba sjednána nebyla, RPSN činila 10 558 %. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaných úroků a poplatků je zcela nepřiměřená. Je zřejmé, že poplatek za úvěr ve výši 3 413 Kč je defacto příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. V rámci smlouvy pak byla sjednána další řada poplatků uvedených v bodu 4. odůvodnění, které zakládají významnou nerovnováhu mezi účastníky, zejména zpoplatnění každé žádosti o prodloužení splatnosti dalším poplatkem ve výši 15, 25 a 32,5 % z aktuálně dlužné částky, smluvní pokuta a další. Soud má za to, že smluvní poplatek za poskytnutí zápůjčky, který lze považovat za alternativu smluvního úroku, přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Poukazuje rovněž na databázi České národní banky, z níž vyplývá, že v roce 2024 činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu 7 - 9 % ročně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého poplatku by žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytla. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.

13. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tím, zda byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a navrhuje alternativně, aby soud rozhodl o vrácení částky z titulu bezdůvodného obohacení.

14. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 500 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).

15. Soud zjistil, že z částky 10 500 Kč nebylo uhrazeno ničeho, tato částka byla proto žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2025, která mu byla zaslána doporučeně téhož dne. Za běžného chodu věcí lze předpokládat, že se písemnost dostala do dispozice žalovaného následující den, tj. 30. 7. 2025 (středa), žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k úhradě do tří dnů, tj. do 4. 8. 2025. Od 5. 8. 2025 má tak žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Žalovaný, který měl ve věci převážný úspěch (žalobkyně uspěla v částce 10 500 Kč z požadovaných 21 300 Kč, bez úroku z prodlení), žádné náklady řízení neuplatňoval a ani mu žádné náklady v řízení nevznikli, kdy po celou dobu řízení zůstal pasivní.