23 C 87/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 016 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 5 233 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 374,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 15. 6. 2021 do 7. 7. 2021, úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 672 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 12. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 17 016 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění tohoto svého nároku žalobkyně uvedla, že dne 9. 3. 2020 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru [číslo] včetně jejího dodatku ze dne 11. 3. 2020, jejíž nedílnou součástí byl dokument s názvem Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Předchůdkyně žalobkyně se předmětnou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit do 8. 4. 2020. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč předchůdkyni žalobkyně řádně a včas nevrátil, čímž mu vznikla povinnost, vyjma vrácení předmětných peněžních prostředků, rovněž uhradit předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, jakož i povinnost k úhradě paušálních nákladů spojených s upomínáním žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021 převedena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitelky byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2021. Celková hodnota pohledávky se tak skládá z jistiny ve výši 12 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 016 Kč, paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 367 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 374,25 Kč od 9. 4. 2020 do 1. 6. 2021 a zákonného úroku z prodlení z jistiny 12 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení. Poslední písemnou upomínku před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému doporučeně, přičemž až do okamžiku podání žaloby žalovaný předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni na žalobou vznesený nárok ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku pro předchůdkyni žalobkyně a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 9. 3. 2020 (dostupného na https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAIL?p_lang=cz&p 09.03.2020) soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně je společností s ručením omezeným, která disponuje oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

5. Z listin označených jako„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne 9. 3. 2020 a ze dne 11. 3. 2020, listiny označené jako„ Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru“, listiny označené jako„ Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově“ a listiny označení jako„ Výpis z účtu“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli, že předchůdkyně žalobkyně dočasně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaný předchůdkyni žalobkyně vrátí do 8. 4. 2020. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se rovněž dohodli, že je žalovaný oprávněn okamžik vrácení dočasně poskytnutých peněžních prostředků prodloužit až o 11 měsíců, kdy byla v závislosti na případně prodlouženém okamžiku vrácení těchto prostředků, dohodnuta povinnost žalovaného uhradit předchůdkyni žalobkyně smluvený poplatek. Rovněž pro případ, že by předchůdkyni žalobkyně nebyly dočasně poskytnuté peněžní prostředky do 8. 4. 2020 žalovaným vráceny, bylo předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dohodnuto oprávnění předchůdkyně žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 0,1 % denně z dočasně poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků. Rovněž bylo dohodnuto oprávnění předchůdkyně žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu paušálních poplatků spojených s upomínáním žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně dne 9. 3. 2020 a 11. 3. 2020 žalovanému částečně v hotovosti a částečně bezhotovostně poskytla peněžní prostředky v souhrnné výši 12 000 Kč, které žalovaný převzal, resp. kterými byl žalovaný oprávněn disponovat.

6. Z listiny označené jako„ Dohoda o postoupení pohledávek“ včetně její přílohy, z listiny označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ včetně podacího archu a z listiny označené jako„ Potvrzení o přijetí platby“ soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně ke dni 14. 6. 2021 dohodly na převedení práva domáhat se úhrady projednávaného nároku na úhradu žalobou požadované částky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž předchůdkyně žalobkyně tuto skutečnost oznámila žalovanému prostřednictvím dopisu ze dne 25. 6. 2021, odeslaného žalovanému dne 29. 6. 2021.

7. Z listiny označené jako„ Výzva před podáním žaloby“ ze dne 9. 11. 2021 a podacího archu ze dne 11. 11. 2021 soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní dne 11. 11. 2021 odeslána výzva k úhradě žalobou nárokované částky.

8. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni na žalobou vznesený nárok cokoliv vrátil či uhradil.

9. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádné zjištění, které by mělo vliv na posuzovanou věc.

10. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni v souvislosti s projednávaným nárokem cokoliv uhradil.

11. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

12. Z tvrzení žalobkyně ani z jí předložených důkazů však soud nezjistil, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením shora popsané dohody či poskytnutím peněžních prostředků žalovanému, resp. před tím, než byl žalovaným prodloužen okamžik, ke kterému byl žalovaný povinen předchůdkyní žalobkyně jí poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného poplatku vrátit, přezkoumala schopnost žalovaného tyto poskytnuté peněžní prostředky včetně dalších sjednaných poplatků v žalovaným zvoleném termínu uhradit.

13. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 753 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

17. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

19. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle § 2390 o. z., platí, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila [obec] národní banka.

25. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s. r. o., proti GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Obecné soudy jsou tak povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20).

28. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.). V řízení však nebylo, vzdor zákonné povinnosti žalobkyně podle § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a § 120 odst. 1 o. s. ř., tvrzeno ani prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy, resp. před její změnou, jakýkoliv způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

29. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní je zásadně stav absence těchto nezbytných skutkových tvrzení a objektivní nejistoty o jejich existenci, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.

30. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tak soud nemohl učinit závěr o splnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a proto považoval předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřenou smlouvu o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru, za absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 o. z. a § 588 o. z. včetně shora uvedené judikatury).

31. V souladu s tímto závěrem soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou předchůdkyně žalobkyně a žalovaný povinni si vzájemně vrátit plnění, která si na základě projednávané neplatné smlouvy poskytli a s ohledem na postoupení předmětné pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, žalobkyni vzniklo právo na vrácení předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 12 000 Kč.

32. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 12 000 Kč v rámci oznámení o postoupení pohledávky předchůdkyně žalobkyně ze dne 25. 6. 2021, která byla žalovanému odeslána dne 29. 6. 2021, a to, s ohledem na aplikaci domněnky doby dojití ve smyslu § 575 o. z. a zákonnou úpravu času plnění a výzvy věřitele ve smyslu § 1958 o. z., se splatností nejpozději do 7. 7. 2021.

33. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky, od 8. 7. 2021 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 672 Kč, přičemž tato částka představuje 29,80 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,90 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,10 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 17 016 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.