23 C 88/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 44 688,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 968,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 048,91 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 011,80 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení a z částky 907,50 Kč od 8. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení částky 720 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 692 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala na žalovaném zaplacení částky 43 968,21 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených dodávek elektřiny a souvisejících služeb.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listin učinil soud následující dílčí skutková zjištění.

5. Z listiny nadepsané „Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN č. , číslo, “, listiny nadepsané „Plná moc“, listiny nadepsané „Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny“ soud zjistil, že se žalobkyně se žalovaným dne 7. 9. 2021 písemně dohodli, že žalobkyně bude dodávat do odběrného místa na adrese , adresa, , (dále jen „odběrné místo“), elektřinu a zajišťovat s tímto dodáním související služby, kdy žalovaný za odběr této elektřiny a s tím souvisejících poskytnutých služeb (za v této dohodě sjednaných podmínek) uhradí cenu stanovenou v cenících žalobkyně a rozhodnutích Energetického regulačního úřadu. Úhrada ceny byla sjednána formou záloh a na základě vyúčtování žalobkyně, a to v termínech vyznačených na každém konkrétním vyúčtování, popř. plánu záloh. Doba trvání této dohody nebyla sjednána. Účastníci se rovněž dohodli, že je žalobkyně je oprávněna od počátku zrušit předmětnou dohodu se žalovaným, pokud žalovaný neuhradí žalobkyní jakoukoliv na základě dohody účastníků stanovenou, popř. vyúčtovanou, platbu řádně a včas, a to ani přes písemné upozornění žalobkyně.

6. Z listin nadepsaných „Vyúčtování za elektřinu“ a z listiny nadepsané „Vyúčtování“ soud zjistil, že do odběrného místa bylo za období od 27. 9. 2022 do 25. 9. 2023 dodáno 4 240 kWh elektřiny v ceně (včetně souvisejících služeb) ve výši (po odečtení uhrazených záloh) 21 048,91 Kč, přičemž k úhradě této ceny byl žalovaný vyzván do 16. 10. 2023. Dále bylo do odběrného místa za období od 26. 9. 2023 do 19. 4. 2024 dodáno 2 257 kWh elektřiny v ceně (včetně souvisejících služeb) ve výši 22 011,80 Kč, kdy k úhradě této ceny byl žalovaný vyzván do 6. 5. 2024. V souvislosti s ukončením dodávky elektřiny a souvisejících služeb do odběrného místa vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě ceny výši 907,50 Kč, a to do 7. 5. 2024.

7. Z listiny nadepsané „Upomínka – odstoupení od smlouvy“, z listiny nadepsané „Vaše nové zálohy na elektřinu“ a z listin nadepsaných „Upomínka“ soud zjistil, že žalobkyně ke dni 19. 4. 2024 od počátku ukončila dohodu specifikovanou v bodě 5. tohoto rozsudku, neboť žalovaný opakovaně navzdory písemnému upozornění neuhradil žalobkyni sjednané zálohy a vyúčtovanou cenu dodané elektřiny včetně souvisejících služeb řádně a včas, a to ani přes opakované písemné upozornění žalobkyně.

8. Z listiny nadepsané „Předžalobní výzva k úhradě dlužné částky“ a listiny nadepsané „Podací lístek – DopisOnline“ soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby opětovně vyzván k úhradě předmětným návrhem vzneseného nároku.

9. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný žalobou nárokovanou částku do dne vyhlášení rozsudku uhradil.

10. Z dalších listin soud nezjistil skutečnosti významné pro předmětné řízení.

11. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

12. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého si strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), (dále jen „energetický zákon“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle § 419 o. z. platí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 2001 o. z. platí, že od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení o. z. platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2999 odst. 2 o. z. platí, že plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna.

13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 1746 o. z. ve spojení s § 50 odst. 2 energetického zákona). V rámci předmětných závazků vystupovala žalobkyně jako obchodník s elektřinou a žalovaný jako zákazník. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Uzavřenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodat do odběrného místa elektřinu (a zajistit dodání souvisejících služeb) a žalovaný se zavázal za dodanou elektřinu a s její dodávkou související služby zaplatit řádně a včas žalobkyní a Energetickým regulačním úřadem stanovenou cenu, a to ve lhůtě splatnosti uvedené v konkrétních vyúčtováních dodaných sdružených služeb dodávky elektřiny či přehledu záloh (§ 1958 o. z.). Žalobkyně svoji smluvní povinnost splnila, tj. dodávala elektřinu (a zajistila s jejich dodávkou související služby) do sjednaného odběrného místa a provedla řádné vyúčtování ceny dodané elektřiny včetně souvisejících služeb. Naopak žalovaný svoje základní povinnosti vyplývající pro něj z předmětného smluvního vztahu, a to zaplatit za sdružené služby dodávky elektřiny cenu ve výši 21 048,91 Kč se splatností do 16. 10. 2023 a cenu ve výši 22 011,80 Kč se splatností do 6. 5. 2024. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou nejen těchto cen žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním účastníků od účastníky uzavřené smlouvy ke dni 19. 4. 2024 odstoupila (§ 2001 o. z.) a dne 23. 4. 2024 provedla odpojení odběrného místa, za což byl žalovaný žalobkyni povinen se splatností do 7. 5. 2024 uhradit cenu ve výši 907,50 Kč (§ 2999 odst. 2 o. z.). Soud tak na základě shora popsaného zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení žalobě v tomto rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k souhrnu výše uvedených cen včetně úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku (§ 1968 o. z., § 1970 o. z.).

14. Ve vztahu k žalobkyní uplatněnému nároku na úhradu peněžních prostředků v souhrnné výši 720 Kč jako poplatků za upomínky soud uvádí, že povinnost hradit uvedené poplatky nebyla v textu projednávané smlouvy sjednána. Ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit dotčené poplatky byla uvedena pouze v obchodních podmínkách žalobkyně tak, že „za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoliv splatné platby jsme oprávněni vám účtovat poplatek ve výši 240 Kč.“ Z uvedeného vyplývá, že požadavek žalobkyně na úhradu předmětných poplatků, kdy výše těchto poplatků byla paušalizována v obchodních podmínkách žalobkyně, a to bez konkrétní specifikace uvedených poplatků v projednávaných účastníky uzavřené smlouvě, nemůže obstát.

15. V souvislosti s absencí vyčíslení reálných nákladů za upomínky a jejich nahrazení paušalizovanými poplatky je třeba uvést, že v tomto případě předmětné paušalizované poplatky odpovídají svým charakterem ujednání o smluvní pokutě (§ 2048 o. z.). Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3854/2011) označuje smluvní pokutu jako paušalizovanou náhradu škody, kdy sjednaní takové paušalizované náhrady škody je třeba v rámci tuzemské právní úpravy chápat právě jako ujednání o smluvní pokutě. Skutečnost, že žalobkyně spojuje tento paušální poplatek s písemnou upomínkou, na daném závěru nemůže nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019).

16. Dále je třeba připomenout, že žalovaný se v předmětném smluvním vztahu nacházel v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Je pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy (§ 1751 o. z.). Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a výše uvedená relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností.

17. K uvedenému soud rovněž doplňuje, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem Ústavní soud zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06).

18. V návaznosti na v předchozím odstavci konstatovanou judikaturu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souvislosti s obchodními podmínkami pak Ústavní soud uvedl, že stěžejním účelem obchodních podmínek v kontraktačním procesu se spotřebitelem by měl být především popis technického a vysvětlujícího charakteru, a nikoliv skrytá ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Ve světle těchto informací pak Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být, a to pod sankcí neplatnosti, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž v projednávané věci.

19. Předmětná smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní vyjma drobným písmem uvedené stručné informace o existenci obchodních podmínek neobsahovala žádné konkrétní informace o poplatcích spojených s prodlením žalovaného hradit cenu žalobkyní poskytnutého plnění řádně a včas, jejich výši či specifikaci konkrétního úkonu žalobkyně, se kterým by měly být tyto poplatky spojeny. V uzavřené smlouvě absentuje rovněž označení konkrétních ustanovení obchodních podmínek či dalších dokumentů, ve kterých by měly být výše uvedené informace obsaženy. V souvislosti se všemi shora uvedenými informacemi soud uzavírá, že ujednání o poplatcích za vyhotovení a zaslání upomínky ve výši 240 Kč za jednu upomínku je třeba považovat za neplatné a žalobu v tomto rozsahu zamítnout (§ 580 o. z., § 588 o. z. s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu, např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2666/2017).

20. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, přičemž úspěch žalovaného byl nepatrný, nárok na plnou náhradu nákladů řízení vůči v částce 4 692 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 788 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a z 21 % DPH ve výši 504 Kč (počítáno z částky 2 400 Kč). V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.