23 C 95/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 , 100 00 Praha proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 19 652,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 492,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 476,87 Kč od 12. 4. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 858,85 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 120,72 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 128,73 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 907,50 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 160 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 843 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svým návrhem ze dne 11. 1. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 19 652,67 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených dodávek elektřiny, plynu a souvisejících služeb.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listin učinil soud následující dílčí skutková zjištění.

5. Z listiny nadepsané „Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN č. , číslo, “, listiny nadepsané „Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny“, listiny nadepsané „Obchodní podmínky dodávky elektřiny“, listiny nadepsané „Elektřina bez závazku“ a listin nadepsaných „Ceník“ soud zjistil, že se žalobkyně s žalovaným dne , datum, písemně dohodli, že žalobkyně bude dodávat do odběrného místa na adrese , adresa, , (dále jen „odběrné místo“), elektřinu a zajišťovat s tímto dodáním související služby, kdy žalovaný za odběr této elektřiny a s tím souvisejících poskytnutých služeb (za v této dohodě sjednaných podmínek) uhradí cenu stanovenou v cenících žalobkyně a rozhodnutích Energetického regulačního úřadu. Úhrada ceny byla sjednána formou záloh a na základě vyúčtování žalobkyně, a to v termínech vyznačených na každém konkrétním vyúčtování, popř. plánu záloh. Doba trvání této dohody nebyla sjednána.

6. Z listiny nadepsané „Smlouva o sdružených službách dodávky plynu oprávněnému zákazníkovi č. , číslo, “, listiny nadepsané „Všeobecné obchodní podmínky dodávky plynu“ a listin nadepsaných „Ceník“ soud zjistil, že se žalobkyně s žalovaným dne 9. 1. 2021 písemně dohodli, že žalobkyně bude dodávat do odběrného místa plyn a zajišťovat s tímto dodáním související služby, kdy žalovaný za odběr tohoto plynu a s tím souvisejících poskytnutých služeb (za v této dohodě sjednaných podmínek) uhradí cenu stanovenou v cenících žalobkyně a rozhodnutích Energetického regulačního úřadu. Úhrada ceny byla sjednána formou záloh a na základě vyúčtování žalobkyně, a to v termínech vyznačených na každém konkrétním vyúčtování, popř. plánu záloh. Doba trvání této dohody nebyla sjednána.

7. Z listin nadepsaných „Vyúčtování za elektřinu“, listiny nadepsané „Elektřina bez závazku“, listin nadepsaných „Ceník“ a „Ceník služeb , právnická osoba, “ soud zjistil, že do odběrného místa bylo za období od 20. 9. 2022 do 16. 3. 2023 dodáno 279 kWh elektřiny v ceně (včetně souvisejících služeb) ve výši 3 120,72 Kč, přičemž k úhradě této ceny byl žalovaný vyzván do 3. 4. 2023. Dále bylo do odběrného místa za období od 31. 9. 2021 do 19. 9. 2022 dodáno 1 607 kWh elektřiny v ceně (včetně souvisejících služeb) ve výši 11 863,83 Kč, kdy k úhradě této ceny (po odečtení žalovaným uhrazených záloh ve výši 5 735,10 Kč) byl žalovaný vyzván do 18. 10. 2022. V souvislosti s ukončením dodávky elektřiny a souvisejících služeb vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě ceny výši 907,50 Kč, a to do 3. 4. 2023.

8. Z listin nadepsaných „Vyúčtování za plyn“ a listin nadepsaných „Ceník“ soud zjistil, že do odběrného místa bylo za období od 2. 9. 2022 do 19. 3. 2023 dodáno 67 m3 plynu v ceně (včetně souvisejících služeb) ve výši 3 476,87 Kč, přičemž k úhradě této ceny byl žalovaný vyzván do 11. 4. 2023. Dále bylo do odběrného místa za období od 6. 10. 2021 do 1. 9. 2022 dodáno 105 m3 plynu v ceně (včetně souvisejících služeb) ve výši 3 858,85 Kč, přičemž k úhradě této ceny, byl žalovaný vyzván do 31. 10. 2022.

9. Z listiny nadepsané „Předžalobní výzva k úhradě dlužné částky“ a listiny nadepsané „Podací lístek – DopisOnline“ soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby opětovně vyzván k úhradě předmětným návrhem vzneseného nároku.

10. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný žalobou nárokovanou částku do dne vyhlášení rozsudku uhradil.

11. Z dalších listin soud nezjistil skutečnosti významné pro předmětné řízení.

12. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

13. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého si strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), (dále jen „energetický zákon“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle § 72 odst. 2 energetického zákona, se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Podle § 419 o. z. platí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu (§ 1746 o. z. ve spojení s § 50 odst. 2 energetického zákona a § 72 odst. 2 energetického zákona). V rámci předmětných závazků vystupovala žalobkyně jako obchodník s elektřinou a plynem a žalovaný jako zákazník. Smlouvy byly uzavřeny na dobu neurčitou. Uzavřenými smlouvami se žalobkyně zavázala dodat do odběrného místa elektřinu a plyn (a zajistit dodání souvisejících služeb) a žalovaný se zavázal za dodanou elektřinu, plyn a s jejich dodávkou související služby zaplatit řádně a včas žalobkyní a Energetickým regulačním úřadem stanovenou cenu, a to ve lhůtě splatnosti uvedené v konkrétních vyúčtováních dodaných sdružených služeb dodávky elektřiny, plynu či přehledu záloh (§ 1958 o. z.). Žalobkyně svoji smluvní povinnost splnila, tj. dodávala elektřinu a plyn (a zajistila s jejich dodávkou související služby) do sjednaného odběrného místa a provedla řádné vyúčtování ceny dodané elektřiny a plynu včetně souvisejících služeb. Naopak žalovaný svoje základní povinnosti vyplývající pro něj z předmětného smluvního vztahu, a to zaplatit za sdružené služby dodávky elektřiny a plynu cenu ve výši 3 476,87 Kč do 11. 4. 2023, cenu ve výši 3 858,85 Kč do 31. 10. 2022, cenu ve výši 3 120,72 Kč do 3. 4. 2023, cenu ve výši 6 128,73 Kč do 18. 10. 2022 a cenu ve výši 907,50 Kč do 3. 4. 2023. Soud tak na základě shora popsaného zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení žalobě v tomto rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k souhrnu výše uvedených cen včetně úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku (§ 1968 o. z., § 1970 o. z.).

15. Ve vztahu k žalobkyní uplatněnému nároku na úhradu peněžních prostředků v souhrnné výši 2 160 Kč jako poplatků za upomínky soud uvádí, že povinnost hradit uvedené poplatky nebyla v textu projednávaných smluv sjednána. Ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit dotčené poplatky byla uvedena pouze v obchodních podmínkách žalobkyně tak, že „za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoliv splatné platby jsme oprávněni vám účtovat poplatek ve výši 240 Kč.“ Z uvedeného vyplývá, že požadavek žalobkyně na úhradu předmětných poplatků, kdy výše těchto poplatků byla paušalizována v obchodních podmínkách žalobkyně, a to bez konkrétní specifikace uvedených poplatků v projednávaných účastníky uzavřených smlouvách, nemůže obstát.

16. V souvislosti s absencí vyčíslení reálných nákladů za upomínky a jejich nahrazení paušalizovanými poplatky je třeba uvést, že v tomto případě předmětné paušalizované poplatky odpovídají svým charakterem ujednání o smluvní pokutě (§ 2048 o. z.). Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3854/2011) označuje smluvní pokutu jako paušalizovanou náhradu škody, kdy sjednaní takové paušalizované náhrady škody je třeba v rámci tuzemské právní úpravy chápat právě jako ujednání o smluvní pokutě. Skutečnost, že žalobkyně spojuje tento paušální poplatek s písemnou upomínkou, na daném závěru nemůže nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019).

17. Dále je třeba připomenout, že žalovaný se v předmětném smluvním vztahu nacházel v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Je pravdou, že část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy (§ 1751 o. z.). Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a výše uvedená relevantní právní úprava stanovuje základní limity, jejichž porušení, zejména ve vztahu ke spotřebiteli jako slabší straně, sankcionuje absolutní neplatností.

18. K uvedenému soud rovněž doplňuje, že ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce slabší smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). V tomto kontextu pak ve vztahu ke smlouvám uzavíraným se spotřebitelem Ústavní soud zdůraznil zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, kterou aplikoval ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 3/06).

19. V návaznosti na v předchozím odstavci konstatovanou judikaturu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dovodil, že se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání tak musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. V souvislosti s obchodními podmínkami pak Ústavní soud uvedl, že stěžejním účelem obchodních podmínek v kontraktačním procesu se spotřebitelem by měl být především popis technického a vysvětlujícího charakteru, a nikoliv skrytá ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná. Ve světle těchto informací pak Ústavní soud dále konstatoval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být, a to pod sankcí neplatnosti, součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž v projednávané věci.

20. Předmětné smlouvy uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní vyjma drobným písmem uvedené stručné informace o existenci obchodních podmínek neobsahovaly žádné konkrétní informace o poplatcích spojených s prodlením žalovaného hradit cenu žalobkyní poskytnutého plnění řádně a včas, jejich výši či specifikaci konkrétního úkonu žalobkyně, se kterým by měly být tyto poplatky spojeny. V uzavřených smlouvách absentuje rovněž označení konkrétních ustanovení obchodních podmínek či dalších dokumentů, ve kterých by měly být výše uvedené informace obsaženy. Z textu smluv navíc nevyplývá, zda se ujednání o předmětných poplatcích nachází na jednom či více místech obchodních podmínek či dalších obdobných dokumentů. V souvislosti se všemi shora uvedenými informacemi soud uzavírá, že ujednání o poplatcích za vyhotovení a zaslání upomínky ve výši 240 Kč za jednu upomínku je třeba považovat za neplatné a žalobu v tomto rozsahu zamítnout (§ 580 o. z., § 588 o. z. s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu, např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2666/2017).

21. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 1 843 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (ve výši 2 160 Kč, tj. 9,10 %) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (ve výši 21 582,27 Kč, tj. 90,90 %) při výsledku 81,80 % z částky 2 252 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21 % DPH ve výši 252 Kč (počítáno z částky 1 200 Kč). V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.