33 C 10/2026
č. j. 33 C 10/2026-23
V PLATNOSTICitované zákony (19)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 § 142
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 § 6 § 7 § 13
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 580 § 588 § 1810 § 1958 § 1970 § 2395 § 2991 § 2993
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 2 § 75 § 76 § 86 § 87
Plný text
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 16 384 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 000 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 384 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 287,82 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 287,82 od 16. 8. 2025 do 13. 11. 2025 a zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 730 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 384 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout na jeho žádost a v jeho prospěch finanční prostředky, i postupně a/nebo opakovaně až do výše úvěrového rámce, který byl stanovena na částku 49 000 Kč. Před uzavřením smlouvy došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Smlouva byla uzavřena elektronicky, prostřednictvím klientské zóny. Žalovaný fakticky načerpal celkem částku 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách, přičemž minimální splátka byla vypočtena na částku 800 Kč. Žalovaný neuhradil minimální splátku splatnou dne 15. 8. 2025. Protože žalovaný nereagoval na upomínky došlo dne 21. 11. 2025 k zesplatnění jistiny. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 16 000 Kč představující zesplatněnou jistinu úvěru, zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 287,82 Kč vypočítaného jako 57,99 % z částky 16 000 Kč od 16. 8. 2025 do 12. 11. 2025, zaplacení nákladů na upomínání ve výši 1 000 Kč za upomínku č. 1 a č. 2 a zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky 18 287,82 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu 384 Kč vypočtenou jako 0,1 % denně z dlužné částky ode dne následujícího po dni k plnění uvedeném v předžalobní výzvě do dne sepisu žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, žalobkyně se omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání nedostavil, z jednání se neomluvil, nepožádal o odročení jednání, a proto byla věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud provedl dokazování smlouvou o revolvingovém úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , smluvními a předsmluvními informacemi, potvrzením o vyplacení částky 16 000 Kč, potvrzením o zaplacení verifikační platby, upomínkou č. 1 a č. 2, Oznámením o zesplatnění úvěru s výzvou k úhradě nejpozději do 5. 12. 2025 včetně dokladu o odeslání výzvy.
4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 49 000 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně, se sjednanou úrokovou sazbou 57,99 % ročně z čerpané a nesplacené části jistiny. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku hradit v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, za který se splátka hradí až do úplného zaplacení úvěru. Ke dni uzavření smlouvy činila minimální splátka částku ve výši 800 Kč. Žalovaný sdělil žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy své rodné číslo, bydliště, telefonní číslo, emailovou adresu a číslo bankovního účtu. Z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného byla dne , datum, odeslána ověřovací platba 1 Kč. Na tento účet odeslala žalobkyně dne , datum, částku 16 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Dopisem ze dne 21. 11. 2025 žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě nejpozději do 5. 12. 2025. O úhradu dlužné minimální splátky před zesplatněním byl žalovaný vyzván upomínkou ze dne 20. 8. 2025 a ze dne 5. 9. 2025. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu předložila toliko vlastní metodiku a vlastní výpis o posouzení úvěruschopnosti, aniž by uvedená tvrzení prokázala.
5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vycházel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR. Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.Žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, jak tvrdila. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání spolehlivých (tedy ověřených) informací o žadatelových příjmech a výdajích. Žalobkyně v žalobě tvrdila pouze v obecné rovině, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena a odkázala na přílohu smlouvy o úvěru. K těmto obecným tvrzením však žalobkyně nepředložila jiné důkazy než vlastní výpis o posouzení úvěruschopnosti. Tento nedostatek mohl být zhojen postupem dle § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení podle § 118a o. s. ř. nedostalo.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Žalobkyně neprokázala, že jako poskytovatel úvěru dostála své povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva je absolutně neplatná, neboť nebylo prokázáno prověření úvěruschopnosti žalovaného a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).
9. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 16 000 Kč má soud za prokázané. Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky z neplatné smlouvy o úvěru ve výši 16 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy neuhradil z dlužné částky 16 000 Kč ničeho a vznikla mu tedy povinnost vrátit žalobkyni částku 16 000 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.
10. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 000 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně doložila, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 21. 11. 2025, ve které byla stanovena lhůta k plnění do 5. 12. 2025, a proto od 6. 12. 2025 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z..
11. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena a nemají tak oporu v právu.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 730 Kč, přičemž tato částka představuje 63 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 81,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 384 Kč sestávající z částky 1 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 690 Kč ve výši 1 405 Kč.
13. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 20 190,22 Kč (16 000 + 1 000 + 384 +2 806,22) žalobkyni bylo přiznáno 16 453,60 (16 000 + 453,60) a úspěch žalobkyně tak činí 81,5 %.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.