33 C 100/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 11 808,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 999,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 999,96 Kč od 27. 1. 2025 do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 808,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 379,96 Kč od 14. 9. 2024 do 27. 1. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % denně z částky 4 999,96 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 380 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4. 2. 2025 domáhala proti žalované zaplacení částky 11 808,94 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně poté co byla ověřena úvěruschopnost žalované․ Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 38 400 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smlouvy. Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu dne , datum, v částce 5 000 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila službu „, Anonymizováno, “ za poplatek ve výši 91,50 Kč, službu „, Anonymizováno, “ za poplatek ve výši 165 Kč, službu „informační SMS servis“ za poplatek ve výši 24 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny a pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny, ohledně které se žalovaná dostala do prodlení, a to v každém kalendářním dni určeném v 90denním období. Ke dni sepisu žaloby vyčíslila žalobkyně nesplacenou pohledávku tak, že tato celkem představuje částku 18 808,94 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: jistina ve výši 4 999,96 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč, smluvní úrok ve výši 6 321,46 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 91,50 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč, poplatek za službu „informační SMS servis“ ve výši 24 Kč a smluvní pokuta, kterou žalobkyně uplatňuje pouze za prvních 90 dnů, tedy za období od 15. 6. 2024 do 13. 9. 2024 v částce 107,52 Kč.

2. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti.

3. Žalovaná potvrdila uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, na základě které jí byla vyplacena částka 5 000 Kč, a na kterou ničeho neuhradila.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům:Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou prostředky komunikace na dálku (dále jen „smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 38 400 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. RPSN představovalo 2562,54 %, úroková sazba 1,066 % denně (tj. cca 389 % ročně) a poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Z všeobecných obchodních podmínek plyne pro případ prodlení žalované ujednání ohledně smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne , datum, byla zaevidována transakce s variabilním symbolem , var. symbol, ve výši 5 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, . Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. K dotazu soudu sdělila Air Bank a. s., že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná a na uvedený účet byla v rozhodném období poukázána platba 5 000 Kč pod VS , var. symbol, .

5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Smlouva uzavřená mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalované jako spotřebitele. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud má za to, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 1,066 % denně. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě převyšující 380 % p. a. (denní sazba vynásobená počtem dnů v kalendářním roce), a to pro celou dobu trvání smlouvy. Takový úrok je dle soudu zjevně nepřiměřený.

7. Žalobkyně jako nebankovní instituce poskytuje úvěry na relativně krátkou dobu, s vysokými úroky, a zároveň stanoví pro případ prodlení sankce v nepřiměřené výši, čímž zneužívá svého silnějšího postavení věřitele (podnikatele-profesionála) a takovému jednání nemůže být přiznána soudní ochrana.

8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.

9. Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatné právní jednání.

10. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva ze dne 28. 11. 2023, které odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

11. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby i provedených důkazů bylo zjištěno, že na základě neplatné smlouvy žalovaná přijala od žalobkyně částku 5 000 Kč, ke dni podání žaloby činila dlužná jistina 4 999,96 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal.

12. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 999,96 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na předžalobní upomínku ze dne 20. 1. 2025, která se mohla dostat do sféry dispozice žalované podle § 573 o. z. dne 23. 1. 2025, splatnost byla stanovena ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy, tedy splatnost nastala 27. 1. 2025.

13. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.

14. Podle § 160 o. s. ř. soud uložil žalované zaplatit částku 4 999,96 Kč s příslušenstvím ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když dospěl k závěru, že prodloužení lhůty k plnění na dobu jednoho měsíce se žádným způsobem nemůže negativně dotknout žalobkyně. Soud proto vyšel žalované vstříc a obecnou lhůtu k plnění modifikoval.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla převážně neúspěšná, žalované však v souvislosti s řízením náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.