33 C 104/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr Radkou Čepickou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 27 008 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 13 507,48 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 021,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 754,30 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 828,55 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 20,5 % ročně z částky 8 828,55 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a o zaplacení částky 13 500,52 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 451,66 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 108,21 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 991,99 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 20,5 % ročně z částky 8 991,99 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 13 507,48 Kč s příslušenstvím a částky 13 500,52 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dne [datum] smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně i poplatek ve výši 17 557 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 765 Kč, s úrokovou sazbou 20,5% ročně sjednanou v čl. 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 315 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 477 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 653 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 10. 2016. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny, poslední splátka byla uhrazena dne 6. 10. 2018. Předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 10. 10. 2016 činila dlužná jistina částku 10 016,81 Kč a dlužný poplatek částku 5 491,19 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně a plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8 828,55 Kč dále od 11. 10. 2016 do zaplacení úrokem ve výši 20,50% ročně. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 25 049,52 Kč. Ke dni postoupení 20. 1. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 13 507,58 Kč, skládající se z: -) dlužné jistiny ve výši 8 828,25 Kč, -) dlužného poplatku 4 678,93 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky 13 507,58 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8 828,55 Kč a dlužného poplatku 4 678,93 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 754,30 Kč (úrok ve výši 20,50% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 8 828,55 Kč od 11. 10. 2016 do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 021,33 Kč (zákonný úrok z dlužné jistiny 8 828,55 Kč od 18. 10. 2016 do 20. 1. 2020), úroků ve výši 20,50% ročně z dlužné jistiny ve výši 8 828,55 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5% ročně z dlužné jistiny ve výši 8 828,55 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně i poplatek ve výši 21 737 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 423 Kč, s úrokovou sazbou 20,5% ročně sjednanou v čl. 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 343 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 971 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 796 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 7. 2016. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny, poslední splátka byla uhrazena dne 6. 10. 2018. Předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 29. 7. 2016 činila dlužná jistina částku 10 354,95 Kč a dlužný poplatek částku 5 145,05 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně a plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8 991,99 Kč dále od 30. 7. 2016 do zaplacení úrokem ve výši 20,50% ročně. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 34 236,48 Kč. Ke dni postoupení 20. 1. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 13 500,52 Kč, skládající se z: -) dlužné jistiny ve výši 8 991,99 Kč, -) dlužného poplatku 4 508,53 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky 13 500,52 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8 991,99 Kč a dlužného poplatku 4 508,53 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 9 108,21 Kč (zákonný úrok z dlužné jistiny 8 991,99 Kč od 30. 7. 2016 do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 451,66 Kč (zákonný úrok z dlužné jistiny 8 991,99 Kč od 6. 8. 2016 do 20. 1. 2020), úroků ve výši 20,50% ročně z dlužné jistiny ve výši 8 991,99 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5% ročně z dlužné jistiny ve výši 8 991,99 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, přestože byla k jednání řádně předvolána, nepožádala o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] označenou jako Smlouva o zápůjčce s odkazem na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Za nedílnou součást smlouvy prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně smlouvy. Ze smlouvy bylo zjištěno, že uvedená společnost žalované poskytla zápůjčku v částce 21 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaná se zavázala za půjčku uhradit poplatek 17 557 Kč, tedy celková částka k úhradě činí 38 557 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaná měla dluh zaplatit v 60 týdenních splátkách po 643 Kč a poslední splátkou ve výši 620 Kč, když první splátku byla povinna zaplatit 7. den od uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce každého následujícího týdenního období, a to vždy k rukám oprávněného zástupce dle čl. 6 smluvních podmínek při využití hotovostního inkasa. Ve Smluvních podmínkách byl dále v jejich článku 3 uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), s níž měla být žalovaná seznámena s tím, že v případě půjčky, která se splácí 60 týdnů tato RPSN představuje 68,70%. Dále žalovaná a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] označenou jako Smlouva o zápůjčce s odkazem na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Za nedílnou součást smlouvy prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně smlouvy. Ze smlouvy bylo zjištěno, že uvedená společnost žalované poskytla zápůjčku v částce 26 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaná se zavázala za půjčku uhradit poplatek 21 737 Kč, tedy celková částka k úhradě činí 47 737 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaná měla dluh zaplatit v 60 týdenních splátkách po 796 Kč a poslední splátkou ve výši 773 Kč, když první splátku byla povinna zaplatit 7. den od uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce každého následujícího týdenního období, a to vždy k rukám oprávněného zástupce dle čl. 6 smluvních podmínek při využití hotovostního inkasa. Ve Smluvních podmínkách byl dále v jejich článku 3 uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), s níž měla být žalovaná seznámena s tím, že v případě půjčky, která se splácí 60 týdnů tato RPSN představuje 68,70%. Soud dále zjistil, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne 20. 1. 2020 smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek za žalovanou. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020, v němž byla zároveň vyzvána k úhradě pohledávek ve výši 27 008 Kč bez příslušenství. O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 25. 11. 2020.

4. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v aktuálním znění (dále jen o. z.). Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.

5. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nevznikl závazek v podobě smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z, případně o úročné zápůjčce dle ust. § 2392 odst. 1 o. z.

6. Částky označené ve smlouvách jako,,poplatek,, má soud za ujednání o úroku, nezávisle na tom, že jednotlivé části označila a rozepsala žalobkyně do tří položek jako úrok, administrativní činnost a hotovostní režim splátek. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou žalobkyně požadovala za poskytnutí zápůjčky. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Ve smlouvě není vymezeno, za jakou administrativní činnost by měla žalovaná jako dlužník platit, a na uvedené ujednání nelze pohlížet jinak, než jako na ujednání o úroku představující cenu zapůjčených peněžních prostředků. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku. Je třeba uvést, že tyto poplatky ve svém součtu více jak pětinásobně převyšují samotný úrok. Ekonomická podstata úročené smlouvy o zápůjčce spočívá v právu zapůjčitele inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny vypůjčitele nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky.

7. Pokud jde o poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso, představující službu, kterou si pro splácení půjčky žalovaná ve smlouvě vybrala, dospěl soud k závěru, že se sice jedná o paušalizovanou náhradu za uvedené služby, avšak žalobkyně byla v daném případě povinna prokázat, že uvedenou službu žalované vůbec poskytla, resp. byla připravena poskytnout. Soud nemá k dispozici žádný důkaz o tom, že alespoň část zápůjčky byla inkasována, resp. že zbývající pokusy o hotovostní splátky byly bez úspěchu pro nesoučinnost žalované, která podle žalobních tvrzení část půjčky nesplatila a žalobkyně se svou neúčastí na jednání připravila o možnost v tomto směru být vyzvána soudem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

8. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměla žalovaná žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatku je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle ust. § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu ust. § 2392 odst. 1 o. z. Takováto výše sjednaného úroku tak byla sjednána nemravně, tj. v rozporu s ust. § 1 odst. 2 o. z., podle něhož jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Zmíněná nemravnost spočívá ve výši sjednaných úroků, které představují v případě obou smluv 83,6 % z dlužné jistiny, a to za období 15 měsíců za situace, kdy průměrná roční úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem dosahovala dle statistik České národní banky v srpnu 2015 (tj. v době uzavření smlouvy) výše 12,61% p. a. (údaj je dostupný na www.cnb.cz), což znamená, že úroková sazba v předmětné smlouvě byla téměř sedmkrát vyšší než v té době průměrná sazba poskytovaná na stejný typ úvěrů domácnostem bankami. Takové ujednání nelze akceptovat, tím méně ve spotřebitelských vztazích, zvláště pak za situace, kdy je uzavíraná smlouva tzv. smlouvou adhézní, tedy bez možnosti žalovaného coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky. Ve smlouvách kromě toho není obsažen žádný důvod, který by takto vysoký úrok nějakým způsobem odůvodnil a žalobkyně sama ani žádný takový důvod netvrdila.

9. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách, nad rámec půjčené jistiny, je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle shora citovaného § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích přitom podle názoru soudu představuje neoddělitelnou část smlouvy o zápůjčce, neboť soud nepochybuje, že by právní předchůdkyně žalobkyně coby právnická osoba podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žalované žádnou zápůjčku neposkytla. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Tuto zápůjčku nebylo možno, s ohledem na záměr vydlužitele získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, posoudit jako zápůjčku bezúročnou. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání, a neplatná jako celek. Tyto závěry jsou ve svém základu aprobovány i rozhodovací praxí Krajského soudu v Plzni (např. rozsudek ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 25 Co 183/2017).

10. Důvod absolutní neplatnosti smlouvy soud spatřuje dále i v neprokázání splnění povinnosti žalobkyně dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. žalobkyně neprokázala, že bylo řádně učiněno posouzení úvěruschopnosti žalované. Ve vztahu k neprokázání splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (tehdy platného), soud uvádí, že žalobkyně neprokázala, že bylo řádně a s odbornou péčí učiněno posouzení úvěruschopnosti žalované. V tomto ohledu soud cituje právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018:„ Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Žalobkyně přitom k prokázání splnění výše uvedené povinnosti předložila soudu pouze Smlouvu, ze které vyplývá, že žalovaná stvrdila právnímu předchůdci žalobkyně následující prohlášení svým podpisem:„ Zákazník potvrzuje, že [anonymizováno] před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Žalobkyně přitom netvrdila a nedoložila v tomto směru ničeho jiného, např. zmiňovanou Zákaznickou kartu, potvrzení zaměstnavatele dlužníka o jeho příjmu, výplatní pásky, výměr nájemného, jiné listiny prokazující další výdaje dlužníka, event. další splátky úvěrů či půjček. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by její předchůdce zkoumal úvěruschopnost dlužníka v rámci veřejně dostupných informací, např. o životním a existenčním minimu apod. Dle názoru soudu si právní předchůdce žalobkyně neobstaral dostatečné informace a podklady od jiných subjektů a od žalované jakožto spotřebitele, tak, aby právní předchůdce žalobkyně mohl řádně dostát své povinnosti dle zákona.

11. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o zápůjčce jako celků tak představovalo plnění společnosti [právnická osoba] ve prospěch žalované plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná na úkor uvedené společnosti bezdůvodně obohatila. Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ve výši 21 000 Kč a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ve výši 26 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy [číslo] uhradila do postoupení pohledávky celkem částku 25 049,52 Kč a na základě neplatné smlouvy [číslo] uhradila do postoupení pohledávky celkem částku 34 236,48 Kč. Jelikož v případě smlouvy [číslo] připadá v úvahu vrácení toliko zmíněného bezdůvodného obohacení ve výši 21 000 Kč, dospěl soud k závěru, že k bezdůvodnému obohacení nedošlo, neboť žalovaná celkem uhradila částku 25 049,52 Kč. Rovněž v případě smlouvy [číslo] by připadalo v úvahu vrácení toliko zmíněného bezdůvodného obohacení ve výši 26 000 Kč, žalovaná však celkem uhradila částku 34 236,48 Kč, a tedy ani v tomto případě nevzniklo bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobu v plném rozsahu včetně příslušenství zamítl.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla žalobkyně neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení tedy vzniklo žalované, které však náklady řízení nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.