33 C 119/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 200 000 Kč od 26. 2. 2024 do zaplacení a částky 1 200 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným v pozici podnikatele uzavřela dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , číslo, , na základě které byla dne , datum, žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 155 000 Kč. Žalovaný řádně své závazky ze smlouvy, když neplnil závazek řádně splácet poskytnutou zápůjčku, a proto došlo k zesplatnění celé zápůjčky. Nová jistina zápůjčky sestávající se z nesplacené jistiny zápůjčky a běžného úroku činila 346 992 Kč. Mezi účastníky byla pro případ prodlení s nesplacením nové jistiny zápůjčky ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny zápůjčky až do jejího zaplacení. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ve věci sp. zn. 42 C 332/2020 byla žalovanému mimo jiné uložena povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu za prodlení s úhradou nové dlužné jistiny za dobu do 29. 9. 2020 ve výši 65 581,11 Kč. Prodlení žalovaného trvalo i po datu 29. 9. 2020, a proto byl žalovaný předžalobní výzvou ze dne 9. 2. 2024 vyzván k uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 346 992 Kč od 30. 9. 2020 do 9. 2. 2024. Žalobkyně na základě interního rozhodnutí svůj nárok na smluvní pokutu v rámci tohoto řízení omezila na částku 200 000 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 1 200 Kč jakožto minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve vztahu k podnikateli.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, z jednání se neomluvil, nepožádat o odročení jednání, a proto byla věc projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. , číslo, (dále jen „smlouva“), předžalobní výzvou ze dne 9. 2. 2020 a připojeným spisem sp. zn. 42 C 332/2020.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Ze smlouvy bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena žalovaným jako fyzickou osobou podnikající, mezi účastníky bylo sjednáno, že žalobkyně poskytne žalovanému zápůjčku ve výši 155 000 Kč splatnou v 60měsíčních splátkách po 7 229 Kč, celkové částka k úhradě činila 433 740 Kč, výše sjednaného úroku za poskytnutí zápůjčky činila 278 740 Kč. V čl. 8b smlouvy byly sjednány důsledky prodlení, a to následujícím způsobem:Dle čl. 8.1. v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než:a) 15 dnů po termíny splatnosti vzniká povinnost dlužníků zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 8 % v výše dlužné splátkyb) 30 dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost dlužníků zaplatit zapůjčiteli, nad rámec smluvní pokuty uvedené v bodě a) smluvní pokutu ve výši z výše dlužné splátkyDle čl. 8. 3. písm. b) smlouvy v případě, že nebudou hrazeny dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že se dlužníci ocitnou v prodlení s úhradou splátky nebo její části delší než 60 dnů. Dojde automaticky k zesplatnění zápůjčky. Veškeré nesplacené původní splátky zápůjčky zahrnující jak jistinu, tak běžný úrok zápůjčky se podle čl. 8. 4 stávají součástí nové jistiny zápůjčky. Tuto novou jistinu zápůjčky jsou dlužníci povinni zaplatit zapůjčiteli nejpozději v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění došlo.Podle č. 8. 5. byla pro případ, že dlužníci po zesplatnění zápůjčky neuhradí částku odpovídající nové jistině ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo, sjednána nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 8.1. smluvní pokuta ve výši 25 % z aktuální výše nové dlužné jistiny zápůjčky ke dni vzniku povinnosti dlužníků zaplatit tuto smluvní pokutu.Podle čl. 8. 7. byla pro případ, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině zápůjčky ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, sjednána povinnost dlužníků zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě že zapůjčiteli vznikne právo na smluvní pokutu podle čl. 8.5. smlouvy.Z připojeného spisu sp. zn. 42 C 332/2020 bylo zjištěno, že žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 346 992 Kč s příslušenstvím odpovídající aktuální nové dlužné jistině, zaplacení neuhrazené smluvní pokuty dle č. 8.1. smlouvy ve výši 4 770 Kč s příslušenstvím, zaplacení neuhrazené smluvní pokuty dle čl. 8.5. smlouvy v celkové výši 86 748 Kč s příslušenstvím, zaplacení smluvní pokuty dle čl. 8.7 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny zápůjčky ve výši 346 992 Kč za každý den prodlení od 25. 3. 2020 do 29. 9. 2020 ve výši 65 581,11 Kč a zaplacení částky 1 200 Kč jakožto paušální náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve vztahu mezi podnikateli. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 11. 2020, č. j. 42 C 332/2020-33 zamítl žalobu o zaplacení částky 504 091,11 Kč s příslušenství co do částky 435 839,11 Kč, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 68 252 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva je neplatná podle § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále je „o. z.“) pro zjevný rozpor s dobrými mravy a plnění poskytnuté žalovaném s ohledem na neplatnost smlouvy posoudil jako plnění bez právního důvodu, tedy z titulu bezdůvodného obohacení přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 68 252 Kč. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 3. 2021 zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a III. a věc vrátil k dalšímu řízení. Ohledně nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty odvolací soud uvedl, že smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána jasně a srozumitelně v souladu s § 2048 o. z., u které by přicházela v úvahu pouze její moderace podle § 2051 o. z. na návrh žalovaného, v případě, že by byla soudem prvního stupně shledána jako nepřiměřeně vysoká. Následně Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 26. 5. 2021, č. j. 42 C 332/2020-62 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 435 839, 11 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Z odůvodnění rozsudku bylo zjištěno, že žalobkyně v řízení uplatnila smluvní pokutu podle čl. 8 smlouvy v souhrnné výši 157 099,11 Kč za prodlení žalovaného se splácením zápůjčky. Soud prvního stupně vázán názorem odvolacího soudu přiznal žalobkyni práva na zaplacení smluvní pokuty v požadované výši, když žalovaný v řízení snížení smluvní pokuty nenavrhl, a proto soud nepřistoupil k úvahám o přiměřenosti smluvní pokuty.Z předžalobní upomínky ze dne 9. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 201 200 Kč představující smluvní pokutu ze smlouvy, přičemž tato mu byla zaslána dne 9. 2. 2024.Dále bylo zjištěno, že živnostenské oprávnění žalovaného zaniklo k datu 17. 1. 2019.

5. Provedenými důkazy bylo zjištěno, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah ve formě smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. o. z., dle kterého se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 155 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku včetně sjednaných úroků vrátit ve sjednaných splátkách. Nespláceny bylo sankcionováno smluvními pokutami. O nároku žalobkyně na vrácení dlužné částky a zaplacení smluvní pokuty ve výši 157 099,11 Kč bylo již rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 5. 2021 ve věci vedené pod sp. zn. 42 C 332/2020. Předmětem projednávané věci je již pouze úhrada smluvní pokuty za dobu od 30. 9. 2020 do 9. 2. 2024 ve výši 200 000 Kč.

6. Soud s ohledem na přechodná ustanovení zákona č. 186/2020 Sb. vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů, když tímto zákonem se v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru doplňují odst. 4 a 5, které znějí:"(4) U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.(5) Odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.".

7. Žalobkyně rozporovala aplikaci zákona č. 186/2020 Sb. na daný případu, neboť má za to, že tato limitace se na daný závazek nevztahuje, když novela zákona o spotřebitelském úvěru nabyla účinnosti dne 24. 4. 2020 a limitace smluvních pokut u fyzických osob podnikatelů se vztahuje na smlouvy uzavřené od 24. 4. 2020 a dále na základě přechodných ustanovení zákona č. 186/2020 Sb. na smlouvy uzavřené před 24. 4. 2020, pokud u nich prodlení nastalo po tomto datu. V daném případě byl úvěr vyplacen dne , datum, / a první prodlení žalovaného nastalo už u první splátky splatné dne 22. 1. 2019.

8. Z připojeného spisu sp. z. 42 C 332/2020 bylo zjištěno, že k zesplatnění celé zápůjčky došlo v souladu se smlouvou k datu 23. 3. 2020. Výše nové jistiny tak činila částku 346 992 Kč, tuto novou jistinu byla žalovaný povinen uhradit nejpozději do 24. 3. 2020.

9. V závěrečném návrhu žalobkyně navrhla žalobě vyhovět, když na žalovaného je třeba hledět jako na podnikatele, nikoliv jako na spotřebitele, a proto přechodná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru na daný stav nedopadají.

10. Po právní stránce soud aplikoval následující ustanovení zákonných předpisů:Podle § 2390 o. z. vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.Podle § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokuty bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být sjednána i v jiném plnění než peněžitém.Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 433 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše zákonného úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. S ohledem na prodlení žalovaného (25. 3. 2020) je nutno souhlasit se žalobkyní, že novela zákona o spotřebitelském úvěru provedená zákona č. 186/2020 Sb. na danou věc nedopadá. Omezení sankcí se podle této novely použije na prodlení, které započalo ke dni účinnosti tohoto zákona, a to i na smlouvy, uzavřené před jeho účinností. Do existujících závazků se zasahuje pouze v případě, že k prodlení došlo po nabytí účinnosti nové zákona. Nicméně dle názoru soudu nelze odhlédnout od celkového záměru a smyslu uvedené novely, tak jak jsou uvedeny v důvodové zprávě, podle které hlavním důvodem byla nedostatečná ochrana osob samostatně výdělečně činných (dále jen OSVČ) vůči poskytovatelům úvěru, když v některých aspektech úvěrových vztahu může být postavení spotřebitelů a OSVČ vůči poskytovateli úvěrů obdobné. Dochází tak k legitimnímu rozšíření ochrany dlužníka na širší skupinu osob, která se často nachází v postavení slabší smluvní strany obdobně jako spotřebitel. U fyzických osob jde o omezení nárustu dluhů na přijatelnou úroveň, která umožní dlužníku v budoucnu takový dluh splatit, a zároveň omezí nežádoucí predátorské chování subjektů, jejichž cílem není standardně vydělat na úrocích z řádného splácení úvěrů, ale profitují na sankcích, případně na zajištění nesplaceného úvěru. Neomezený nárůst dluhu nejenže fakticky demotivuje dlužníka od snahy jej splatit, ale zejména fakticky znemožňuje jeho splacení.

12. Podle judikatury nejvyššího soud (např. 23 ICdo 56/2019) může být spotřebitelem každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel a nelze vyloučit, že mu bude náležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z.

13. Pokud jde o formulaci sankcí, tak jak jsou ve smlouvě koncipována, lze konstatovat, že v podstatě jediné porušení smluvních povinností (neuhrazení splátky či její části), je různým časovým úsekem rozčleněno na vícero porušení smluvních ujednání a postihováno novými a dalšími smluvními pokutami, které se různě prolínají a kaskádují a nárok na ně vzniká automaticky, v podstatě jen plynutím času v řádu dnů. Smluvní podmínky jsou koncipovány spíše jako pro neplatiče, kdy žalobkyně dopředu předpokládá, že dlužník svůj dluh neuhradí. Soud dopěl k závěru, že ujednání o smluvní pokut je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, který není vyloučen ani ve vztazích mezi podnikateli. Ve smlouvě je pro případ prodlení s úhradami sjednána smluvní pokuta ve výši 8 % z dlužné splátky za prodlení s úhradou splátky nebo její části v trvání 15 dnů, dále ve výši 13 % za prodlení s úhradou splátky či její části v trvání prodlení 30 dnů. Pokud dojde k prodlení v rozsahu 60 dnů dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to včetně veškerých úroků. Pokud není nová jistina uhrazena dnem následujícím po dni zesplatnění, má žalobkyně právo na smluvní pokutu 25 % z aktuální výše nové jistiny, která je splatná následující den a na smluvní pokutu 0,1 % z nové jistina zápůjčky za každý den prodlení. Takto koncipovaná smluvní pokuta je v hrubém rozporu s dobrými mravy i v rozporu se smyslem a účelem smluvní pokuty.

14. Žalobkyně je právnickou osobou, jejím předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, tedy je v postavení profesionála specializujícího se na poskytování tzv. nebankovních úvěrů. Žalovaný, byť v postavení OSVČ uzavřel smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí byly tzv. formulářové smluvní podmínky, aniž by měl možnost obsah těchto podmínek ovlivnit, se tak ocitl v postavení slabší smluvní strany. Smluvní pokuty v souhrnu zakládají značnou nerovnost mezi smluvními stranami.

15. Podle § 1798 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

16. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., kterému by tak přináležela ochrana podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud však má za to, že v daném případě byly naplněny předpoklady právní úpravy adhézních smluv podle § 1798 o. z. a žalovanému náleží ochrana podle obecných ustanovení občanského zákoníku jako tzv. slabší smluvní straně.

17. Vedle dobrých mravů je pak klíčová, aby smluvní pokuta řádně plnila své funkce. Je zcela zřejmé, že smluvní pokuty byly sjednány kumulativně a jednalo se o tzv. řetězení smluvních pokut. Takto sjednané řetězené smluvní pokuty nebyly sjednávány s cílem uhrazovacím, zajišťovací funkce smluvní pokuty je pak s ohledem na jejich výši a kompozici v podstatě vyloučena. Maximálně tedy takto sjednaná smluvní pokuta může plnit funkci sankční a motivační. Pro plnění této funkce by však smluvní pokuta musela být přiměřená významu zajišťované povinnosti, aby nedocházelo k významné nerovnováze v právech a povinnostech stran. Účelem sjednaných pokut nebylo naplnění jejich funkcí, ale zjevné zneužití ustanovení o smluvní pokutě za účelem neoprávněného obohacení žalobkyně jako věřitele. Ujednání o smluvní pokutě opomíjejí preventivní, uhrazovací a sankční funkci a vedou k jejímu zneužití. Žalobkyně jako právnická osoba s předmětem podnikání poskytování úvěrů by měla profitovat z úroků spojených s poskytováním peněžních prostředků, profit ze smluvních sankcí, navíc bez jakékoliv aktivity ze strany žalobkyně, nelze tolerovat a považovat za souladný s dobrými mravy, a to ani přes porušení smluvních povinností ze strany žalovaného, který své závazky ze smlouvy řádně neplní. Smluvní pokuta tak v daném případě neplní žádnou funkci institutu smluvní pokuty.

18. Soud dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta se příčí dobrým mravům a je tedy neplatná pode § 588 o. z. a k neplatnosti právního jednání, které zjevně odporuje zákonu soud přihlédne i bez návrhu. V neposlední řadě má soud za to, že samotný výkon práva vykazuje znaky zneužití práva (§ 8 o. z.) a jako takový nemůže požívat ochrany soudu.

19. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by právo na práva na náhradu nákladů řízení náleželo žalovanému. Žalovanému však podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly, a proto soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.