33 C 12/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zvýšení výživného pro zletilé dítě

I. Žaloba na zvýšení výživného z částky 3 500 Kč na částku 7 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2025 se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Prachaticích dne 18. 9. 2023 proti žalovanému domáhal zvýšení výživného na částku 7 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2025. Žalobu odůvodnil tím, že o výživném bylo naposledy rozhodováno v roce 2022, kdy o zvýšení žádala matka, a kdy rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo výživné zvýšeno na částku 3 500 Kč. dále uvedl, že od 1. 9. 2025 se stal žákem prvního ročníku Střední školy , anonymizováno, , kde studuje obor zedním. Od doby posledního rozhodování o výživném se jeho poměry změnily, potřebuje více finančních prostředků jak na školu, tak na své zájmy. S otcem není v kontaktu, kromě výživného otec na syna nic navíc nehradí. Matka je v současné době evidována na Úřadu práce, pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 7 700 Kč, má další dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem.

2. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, z jednání se neomluvil, nepožádal o odročení jednání, a proto byla věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalobce. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Žalovaný se zvýšením výživného nesouhlasil. Uvedl, že je v současné době v insolvenci, má zájem na tom, aby insolvenční řízení bylo řádně ukončeno a z důvodu insolvence je jeho finanční situace složitá. Dále namítal, že syn studoval střední odborné učiliště mechanik a opravář zemědělských strojů, které ale nedokončil, což se dozvěděl od nejstaršího syna, pravděpodobně z důvodu neomluvených absencí. Ž by měl začít studovat jiný obor se dozvěděl až od soudu. Není mu tedy známo, zda syn nastoupil ke studiu v oboru zedník ani to, zda řádně plné své studijní povinnosti.

4. Žalobce k žalobě doložil Rozsudek Krajského soud v Českých Budějovicích č. j. 6 Co 141/2022-173.

5. Ke skutkovému stavu bylo zjištěno, že ve věci výživného bylo naposledy rozhodováno Okresním soudem v Prachaticích k návrhu matky, kdy rozsudkem ze dne 15. 12. 2021, č. j. 3 P 179/2008-129 bylo výživné z částky 1 700 Kč zvýšeno na částku 3 500 Kč měsíčně, s účinností od 1. 9. 2021. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, ve kterém poukazoval na svoji finanční situaci s ohledem na zahájené insolvenční řízení a navrhoval stanovit výživné v částce 2 200 Kč. krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. 3. 2022, č. j. 6 Co 141/2022-173 změnil rozsudek okresního soudu tak, že otec je povinen přispívat na výživné pro nezletilého Karla částkou 3 500 kč měsíčně prostřednictvím insolvenčního správce do doby skončení insolvenčního řízení a poté k rukám matky. Žalovaný je v insolvenci, insolvenční řízení je vedeno u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL , spisová značka, .

6. Po právní stránce soud na věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), konkrétně ustanovení o vyživovací povinnosti.Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Podle § 913 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

7. Jedním ze základních předpokladů pro vznik (trvání) práva na výživné je stav potřebnosti oprávněného, již zákon označuje jako „neschopnost sám se živit“. Jde-li o studium již zletilého dítěte, je nutno pečlivě zkoumat účelnost, potřebnost a návaznost takového studia.

8. Žalobce v žalobě tvrdil, že se od 1. 9. 2025 stal žákem prvního ročníku oboru zedník. Skutečnost, že se studiem připravuje na své budoucí povolání však nedoložil žádným důkazem. Rovněž v žalobě absentuje skutkové tvrzení ohledně předchozího studia, které logicky muselo studiu v oboru zedník předcházet, neboť do prvního ročníku studia v oboru zedník žalobce nastoupil ve věku 19 let. V žalobě pouze obecně odkázal na změnu poměrů a zvýšení jeho potřeb, a to v důsledku plynutí času a s ohledem na evidenci matky na Úřadu práce, aniž by ale specifikoval konkrétně nové potřeby, mimořádné náklady spojené se studiem, zdravotním stavem či zájmovou činností.

9. Žalobce nesplnil své procesní povinnosti, konkrétně povinnost tvrzení a povinnost důkazní, když nevylíčil všechny pro věc rozhodné skutečnosti a k těmto neoznačil důkazy.

10. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za výsledek dokazování. V zájmu žalobce bylo, aby tvrzené skutečnosti rozhodné podle hmotného práva byly v řízení prokázány.

11. Z tvrzení žalobce a jím doložených důkazů však nebyl osvědčen již základní předpoklad pro vznik (trvání) práva žalobce na výživné. Tento nedostatek mohl být zhojen postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobce k jednání nedostavil, způsobil svou nepřítomností u soudu, že se mu příslušného poučení podle § 118a o. s. ř. nedostalo.

12. Vzhledem k tomu, že žalobce zůstal v řízení zcela pasivní, nedostavil se k jednání a výše uvedené skutečnosti nijak nedoložil, nese procesní odpovědnost za výsledek řízení. Protože nebylo prokázáno, že se žalobce soustavně připravuje na budoucí povolání, resp. že není schopen se samostatně živit, nezbylo soudu než učinit závěr, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně jeho práva na výživné, resp. práva na zvýšení výživného, jeho nároku tak nebylo možno vyhovět, a proto soud žalobu zamítl.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by právo na náhradu nákladů náleželo žalovanému, který však náhradu nákladů řízení nepožadoval, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.