33 C 134/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 126 389 Kč s příslušenstvím + částky 49 002 Kč + příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 22. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 75 391 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 126 389 Kč od 21. 6. 2018 do 21. 4. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 389 Kč od 22. 4. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 102,64 % ročně z částky 100 000 Kč od 21. 6. 2018 do zaplacení maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 392 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 644 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 126 389 Kč s příslušenstvím a částky 49 002 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), kterou žalovaný podepsal dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 167,74% ročně splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 11 083 Kč. Před poskytnutím úvěru došlo k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru neuhradil ničeho. Žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč, když dle smlouvy vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu za prodlení s úhradou dvou splátek. Dále žalobkyně uplatňuje právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru ke dni 19. 6. 2018. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 124 991,83 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Po zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný ničeho. Dále bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 21. 6. 2018 až do jejího úplného zaplacení. Smluvní strany se dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni dluží následující částky: b) částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 124 991,83 Kč c) smluvní pokutu 998 Kč d) náhradu nákladů v částce 400 Kč e) smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 49 002 Kč f) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině v nominální roční úrokové sazbě 102,64 % ročně od 21. 6. 2018. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 239 392 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, z jednání se neomluvil, nepožádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč na dobu trvání 18 měsíců s měsíční splátkou ve výši 11 083 Kč. Celková částka splatná žalovaným byla sjednána ve výši 199 494 Kč s úrokovou sazbou 167,74 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 167,74%. Součástí předložené smlouvy o úvěru byla informace pro spotřebitele o poskytovateli spotřebitelského úvěru – prohlášení klientů a předsmluvní formulář. Žalovaný před schválením úvěru doložil žalobkyni kopii občanského průkazu, v rámci listiny zpracované žalobkyní - hodnocení klienta žalobkyně zohlednila tvrzené příjmy žalovaného v částce 30 800 Kč měsíčně čistého, do výdajů žalovaného zohlednila částku 4 910 Kč tvořící životní minimum ve výši 3 410 Kč a částku 1 500 Kč coby výdaj na bydlení a dále rezervu 1 000 Kč. Žalovaný doložil příjmy ze zaměstnání ze SRN a pracovní smlouvu. Žalovanému byl úvěr schválen dne [datum] a jistina úvěru byla žalobkyní poukázána na účet určený žalovaným, a to účet [číslo] [bankovní účet] vedený na jméno [jméno] [příjmení]. Na základě dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že k poskytnutí částky 100 000 Kč žalovanému ze strany žalobkyně došlo dne [datum], tedy před samotným schválením úvěru. Žalobkyně dopisem ze dne 16. 5. 2018 a ze dne 15. 6. 2018 vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných splátek a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Okamžité zesplatnění úvěru žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 19. 6. 2018. K těmto listinám žalobkyně nedoložila žádný důkaz o jejich doručování. O úhradu dluhu žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně ze dne 18. 4. 2023, předanou téhož dne k poštovní přepravě. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalovaného, z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný oproti částce 100 000 Kč, kterou převzal od žalobkyně, neuhradil žalobkyni do podání žaloby ničeho.

4. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“).

5. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

6. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

7. Podle § 2395 o z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

13. Žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě informací a dokladů získaných od žalovaného, z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů.

14. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný byla zjišťována úvěrová historie v databázi SOLUS a prověřen prostřednictvím nebankovního registru klientských informací, avšak hodnota CBS score je uvedena 16, podle kterého je klientská smlouva hodnocena jako špatná (negativní příznak). Z předložených důkazů nevyplývá, z jakých konkrétních informací o majetkových poměrech žalovaného při poskytování úvěru žalobkyně vycházela, když žalovaný doložil pouze výši proplacené mzdy za měsíc listopad a prosinec 2017. V kartě klienta jsou zohledněny jako výdaje pouze životní minimum 3 410 Kč a výdaje na bydlení v částce 1 500 Kč. Dokumenty, ze kterých by bylo možné ověřit výdaje žalovaného, soudu doloženy nebyly. Jako zaměstnavatel je uvedená firma [právnická osoba], [IČO], ačkoliv byla předložena pracovní smlouva se [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov]. Podle soudu tedy není zřejmé, zda a případně jaké dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly žalobkyni doloženy, a jaké údaje obsahovaly. Údaje o výdajích se jeví jako zkreslené a neověřené. Žalobkyně poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkty nedosáhly.

15. Přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku nenavrhla důkazy potřebné k prokázání tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného.

16. Úvěrová smlouva může být platná jen tehdy, pokud poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost spotřebitele a po tomto zkoumání zjistil, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, tedy nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto žalobkyní tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně, a to bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem získat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Důsledku tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy.

20. Neplatnost smlouvy soud shledal také v rozporu s dobrými mravy, když smluvní úrok nelze hodnotit jinak než jako hrubě nepřiměřený.

21. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

22. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část. V souladu s ustanovením § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního (v projednávaném případě se jedná o nezákonné určení roční úrokové sazby), časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran.

23. Žalobkyně zahrnula do smluvního ujednání povinnost dlužníka zaplatit úrok absurdně vysoký (v daném případě ve výši 167,74% ročně). Obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činí 15 – maximálně 20% ročně. Toto jednání žalobkyně soud považuje za účelové a zneužívající, které nemůže požívat ochrany. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Nerovnováha je v dané věci tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že okolnosti brání tomu, aby ujednání o výši úroků mohlo být v dané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy.

24. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

25. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 100 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V průběhu řízení bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni na základě neplatné smlouvy neuhradil ničeho a žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 100 000 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.

26. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 10 000 Kč od 22. 4. 2023. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 18. 4. 2023, zjišťoval soud, kdy se tato výzva jako hmotněprávní jednání doslala do sféry dispozice žalovaného. Jelikož byla odeslána 18. 4. 2023, nemohla se tak do sféry dispozice žalovaného dostat dříve než 21. 4. 2023, tedy od 22. 4. 2023 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z.

27. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 644 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 770 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 175 391 Kč sestávající z částky 8 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 10. 2023 částka 750 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 148 ujetých km v částce 999 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 500 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 070 Kč ve výši 5 475 Kč.