33 C 142/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 12 498,76 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 2 498,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 498,76 Kč od 9. 5. 2019 do 6. 12. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 498,76 Kč od 7. 12. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 663,31 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 12 498,76 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne [datum] úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 8. 5. 2019. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 498,76 Kč. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku, před tím byla prověřena úvěruschopnost žalované. Úvěr byl vyplacen dne [datum], a to převedením z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], variabilní symbol platby: [číslo]. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 3. 12. 2021 zaslanou zástupcem žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, přestože byla k jednání řádně předvolána, nepožádal o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ ze dne [datum], která měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen„ Smlouva“), a která obsahuje jméno a příjmení žalované včetně jejího rodného čísla a adresy, dále číslo jejího bankovního účtu, telefonní číslo a emailovou adresu. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na základě Smlouvy měla být žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností do 128 dnů s prodloužením na 158 dnů (do 8. 5. 2019), poplatek za poskytnutí úvěru činí 0 Kč, úroková sazba činí 0 % a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) 581,13 %. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaná po uzavření smlouvy požádala o odložení termínu splatnosti jednotlivých splátek o 30 dní a za odložení termínu splatnosti se zavázala uhradit poplatek 2 499,17 Kč. Ze všeobecných smluvních podmínek lze dovodit způsob poskytnutí úvěru popsaný žalobkyní v žalobě, tedy Smlouva měla být uzavřena prostředky komunikace na dálku - prostřednictvím internetu, jejímu uzavření měla předcházet registrace žalované na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně, v rámci které žalovaná měla poskytnout právnímu předchůdci žalobkyně osobní údaje, poté měl být žalované pod heslem zpřístupněn její osobní profil. Následně žalovaná v rámci osobního profilu odsouhlasila znění smlouvy o úvěru a zaslala právnímu předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétní výši úvěru. Po prověření úvěruschopnosti žalované pak mělo dojít k zaslání konkrétního návrhu smlouvy o úvěru a po jeho odsouhlasení ze strany žalované i k výplatě bezhotovostním převodem na účet žalované. Ke Smlouvě doložila žalobkyně rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterého se žalovaná dozvěděla základní informace týkající se spotřebitelského úvěru a jeho poskytovatele. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne 30. 11. 2018 soud dovodil, že částka 10 000 Kč byla toho dne poukázána na účet č. [bankovní účet], platba je uskutečněna pod variabilním symbolem [číslo], což je rodné číslo žalované. Soud zamítl návrh žalobkyně, aby si soud vyžádal zprávu banky žalované, zda-li jí byla v listopadu 2018 připsána od právního předchůdce žalobkyně částka 10 000 Kč, a to pro nadbytečnost, neboť tuto skutečnost má soud již za prokázanou z výše uvedeného potvrzení o provedené platbě. Předžalobní výzva spolu s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2021 byla předána k poštovní přepravě téhož dne. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato smlouva obsahuje seznam postupovaných pohledávek v rámci své přílohy [číslo]. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh neuhradila před podáním žaloby ničeho.

4. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“).

5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

10. Žalobkyně uvedla, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CRKI, BRKI, a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K těmto tvrzením žalobkyně nenavrhla žádné další důkazy. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

11. Žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Tento nedostatek mohl být zhojen v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení dle § 118a o. s. ř. nedostalo.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, tedy nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem. Důsledku nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy.

15. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 10 000 Kč má soud za prokázané. Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o úvěru ve výši 10 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy neuhradila ničeho a žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 10 000 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal.

18. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2021. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky, tedy na základě výzvy ze dne 3. 12. 2021, zjišťoval soud, kdy se tato výzva jako hmotněprávní jednání doslala do sféry dispozice žalované. Oznámení o postoupení pohledávek adresované žalované bylo dne 3. 12. 2021 předáno k poštovní předpravě, a toto výzva se tedy nemohla do sféry dispozice žalované dostat dříve než 6. 12. 2021 (ust. § 573 o. z.), tedy od 7. 12. 2021 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z.

19. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 663,31 Kč, přičemž tato částka představuje 60,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,01 % a úspěchu žalované v rozsahu 19,99 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 498,76 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč.