33 C 166/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: označení žalované IČO číslo sídlem adresa žalované pro náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem - 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 6. 2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 5 620,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě opakovaného nesprávného úředního postupu, a to v podobě opakovaného zcela nedůvodného zahájení řízení o podezření z přestupku, nejprve v postavení řidiče a poté v postavení domnělého provozovatele vozidla. Řízení proti žalobci bylo zastaveno. Městský úřad v , město, se dopustil nesprávného úředního postupu, neboť žalobce nebyl v době přestupku provozovatelem předmětného vozidla, a i přes tuto skutečnost bylo řízení proti žalobci jako provozovateli vozidla zahájeno. Žalobce zdůraznil, že nesprávný úřední postup byl opakovaný, proto nepostačí náhrada nemajetkové újmy formou konstatování porušení práva a je tak na místě přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích, když žalobce požaduje na náhradě nemajetkové újmy symbolických 10 000 Kč. Žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované dne 14. 1. 2025, žalovaná konstatovala nesprávný úřední postup, ale i přes shledaný nesprávný úřední postup shledala, že nejsou dány podmínky odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu. Žalobci pak neposkytla žádnou formu zadostiučinění, a to ani v minimální míře.

2. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 89/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992, o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

3. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

4. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

5. Žalovaná nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Namítala, že Městský úřad , město, se v řízení vedeném pod sp. zn. , číslo, dopustil nesprávného úředního postupu, ale žalovaný netvrdil ani neprokázal, že mu vznikla nemajetková újma, resp. že vznikla v příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem. Dále namítala, že žalobce v desítkách případů vystupoval jako zmocněnec jiných účastníků přestupkového řízení případně jako obviněný, z čehož vyplývá určitá míra vnímání psychické zátěže spojená s průběhem správního řízení. V neposlední řadě vznesla námitku promlčení, neboť šestiměsíční promlčecí lhůta ve vztahu k případné nemajetkové újmě spočívající v samotném zahájení a vedení přestupkového řízení proti žalobci jako řidiči byla promlčena dne 22. 8. 2024, přičemž žalobce tento nárok uplatnil u žalované až 14. 1. 2025 a žalobu podal až dne 15. 5. 2025.

6. Žalobce při jednání konaném dne 7. 8. 2025 doplnil, že žaloba na náhradu nemajetkové újmy se týká skutku ze dne , datum, , kdy proti žalobci jako provozovateli vozidla RZ: , SPZ, bylo bezdůvodně zahájeno dne 2. 7. 2024 řízení o přestupku. Nárok na náhradu nemajetkové újmy ze správního řízení vedeného proti žalobci jako řidiči, které bylo ukončeno rozhodnutím o zastavení řízení ze dne 18. 1. 2025, v tomto řízení uplatňován není.

7. Žalovaná vznesla na jednání konaném dne 7. 8. 2025 námitku promlčení i ve vztahu k nároku na nemajetkovou újmu ve vztahu k řízení o přestupku proti žalobci jako provozovateli vozidla. Má za to, že žalobce se o nemajetkové újmě dozvěděl nejpozději dne 21. 8. 2024, kdy mu bylo při ústním jednání správním orgánem sděleno, že řízení o tomto skutku bude zastaveno a skutek nebude předmětem dalšího řízení. Šesti měsíční promlčecí doba tak marně uplynula měsíc před podáním žaloby, a to i při zohlednění předběžného projednání nároku žalobce uplatněného u příslušného orgánu.

8. Účastníci učinili nesporným, že je uplatňován nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění z důvodu nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném MÚ , město, , které bylo zahájeno 2. 7. 2024 proti žalobci jako provozovateli vozidla RZ: , SPZ, , správní řízení bylo zahájeno dne 2. 7. 2024, ústní jednání před správním orgánem se konalo 21. 8. 2024, řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 5. 12. 2024, které nabylo právní moci 8. 1. 2025. Dále učinili nesporným, že Krajskému úřadu , Anonymizováno, kraje jako nadřízenému správnímu orgánu byla dne 22. 11. 2024 doručena žádost žalobce o vydání opatření proti nečinnosti orgánu 1. stupně v dané věci. Žádost o přiměřené zadostiučinění byla u příslušného úřadu (ministerstva dopravy) podána dne 14. 1. 2025, ministerstvo se k žádosti písemně vyjádřilo dopisem ze dne 25. 2. 2025, ve které konstatoval, že správní orgán se dopustil nesprávného úředního postupu, když zahájil řízení o přestupku s žalobcem jako provozovatelem vozidla, ač tento provozovatelem nebyl.

9. Za sporné označili důvodnost námitky promlčení a naplnění zákonných podmínek pro přiznání odškodnění žalobci.

10. Nejprve se tak soud zabýval vznesenou námitkou promlčení ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy.

11. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

12. Ústavní soud v nálezech ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 1099/19 a ze dne 15. 12. 2020 sp. zn. IV. ÚS 2841/19 dopěl k závěru, že v některých případech je možné na oznámení o zahájení řízení o přestupku spojené se sdělením obvinění z přestupku hledět jako na nezákonné rozhodnutí. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk je vznik nároku na náhradu škody vázán na zrušení či změnu nezákonného pravomocného rozhodnutí orgánu veřejné moci. V případech, kdy došlo k zastavení trestního stíhání, je dle judikatury, tímto titulem nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Na rozhodnutí, jímž se zahajuje přestupkové řízení, je nutno v případě, že došlo k zastavení přestupového řízení, hledět jako na nezákonné ve smyslu § 8 odst. 1 Odpšk. Nárok na náhradu tvrzené nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonně zahájeného řízení o přestupku proti žalobci jako provozovateli vozidla RZ: , SPZ, soud v souladu se závěry Ústavního soudu právně kvalifikoval jako nárok na nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím. V případě nezákonného rozhodnutí se i zde uplatní kumulativní podmínka vyplývající z ust. § 8 OdpŠk. Vznikla-li nemajetková újma trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsouzením přiklonila se judikatura o odsunu počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty k okamžiku, kdy obviněnému bylo oznámeno rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zastaveno, či kdy byl obžaloby zproštěn. Ústavní soud respektuje, že běh promlčecí lhůty se u nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené správním řízením počítá od právní moci konečného rozhodnutí. Počátek běhu promlčecí lhůty je tak stejný jako v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení.

13. V daném případě bylo řízení o přestupku zastaveno usnesením ze dne 5. 12. 2024, č.j. , číslo, které nabylo právní moci 8. 1. 2025. Žádost o přiměřené zadostiučinění byla u ministerstva dopravy podána dne 14. 1. 2025, ministerstvo se k žádosti písemně vyjádřilo dopisem ze dne 25. 2. 2025, žaloba byla podána u soudu dne 15. 5. 2025. S ohledem na výše uvedené soud neshledal námitku promlčení důvodnou.

14. K naplnění zákonných podmínek pro přiznání odškodnění žalobce argumentoval tím, že již samotný fakt, že došlo ke zcela nedůvodnému zahájení řízení o přestupku odůvodňuje vznik nemajetkové újmy u každé osoby, jež by byla takto zcela nedůvodně obviněna. Žalobce byl zahájením řízení frustrován nad míru běžnou i z důvodu, že v posledních několika letech bylo proti němu Městským úřadem , město, zahájeno nezákonně bezpočet řízení, které zpravila byla ukončena zastavením řízení. Nezákonné zahájení řízení o přestupku považuje žalobce za šikanózní, zahájení řízení a vedení řízení vnímal o to citlivěji, že je profesionálním řidičem a každé správní řízení o trestním obvinění může pro žalobce představovat profesní ohrožení a finanční nouzi a ohrožení živitele rodiny. Každé nedůvodně zahájení řízení o přestupku jej nadměrně časově zatěžuje.

15. Naopak žalovaná namítala, že nesprávný úřední postup v dané věci nemohl žalobci způsobit jakoukoliv znatelnou psychickou zátěž. Citovala usnesení Ústavního soudu sp. zn. iV. ÚS 41/22 ze dne 1. 2. 2022, kde je uvedeno: “ Vedení trestního řízení zpravidla představuje pro obviněného větší psychickou zátěž v porovnání s přestupkovým řízením (u méně závažných přestupků navíc o znatelné psychické zátěži spojené s jejich vedením nelze ani uvažovat). Samotný fakt trestního stíhání má na obviněného, navzdory zásadě presumpce neviny, nezřídka difamační dopad (srov. Usnesení ze dne 7. 10. 2010 sp. zn. III. ÚS 1845/08, což pro přestupkové řízení neplatí.“16. Na základě nesporných tvrzení účastníků a po provedení listinných důkazů a účastnickou výpověď žalobce má soud po skutkové stránce za prokázané, že správní orgán dne 2. 7. 2024 oznámil žalobci jako provozovateli vozidla RZ: , SPZ, zahájení řízení o přestupku, kterého se měl dopustit tím, že jako provozovatel vozidla nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci bylo dodrženo pravidlo silničního provozu tím, že dne , datum, v době kolem 11:20 hodin ponechal zaparkované motorové vozidlo tov. zn. , typ vozidla, , registrační RZ: , SPZ, , v obci , adresa, , na parkovišti poblíž prodejny Penny market, a to v místě, kde tím byla ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, zejména jízda ostatních vozidel a nařízeno ústní jednání na den 21. 8. 2024. Oznámení o zahájení řízení a předvolání bylo žalovanému doručeno vhozením do schránky 23. 4. 2024. Z protokolu o ústním jednání ze dne 21. 8. 2024 bylo zjištěno, že po sdělení obvinění bylo správní orgán sděleno obviněnému, že řízení o přestupku ze dne , datum, bude zastaveno, neboť tento nespáchal obviněný. Usnesení o zastavení řízení pro skutek ze dne , datum, č. j. , číslo, ze dne 5. 12. 2024 bylo žalobci doručeno vhozením do schránky 27. 12. 2024. Rozhodnutí o zastavení řízení nabylo právní moci dne 8. 1. 2025. Ze spisu Městského úřadu , město, sp. zn. , číslo, z účastnické výpovědi žalobce bylo zjištěno, že zahájení řízení o přestupku proti žalobci jako provozovateli vozidla RZ: , SPZ, , registrační RZ: , SPZ, , v obci , město, , na parkovišti poblíž prodejny Penny market, a to v křižovatce. Toto řízení bylo usnesením ze dne 18. 1. 2024, č. j. , číslo, , zastaveno, jelikož spáchání skutku, o němž bylo přestupkové řízení vedeno, nebylo obviněnému z přestupku prokázáno. Usnesením č. j. , číslo, nabylo právní moci dne 20. 2. 2024. Z vyjádření ministerstva dopravy ze dne 25. 2. 2025 bylo zjištěno že ministerstvo dopravy k postupu , právnická osoba, , který zahájil vůči žadateli řízení o přestupku dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., kterého jsem měl žadatel dopustit jakožto provozovatel vozidla tov. zn. , typ vozidla, RZ: , SPZ, porušením povinnosti stanovené v § 10 odst. 3 téhož zákona, a které bylo usnesením č. j. , číslo, ze dne 5. 12. 2024 zastaveno, neboť žadatel skutek nespáchal, uvedlo, že v tomto případě se Městský úřad dopustil nesprávného úředního postupu, neboť žadatel nebyl v době přestupku provozovatelem předmětného vozidla, o čemž svědčí výpis z registru silničních vozidel ze dne 3. 7. 2023. Ministerstvo dopravy konstatovala porušení práva. Z přehledu věcí, v nichž žalobce vystupoval jako zástupce v řízení o přestupcích, který předložila žalovaná, bylo zjištěno, že žalobce se jako zástupce účastnil 27 přestupkových řízení v období od druhé poloviny roku 2011 do července 2018.

17. Z dalších listin provedených k důkazu, zejména z rozsudku Okresního soud v Sokolově č. j. 20 C 183/2024-48 ze dne 23. 5. 2025 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 56 Co 147/2025-65 ze dne 17. 10. 2025, soud neučinil žádná zjištění významná pro posouzení věci, a proto se jimi v odůvodnění rozhodnutí podrobněji nezabýval.

18. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Další návrhy na provedení důkazů soud pro nadbytečnost zamítl. Soud se zejména nezabýval návrhem žalobce na provedení důkazu přehledem vedených přestupkových řízení Městským úřadem , město, proti žalobci v letech 2010 - 2025, když provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro rozhodnutí.

19. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

20. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

21. Podle č. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem22. Podle § 1 odst. 1 Odpšk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

23. Podle § 5 Odpšk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

24. Podle § 8 odst. 1-3 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

25. Podle § 31a odst. 1 -3 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitostí řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Pro vznik odpovědnosti státu dle OdpŠk je třeba kumulativní splnění tří předpokladů, a to 1) existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Zákonné právo na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu není vázáno na vznik materiální škody. Soud vycházel z judikatury Ústavního soudu, kdy v nálezech ústavního soudu byly analogicky aplikovány závěry o škodě způsobené zahájením či vedením trestního řízení též pro řízení přestupkové při zohlednění rozdílů mezi trestním řízením a přestupkovým řízením. Přestupkové řízení není řízením se zásadně zvýšeným významem. Samo usnesení o zastavení řízení o přestupku představuje taktéž formu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Konstatování porušení práva žalobce v rámci předprojednání Ministerstvem dopravy ve spojení se zastavením řízení o přestupku zásadně představuje pro poškozeného způsobilé, účinné a dostatečné zadostiučinění. Poskytnutí další formy zadostiučinění ve formě finanční kompenzace soud nepovažuje za odpovídající okolnostem projednávané věci. Soud neshledal žádné výjimečné okolnosti, které by zakládaly nutnost poskytnout žalobci i peněžité zadostiučinění. Žalobce ostatně ani žádné takové konkrétní skutečnosti netvrdil, kdy po poučení soudu pouze v obecné rovině uvedl, že s ohledem na jeho profesi řidiče může každé správní řízení o trestním obvinění představovat profesní ohrožení a finanční nouzi. Soud učinil závěr, že není namístě nahrazení nemajetkové újmy v penězích, žalobci již byla poskytnuta kompenzace ve formě konstatování porušení práva jakožto základní forma satisfakce a tuto formu zadostiučinění v projednávané věci soud shledal za dostatečnou (přiměřenou), a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 620,90 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 2 000 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 a dále 300 Kč za každý z šesti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. A dále z cestovného cestovní náhrada v celkové výši 3 620,90 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 8. 2025 náhrada 1 810,45 Kč za 294 ujetých km (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 12. 2025 náhrada 1 810,45 Kč za 294 ujetých km (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t.