33 C 169/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO číslo sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený datum bytem Anonymizováno pro zaplacení 20 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 864,34 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 047,99 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 783,89 Kč od 28. 9. 2023 do 1. 3. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 783,89 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a s úrokem 18,44 % ročně z částky 15 783,89 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 20 675 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce“), a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně i poplatek ve výši 10 804 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 198 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,44 % ročně sjednanou ve smlouvě o úvěru, částku za zpracování ve výši 1 500 Kč, částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 1 558 Kč a poplatek za pojištění 1 548 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou dlužnou částku 35 804 Kč odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, poplatku a pojistnému se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 12měsíčních splátkách po 2 984 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 9. 2022. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny. Ke dni 13. 8. 2022 činila dlužná jistina 15 783,89 Kč a dlužný poplatek částku 4 891,11 Kč. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný uhradil celkem částku 15 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Po postoupení pohledávky nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Žalovaná částka 20 675 Kč představuje dle žaloby jistinu ve výši 15 783,89 Kč a dlužnou částku poplatku ve výši 4 891,11 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 3 047,99 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 864,34 Kč, úroků ve výši 18,44 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 783,89 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 783,89 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, přestože byla k jednání řádně předvolán, nepožádal o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , zákaznickou kartou klienta ze dne , datum, , přehledem plateb ke smlouvě č. , číslo, , smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně ze dne 15. 2. 2024 včetně dokladu o odeslání.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 25 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaný se zavázal za půjčku uhradit poplatek 9 256 Kč a pojištění v částce 1 548 Kč, tedy celková částka k úhradě činila 35 804 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaný měl dluh zaplatit v 12měsíčních splátkách po 2 984 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 9. 2022. Dále je ve smlouvě uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), která činí 67,52 %. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , číslo, byla dne , datum, na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, přičemž o změně v osobě věřitele byl žalovaný informován dopisem ze dne 29. 9. 2023. Z listiny označená jako tabulka umoření bylo zjištěno, že žalovaný na smlouvu uhradil celkem částku 15 000 Kč. O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2024 předanou dne 16. 2. 2024 k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku.

5. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal před uzavřením smlouvy uvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a nezjistil důvodné pohybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům: soud má za prokázané, že žalovanému byl právním předchůdcem žalobkyně poskytnut na základě smlouvy č. , číslo, úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu se souhrnným poplatkem 10 804 Kč v 12měsíčních splátkách po 2 984 Kč. V daném případě se jedná o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci ovlivnit. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva ze dne , datum, je absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Neplatnost smluv dovozuje soud z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz společnosti , právnická osoba, zaplatit. Soud považuje veškerá plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků za úplatu za poskytnuté peněžní plnění. Právní předchůdce žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, by zcela jistě bez takového ujednání peníze žalovanému neposkytl. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu poplatku, tedy že se jedná o úrok. Podle § 255 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zatřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 o. z. Úrok (souhrnný poplatek) ve výši 10 804 Kč v projednávané věci činí 43,22 % z poskytnuté jistiny ve výši 25 000 Kč. Ze smlouvy bylo zjištěno, že RPSN činí 67,52 % , z databáze systému ČNB ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu se pohybovala v září 2021 (v době uzavření smlouvy) okolo 7,59 % ročně. V předmětné smlouvě tedy byla sjednána téměř 6-ti násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem. Ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny představuje neoddělitelnou část smlouvy. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu, tedy bez možnosti žalovaného coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky.

15. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

16. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby i provedených důkazů bylo zjištěno, že na základě neplatné smlouvy žalovaný přijal od právního předchůdce žalobkyně částku 25 000 Kč, na úvěr uhradil celkem 15 000 Kč a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.

17. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 od 2. 3. 2024 do zaplacení. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 15. 2. 2024, která byla dne 16. 2. 2024 předána k poštovní předpravě, a ve které byla stanovena lhůta k plnění do 1. 3. 2024, má žalobkyně od 2. 3. 2024 právo i na úrok z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud vázán návrhem žalobkyně přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 10 000 Kč ode dne 2. 3. 2024 do zaplacení.

18. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Poměr úspěchu a neúspěchu byl na obou stranách téměř shodný, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.