33 C 174/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 16 360,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 809 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 809 Kč od 12. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 746,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 16 360,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dříve [právnická osoba]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný dne [datum] požádal prostřednictvím žádosti o úvěr, jeho žádosti bylo vyhověna a došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 049 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 25,21% p. a. v pravidelných 48. měsíčních splátkách ve výši 560 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, a proto předchůdce žalobkyně zesplatnil celý úvěr ke dni 31. 12. 2021. Žalovaná částka 16 360,36 Kč představuje nesplacenou jistinu ve výši 15 236,36 Kč, poplatky ve výši 800 Kč a pokutu ve výši 168 Kč Vedle to ho se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 851,04 Kč, úroků ve výši 25,21% ročně z částky 16 360,36 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75% ročně z částky 16 360,36 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, přestože byli k jednání řádně předvoláni, nepožádali o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v jejich nepřítomnosti. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud provedl dokazování žádostí o úvěr [číslo] akceptačním dopisem ze dne [datum], rámcovou smlouvou, výpisem z úvěru [číslo] formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne 25. 11. 2021, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 12. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 4. 2. 2022 zaslanou zástupcem žalobkyně včetně dokladu o jejím odeslání.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 049 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit i s úrokem ve výši 25,21% ročně ve 48 měsíčních splátkách po 560 Kč počínaje dnem 17. 2. 2021. Z výpisu k úvěru bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pouze čtyři splátky po 560 Kč, a to v únoru, v březnu, v dubnu a v květnu 2021, od června 2021 již žalovaný úvěr nesplácel. Celkem na úvěr uhradil 2 240 Kč. Soud dále zjistil, že žalobkyně a její právní předchůdce uzavřeli dne [datum] Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v Příloze č. 1 k této smlouvě. Z uvedené Přílohy č. 1 vyplývá, že se jednalo i o pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 12. 2022 O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 4. 2. 2022 předanou dne 7. 2. 2022 k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku.

5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

11. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, uvedla pouze, že při schvalování úvěru vycházel právní předchůdce žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR. Ke dni vyhlášení rozsudku žalobkyně nenavrhla důkazy potřebné k prokázání uvedených tvrzení. Tento nedostatek mohl být zhojen v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení dle § 118a o. s. ř. nedostalo.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. V souzené věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, tedy nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto žalobkyní tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně, a to bez náležitých a dostatečných podkladů, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným. Takto získané údaje měly při zběžném a povrchním pohledu nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Důsledku nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy.

15. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

16. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 13 000 Kč má soud za prokázané. Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o úvěru ve výši 13 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná žalobkyni na základě neplatné smlouvy neuhradila ničeho a žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 13 000 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal.

17. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 16 049 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy uhradil celkem částku 2 240 Kč a žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 13 809 Kč (16 049 Kč – 2 240 Kč), k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.

18. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 13 809 Kč od 12. 2. 2022. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Ohledně úroku z prodlení z bezdůvodného obohacení aplikoval soud ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k úhradě dluhu ze dne 4. 2. 2022, která byla dne 7. 2. 2022 předána k poštovní předpravě, nemohla se tato výzva dostat do sféry dispozice žalovaného dříve než 10. 2. 2022 (ust. § 573 o. z.), tedy 11. 2. 2022 byl žalovaný povinen plnit a od 12. 2. 2022 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z.

19. Ve zbývajícím rozsahu, tedy v nároku žalobkyně na zaplacení částky 2 551,36 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 851,04 Kč od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021, úrokem 25,21% ročně z částky 16 360,36 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 16 360,36 Kč od 1. 1. 2022 do 11. 2. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 2 551,36 Oč od 12. 2. 2022 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 746,75 Kč, přičemž tato částka představuje 68,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,41 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15,59 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 360,36 Kč sestávající z částky 1 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 240 Kč ve výši 1 310,40 Kč.