33 C 177/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 62 666 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části nároku na zaplacení částky 12 500 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 500 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 25 666 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 290,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 816,43 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 840,02 Kč od 28. 1. 2025 do 1. 5. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 24 500 Kč od 28. 1. 2025 do 1. 5. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 340,02 Kč od 28. 1. 2025 do 1. 5. 2025 a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 24 840,02 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 62 666 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce“), a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně i poplatek ve výši 26 847 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 617 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně sjednanou ve smlouvě o úvěru, částku za zpracování ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 730 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, poplatku a pojištění ve výši 54 733 Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 702 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 12. 2024. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny. Ke dni 3. 12. 2023 činila dlužná jistina 24 840,02 Kč a dlužný poplatek částku 25 325,98 Kč. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná uhradila celkem částku 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla společností , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Po postoupení pohledávky nebylo ze strany žalované uhrazeno ničeho. Žalovaná částka 62 666 Kč představuje dle žaloby dlužnou jistinu ve výši 24 840,02 Kč a dlužnou částku poplatku ve výši 25 325,98 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 816,43 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 290,32 Kč, úroků ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 840,02 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 840,02 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

2. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek.

3. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, přestože byla k jednání řádně předvolána, nepožádala o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků.

6. Podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. může vzít navrhovatel za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zcela nebo zčásti. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.

7. Podle § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. dojde-li ke zpětvzetí žalobního návrhu dříve, než začalo jednání, je zpětvzetí účinné bez ohledu na případný nesouhlas ostatních účastníků.

8. Žaloba byla částečně vzata zpět po zahájení jednání, na které se žalovaná nedostavila, a proto soud zkoumal, zda zpětvzetí nebrání vážné důvody. Jelikož žádné takové důvody nezjistil, řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby co do částky 12 500 Kč podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

9. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , zákaznickou kartou klienta, přehledem plateb ke smlouvě č. , číslo, , smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025, předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně ze dne 16. 4. 2025 včetně dokladu o odeslání.

10. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 25 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaná se zavázala za půjčku uhradit poplatek 26 847 Kč. Celková částka k úhradě činila 54 733 Kč včetně pojištění, které činilo 2 886 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaná měla dluh zaplatit v 78týdenních splátkách po 702 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 12. 2024. Dále je ve smlouvě uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), která činí 147,67 %. Pohledávka za žalovanou byla dne , datum, na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, přičemž o změně v osobě věřitele byla žalovaná informována dopisem ze dne 27. 1. 2025. Z listiny označená jako tabulka umoření bylo zjištěno, že žalovaná na smlouvu č. , číslo, uhradila celkem částku 500 Kč. O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 16. 4. 2025 předanou téhož dne k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku.

11. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR. Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

13. Úvěrová smlouva může být platná jen tehdy, pokud poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost spotřebitele a po tomto zkoumání zjistil, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

14. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní posouzena, a to na základě informací získaných od žalované, které byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od spotřebitele. Na základě informací zaznamenaných do zákaznické karty soud nezjistil důvodné pohybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

15. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům: soud má za prokázané, že žalované byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty na základě smlouvy č. , číslo, finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu se souhrnným poplatkem včetně pojištění v celkové výši 54 733 Kč v 78týdenních splátkách po 702 Kč.

16. V daném případě se jedná o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci ovlivnit.

17. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva ze dne , datum, je absolutně neplatná. Neplatnost smlouvy tedy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z půjčených peněz společnosti , právnická osoba, zaplatit. Soud má za to, že částka 26 847 Kč, kterou měla žalovaná vedle jistiny půjčky 25 000 Kč navíc zaplatit, byť je označena jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než zmíněné úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny ve výši 25 000 Kč. Společnost , právnická osoba, byla, a je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněným úrokem. Právní předchůdce žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, by zcela jistě bez takového ujednání peníze žalované neposkytl. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu poplatku, tedy že se jedná o úrok. Podle § 255 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zatřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 o. z. Úrok (souhrnný poplatek) ve výši 26 847 Kč v projednávané věci činí 107,4 % z poskytnuté jistiny ve výši 25 000 Kč. Ze smlouvy bylo zjištěno, že RPSN činí 147,67 %. Pokud souhrnný poplatek (tj. úrok) dosahuje částky 26 847 Kč u závazku ve výši 25 000 Kč, který má být splacen v 78týdenních splátkách, dosahuje roční úroková sazba 71,83 %. Z databáze systému ČNB ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu se pohybovala v březnu 2023 (v době uzavření smlouvy) okolo 9,46 % ročně. V předmětné smlouvě tedy byla sjednána téměř osmi násobná úroková sazba oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem. Ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny představuje neoddělitelnou část smlouvy. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu, tedy bez možnosti žalovaného coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky.

18. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, které odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

19. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby i provedených důkazů bylo zjištěno, že na základě neplatné smlouvy žalovaná přijala od právního předchůdce žalobkyně částku 25 000 Kč, na úvěr uhradila celkem 500 Kč a vznikla jí tak povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 500 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal.

20. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 500 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 16. 4. 2025, která byla téhož dne předána k poštovní předpravě, a ve které byla stanovena lhůta k plnění do 1. 5. 2025, má žalobkyně od 2. 5. 2025 právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z.

21. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem III. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně z procesního hlediska zavinila, že řízení muselo být částečně zastaveno, ve zbývající části, při zohlednění příslušenství, byla převážně neúspěšná a žalované v tomto řízení náklady nevznikly.