33 C 186/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 43 380 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 086 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 086 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 30 878 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 878 Kč ve výši 14,75 % ročně od 30. 1. 2024 do zaplacení, částky 12 502 Kč, úroku ve výši 66,82 % ročně z částky 24 543,40 Kč od 30. 1. 2024 do 20. 2. 2024 ve výši 962,94 Kč, úroku ve výši 15 %ročně z částky 24 643,40 Kč od 21. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 1. 2024 dosáhne částky 93 542 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo téhož dne. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,82 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 1 851 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, a to počínaje měsícem září 2022. Součástí všech splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 227 Kč. Žalovaná však podmínky smlouvy řádně neplnila a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 25 914 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni před zesplatněním celého úvěru právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (2 × 499 Kč), jakož i právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč (3 × 200 Kč). Z důvodu prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy. K zesplatnění úvěru pro prodlení žalované došlo k datu 28. 1. 2023. Dle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, přičemž tuto novou jistinu v celkové výši 28 599,78 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat v případě prodlení žalované s hrazením nové jistiny úvěru i zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tzn. v daném případě ode dne 30. 1. 2024 až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy pak bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak má žalovaná dlužit žalobkyni shora uvedené částky a příslušenství s tím, že úrok v nominální roční úrokové sazbě 66,82 % požaduje s ohledem na ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přiznat od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od 21. 2. 2024 v nominální úrokové sazbě 15 % ročně. Žalovaná uvedený dluh ze smlouvy žalobkyni neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, neomluvila se, nepožádala o odročení jednání, a proto byla věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalované.

3. Soud provedl dokazování žalobkyní předloženými listinnými důkazy.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , číslo, vzal soud za prokázané, že žalovaná dne , datum, požádala žalobkyni o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 27 000 Kč a žalobkyně téhož dne tento návrh žalované, učiněný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na svém standardizovaném formuláři (viz předložený dodatek ke smlouvě o úvěru), akceptovala, o čemž žalovanou vyrozuměla předloženým oznámením o schválení úvěru ze dne 31. 8. 2022. Žalovaná se uzavřenou smlouvou zavázala tento úvěr uhradit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 1 851 Kč, splatných vždy nejpozději do 22. dne každého kalendářního měsíce počínaje září 2022. Úroková sazba činila 66,82 % ročně a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu splácení úvěru. Žalovaná se tedy zavázala z titulu uzavřené úvěrové smlouvy zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši 77 952 Kč bez pojištění, s pojištěním pak činila celková částka 88 848 Kč (48 × 1 851 Kč). Konkrétní parametry úvěru a bližší informace související s jeho poskytnutím vyplývají i z dalších žalobkyní předložených listin, s nimiž se měla žalovaná možnost před uzavřením úvěrové smlouvy seznámit, a to konkrétně z předsmluvního formuláře a z informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru.Ze splátkového kalendáře k předmětné úvěrové smlouvě vyplývá, že 1. splátka v celkové výši 1 851 Kč, zahrnující i úhradu za sjednané pojištění ve výši 227 Kč měsíčně, měla být žalovanou zaplacena nejpozději dne 22. 9. 2022 a poslední 48. splátka v případě řádného splácení dne 22. 8. 2026.Z dokladu o vyplacení úvěru vzal soud za prokázané, že sjednaná částka úvěru ve výši 27 000 Kč byla žalované poukázána na její bankovní účet dne , datum, . Předloženou kartou klienta bylo dále prokázáno, že žalovaná z titulu uzavřené úvěrové smlouvy uhradila žalobkyni celkovou částku ve výši 25 914 Kč, když v řízení nebyl v tomto ohledu relevantním způsobem tvrzen či prokázán případný opak.Výzvou k zaplacení ze dne 27. 12. 2023 a ze dne 22. 1. 2024 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužných splátek, které měly být žalovanou zaplaceny jak splátka č. 15, č. 16 a č.

17. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky úvěru v trvání 65 dnů, došlo následně k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy, což bylo žalované oznámeno dopisem žalobkyně ze dne 28. 1. 2024, jímž byla současně žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dluhu ve výši 30 878 Kč.

5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní posouzena, a to na základě informací získaných od žalované, které byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od spotřebitele. Na základě informací zaznamenaných do zákaznické karty soud nezjistil důvodné pohybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

7. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům: soud má za prokázané, že žalované byly poskytnuty na základě smlouvy č. , číslo, finanční prostředky ve výši 27 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s měsíční úhradou za pojištění schopnosti splácet úvěr v celkové v 48měsíčních splátkách po 1 851 Kč. Cekem se tedy žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 77 952 Kč bez pojištění při úrokové sazbě 66,82 % ročně a na pojištění hradit částku 227 Kč měsíčně.

8. V daném případě se jedná o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci ovlivnit.

9. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva ze dne , datum, je absolutně neplatná, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu se shora citovaným ustanovením § 580 odst. 1 o. z. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

10. Žalovaná měla během 48 měsíců žalobkyni vrátit celkem 77 952 Kč, což představuje téměř 290 % neboli 2,9 násobek samotné výše poskytnuté úvěrové částky, což nelze pokládat za souladné s dobrými mravy ani zásadami, na nichž spočívá ochrana spotřebitele. Úrok ve výši 66,82 % ročně několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky České národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry. Lze přitom mít důvodně za to, že žalobkyně by byl požadovanou částku úvěru žalované nepůjčila a smlouvu by s ní byla neuzavřela, kdyby žalovaná na její podmínky byla nepřistoupila. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem. Ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny představuje neoddělitelnou část smlouvy. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu, tedy bez možnosti žalované coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky.

11. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, které odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

12. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby i provedených důkazů bylo zjištěno, že na základě neplatné smlouvy žalovaná přijala od žalobkyně částku 27 000 Kč, na úvěr uhradila celkem 25 914 Kč a vznikla jí tak povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 086 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal.

13. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 086 Kč od 17. 7. 2024 do zaplacení. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaná byla prokazatelně vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 12. 7. 2024, která byla téhož dne předána k poštovní předpravě, má žalobkyně od 17. 7. 2024 právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z.

14. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla převážně neúspěšná, žalovaná v tomto řízení náklady řízení neuplatnila, ani nebylo zjištěno, že by jí nějaké náklady vznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.