33 C 191/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 18 994,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 355 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 355 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 639,55 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 027,38 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 166,92 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 421,48 Kč od 21. 1. 2020 do 1. 2. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 066,48 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 10 421,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 18 994,55 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně i poplatek ve výši 12 283 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou 29% ročně sjednanou na straně 1 smlouvy o zápůjčce, odměny za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 9. 2019. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny, poslední splátka byla uhrazena dne 14. 1. 2019. Předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 7. 5. 2019 činila dlužná jistina částku 10 421,48 Kč a dlužný poplatek částku 8 573,07 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně a plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 421,48 Kč dále od 4. 9. 2019 do zaplacení úrokem ve výši 29,00% ročně. Pohledávky vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 6 645 Kč. Ke dni postoupení 20. 1. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 27 509,45 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 27 509,42 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce neuplatňuje. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky 18 994,55Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 421,48 Kč a dlužné částky poplatku 8 573,07 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 166,92 Kč (úrok ve výši 29% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 421,48 Kč od 4. 9. 2019 do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 027,38 Kč (zákonný úrok z dlužné jistiny 10 421,48 Kč od 22. 1. 2019 do 20. 1. 2020), úroků ve výši 29. 00% ročně z dlužné jistiny ve výši 10 421,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75% ročně z dlužné jistiny ve výši 10 421,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, přestože byla k jednání řádně předvolána, nepožádala o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] označené jako Smlouva o zápůjčce s odkazem na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Za nedílnou součást smlouvy prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně smlouvy. Ze smlouvy bylo zjištěno, že uvedená společnost žalované poskytla zápůjčku v částce 14 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaná se zavázala za půjčku uhradit poplatek 12 283 Kč, tedy celková částka k úhradě činí 26 283 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaná měla dluh zaplatit v 60 týdenních splátkách po 439 Kč a poslední splátkou ve výši 382 Kč v hotovosti, a to vždy k rukám oprávněného zástupce dle čl. 3 smluvních podmínek při využití hotovostního inkasa. Ve smlouvě byl dále uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), a to 236,25%. Soud zjistil, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne 20. 1. 2020 smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020, v němž byla zároveň vyzvána k úhradě pohledávky ve výši 27 509,42 Kč bez příslušenství. O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2021 předanou dne 29. 1. 2021 k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku.

4. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v aktuálním znění (dále jen o. z.). Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.

5. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nevznikl závazek v podobě smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z, případně o úročné zápůjčce dle ust. § 2392 odst. 1 o. z.

6. Částka označená ve smlouvě jako,,poplatek,, má soud za ujednání o úroku, nezávisle na tom, že jednotlivé části označila a rozepsala žalobkyně do tří položek jako úrok, administrativní činnost a vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou žalobkyně požadovala za poskytnutí zápůjčky. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Ve smlouvě není vymezeno, za jakou administrativní činnost by měla žalovaná jako dlužník platit, a na uvedené ujednání nelze pohlížet jinak, než jako na ujednání o úroku představující cenu zapůjčených peněžních prostředků. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku. Je třeba uvést, že tyto poplatky ve svém součtu více jak pětinásobně převyšují samotný úrok. Ekonomická podstata úročené smlouvy o zápůjčce spočívá v právu zapůjčitele inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny vypůjčitele nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky.

7. Pokud jde o poplatek za administrativní činnost a flexibilní splácení, představující službu, kterou si pro splácení půjčky žalovaná ve smlouvě vybrala, dospěl soud k závěru, že se sice jedná o paušalizovanou náhradu za uvedené služby, avšak žalobkyně byla v daném případě povinna prokázat, že uvedenou službu žalované vůbec poskytla, resp. byla připravena poskytnout. Soud nemá k dispozici žádný důkaz o tom, že alespoň část zápůjčky byla inkasována, resp. že zbývající pokusy o hotovostní splátky byly bez úspěchu pro nesoučinnost žalované, která podle žalobních tvrzení část půjčky nesplatila a žalobkyně se svou neúčastí na jednání připravila o možnost v tomto směru být vyzvána soudem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

8. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměl žalovaný žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatku je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle ust. § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu ust. § 2392 odst. 1 o. z. Takováto výše sjednaného úroku tak byla sjednána nemravně, tj. v rozporu s § 1 odst. 2 o. z., podle něhož jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Zmíněná nemravnost spočívá ve výši sjednaných úroků, které představují 87,7 % z dlužné jistiny, a to za období 15 měsíců za situace, kdy průměrná roční úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem dosahovala dle statistik [obec] [anonymizováno] banky v srpnu červenci 2018 (v době uzavření smlouvy) výše 8,72% p. a. (údaj je dostupný na [webová adresa]), což znamená, že úroková sazba v předmětné smlouvě byla téměř čtyřikrát vyšší než v té době průměrná sazba poskytovaná na stejný typ úvěrů domácnostem bankami. Takové ujednání nelze akceptovat, tím méně ve spotřebitelských vztazích, zvláště pak za situace, kdy je uzavíraná smlouva tzv. smlouvou adhézní, tedy bez možnosti žalované coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky. Ve smlouvě kromě toho není obsažen žádný důvod, který by takto vysoký úrok nějakým způsobem odůvodnil a žalobkyně sama ani žádný takový důvod netvrdila.

9. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách, nad rámec půjčené jistiny, je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle shora citovaného § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích přitom podle názoru soudu představuje neoddělitelnou část smlouvy o zápůjčce, neboť soud nepochybuje, že by právní předchůdkyně žalobkyně coby právnická osoba podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žalovanému žádnou zápůjčku neposkytla. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Tuto zápůjčku nebylo možno, s ohledem na záměr vydlužitele získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, posoudit jako zápůjčku bezúročnou. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání, a neplatná jako celek. Tyto závěry jsou ve svém základu aprobovány i rozhodovací praxí Krajského soudu v Plzni (např. rozsudek ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 25 Co 183/2017).

10. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o zápůjčce jako celků tak představovalo plnění společnosti [právnická osoba] ve prospěch žalované plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná na úkor uvedené společnosti bezdůvodně obohatila. Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o zápůjčce ve výši 14 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Z obsahu žaloby a doložené tabulky umoření vyplývá, že žalovaná žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy uhradil do postoupení pohledávky celkem částku 6 645 Kč. Pokud tedy žalobkyně požadovala ze smlouvy o zápůjčce zaplacení částky 18 994,55 Kč s příslušenstvím, která představuje na dlužné jistině částku 10 421,48 Kč a na dlužném poplatku částku 8 573,07 Kč, pak lze z těchto údajů dovodit, že žalovaná z celkové částky, kterou měla podle neplatné smlouvy o zápůjčce uhradit, hradila na domnělou jistinu půjčky částku 3 578,52 Kč a na domnělém poplatku částku 3 709,93 Kč. Jelikož v daném případě připadá v úvahu vrácení toliko zmíněného bezdůvodného obohacení ve výši 14 000 Kč, přiznal soud žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 7 355 Kč (14 000 Kč – 6 655 Kč) se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 7 355 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Ohledně úroku z prodlení z bezdůvodného obohacení aplikoval soud ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky, tedy na základě výzvy ze dne 20. 1. 2020, zjišťoval soud, kdy se tato výzva jako hmotněprávní jednání doslala do sféry dispozice žalované. Jelikož žalobkyně neprokázala odeslání oznámení o postoupení pohledávek, soud v daném případě považuje za výzvu k plnění žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku ze dne 28. 1. 2021, která byla dne 29. 1. 2021 předána k poštovní předpravě, a toto výzva se tedy nemohla do sféry dispozice žalované dostat dříve než 1. 2. 2021, tedy od 2. 2. 2021 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 11 639,55 Kč soud neshledal žalobu důvodnou, a proto v tomto rozsahu žalobu zamítl včetně požadavku na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 027,38 Kč, na kapitalizovaný úrok ve výši 1 166,92 Kč, na zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 421,48 Kč od 21. 1. 2020 do 1. 2. 2021, na zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 066,48 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení a na úrok 29% ročně z částky 10 421,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně převážně neúspěšná, žalované náklady řízení nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.