33 C 195/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 6 220 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 6 220 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 248 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 138,52 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 837,78 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a s úrokem 25,14 % ročně z částky 4 837,78 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 6 220 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“), a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně i poplatek ve výši 4 800 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 200 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výš 2 400 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou dlužnou částku 10 800 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 4. 2020. Dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 16. 4. 2020 řádně v plné výši uhrazena. Poslední platba byla ze strany žalované uhrazena dne 29. 7. 2022. Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení pohledávky žalovaná uhradila celkem částku 6 330 Kč. Ke dni postoupení činila výše pohledávky 8 720 Kč. Po postoupení pohledávky nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalovaná částka 6 220 Kč představuje dle žaloby dlužnou jistinu ve výši 4 837,78 Kč a dlužnou částku poplatku ve výši 1 382,22 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 3 138,52 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 248,42 Kč, úroků ve výši 25,14 % ročně z dlužné jistiny 4 837,78 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny 4 837,78 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný uvedla, že potřebovala peníze, uzavření smlouvy jí zprostředkoval soused, v té době se v ulici dávala půjčka každému. Navštívila ji paní, která chtěla doložit nájemní smlouvu a potvrzení o příjmech, kdy k příjmům doložila z Úřadu práce vyplácený příspěvek na bydlení. Popřela, že by sdělila informaci o výši výživného, která jí byla soudem přiznána na nezletilou dceru, v částce 2 500 Kč, když rozhodnutím soudu bylo stanoveno výživné v částce 2 000 Kč. Dále popřela, že by sdělila výdaje na bydlení v částce 800 Kč, kterou jsou nereálné, když uvedla, že bydlí v nájmu a hradí nájemné. Potvrdila slova svého přítele, který byl účasten jednání, že paní sdělené údaje upravila tak, aby na půjčku dosáhla.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], zákaznickou kartou klienta ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně.

4. V závěrečném návrhu žalobkyně navrhla žalobě vyhovět, když žalovaná potvrdila, že půjčku obdržela a ve smlouvě se zavázala vedle půjčené částky zaplatit i poplatek v souhrnné výši 4 800 Kč.

5. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 6 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaná se zavázala za zápůjčku uhradit poplatek 4 800 Kč, tedy celková částka k úhradě činila 10 800 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaná měla dluh zaplatit v 60 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně celkem částku 6 330 Kč. Ze zákaznické katry ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná uvedla nájemní bydlení s partnerem a jedním nezaopatřeným dítětem. Dále uvedla, že je vedena na úřadu práce. V záznamech o příjmech je uveden příspěvek na bydlení v částce 5 724 Kč a výživné na nezletilou dceru 2 500 Kč. V záznamech o výdajích jsou uvedeny výdaje na bydlení 800 Kč a osobní výdaje 5 500 Kč. Podle zákaznické karty měla žalované předložit doklad o přiznání mateřské/rodičovské, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO, rozhodnutí o přiznání výživného a nájemní smlouvu. Soud dále zjistil, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřely dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek. Z přílohy ke smlouvě bylo zjištěno, že se jednalo i o pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 11. 2022. K zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 6. 6. 2022 předanou dne 7. 6. 2022 k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku.

6. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

13. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do karty zákazníka. Žalovaná prohlásila, že před uzavřením smlouvy poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje pro posouzení její schopnosti splácet úvěr, což stvrdila svým podpisem.

14. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaná byla prověřena prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací a s jakým výsledkem ani to jak byly konkrétní informace o majetkových poměrech žalované při poskytování úvěru právním předchůdcem žalobkyně hodnoceny. I když je v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru kladem důraz na informace získané přímo od spotřebitele, nelze těmito rozumět pouhá ničím nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho finančních poměrech. Součástí odborné péče poskytovatele úvěruje je i taková obezřetnost, která zahrnuje také prověření (požadavek na doložení) tvrzení žadatele o úvěr. Pokud žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bytě, pak výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) uvedené v částce 800 Kč nejsou zcela jistě reálné a tento údaj nemohl být ověřen z nájemní smlouvy. Rovněž nemohlo být ze strany poskytovatele úvěru na základě rozhodnutí soudu ověřeno, že bylo žalované přiznáno na nezletilou dceru výživné ve výši 2 500 Kč, neboť rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 7. 2018 bylo rozhodnuto o výživném v částce 2 000 Kč měsíčně. Pokud právní předchůdce žalobkyně vycházel z příjmů a výdajů uvedených samotnou žalovanou, měl tyto údaje řádně ověřovat na základě doložených listin, k čemuž v daném případě zcela evidentně nedošlo. Je zjevné, že údaje byly do zákaznické karty cíleně zkresleny zástupcem právního předchůdce žalobkyně tak, aby žalované mohl být úvěr poskytnut.

15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyní tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně, a to tak, aby se při zběžném a povrchním pohledu jevilo, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Žalovaná sice v řízení nevznesla námitku neplatnosti Smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (C 679/18), je však zřejmé, že Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, tj. i bez námitky žalovaného, otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost žalovaného a pokud této povinnosti nedostál, vyvodit z takovéhoto porušení absolutní neplatnost smlouvy. V této věci má eurokonformní výklad národního práva (tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) přednost, čemuž přisvědčuje i novela uvedeného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou se s účinností od 29. 5. 2022 k neplatnosti smlouvy přihlédne i bez návrhu.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, tedy nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto žalobkyní tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy.

19. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, které odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná, a to z důvodu neposouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí v rozporu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

20. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o úvěru ve výši 6 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy uhradila celkem částku 6 330 Kč. Jelikož připadá v úvahu případně toliko vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 6 000 Kč, není žaloba důvodná, a proto soud žalobu zamítl včetně nároku žalobkyně na příslušenství.

22. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná jako úspěšný účastník sporu. Žalované však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.