33 C 198/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl předsedou senátu Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 24 894 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 894 Kč s úrokem 56% z částky 10 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 607,42 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 24 894 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], uzavřena smlouva o [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 7 994 Kč splatit v 52 týdenních splátkách po 347 Kč a poslední splátce ve výši 297 Kč. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když nehradila předepsané splátky. Na pohledávku žalovaná neuhradila ničeho. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo žalobkyni práva na smluvní pokutu 0,1% denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně smluvní pokutu kapitalizovala ke dni [datum] a po žalované v souladu se smluvním ujednáním v rámci čl. "Postup při prodlení zákazníka" požaduje smluvní pokutu v částce 5 000 Kč. Následně byla s účinností ke dni [datum] pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplatit jistinu ve výši 10 000 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 994 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 607,42 Kč a sankční poplatky ve výši 1 900 Kč. Společně s oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla zároveň žalované dne 10. 2. 2022 odeslána Výzva k okamžitému splacení dluhu ve výši 25 501,42 Kč do 17. 3. 2022.

2. Žalovaná potvrdila, že obdržela na základě půjčky peníze, ale uvedla, že z nich ihned zaplacena první splátka a poté byla možná ještě uhrazena další. Uvedla, že ve skutečnosti obdržela něco přes 8 000 Kč. Půjčku měl hradit přítel, neboť byla použita na společné bydlení, které žalovaná opustila, o tom, že není placeno, nevěděla.

3. Protože žalobkyně na podporu svých tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalované neoznačila žádné důkazy, soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby označila veškeré důkazy k prokázání tvrzení, že s odbornou péčí právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr.

4. K výzvě soudu žalobkyně podrobně popsala proces ověřování úvěruschopnosti, předložila několik soudních rozhodnutí a jako důkaz označila zákaznickou katru obsahující osobní údaje žalované.

5. K jednání nařízenému na 26. 1. 2023 se žalovaná nedostavila, přestože byla k jednání řádně předvolána, nepožádala o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalované.

6. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] informacemi o spotřebitelském úvěru, zákaznickou kartou klienta, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání, předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně ze dne 20. 5. 2022 včetně dokladu o odeslání, upomínkami k úhradě splátek a oznámením o zahájení inkasního řízení.

7. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru s odkazem na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za nedílnou součást smluv prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně smlouvy. Ze smlouvy bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 10 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaná se zavázala za úvěr uhradit poplatek 7 994 Kč, tedy celková částka k úhradě činila 17 994 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaná měla dluh zaplatit v 52 týdenních splátkách po 347 Kč a poslední splátkou ve výši 297 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně neuhradila ničeho. Pro případ prodlení byla v čl. 6 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník – žalovaná v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální celkové výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy. Dále smlouva obsahuje ujednání o dalších poplatcích spojených s prodlením dlužníka. Soud dále zjistil, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce specifikovaných v Příloze č. 1 k této smlouvě. Z uvedené Přílohy č. 1 vyplývá, že se jednalo i o pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Společně s oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k okamžitému splnění dluhu ve výši 25 501,42 Kč do 17. 3. 2022. Žalobkyně dále doložila výpočet smluvní pokuty a výpočet úroků z prodlení, upomínky a opakované výzvy k úhradě dlužných splátek a oznámení o zahájení inkasního řízení v rámci centrálního vymáhání pohledávek.

8. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2395 a násl. o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném do 30. 4. 2020. Soud má za to, že smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle občanského zákoníku, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

13. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plynu již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

18. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaná byla prověřena prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací a s jakým výsledkem a z jakých konkrétních informací o majetkových poměrech žalované při poskytování úvěru právní předchůdce žalobkyně vycházel. Žalobkyně soudu doložila zákaznickou kartu, ze které vyplývá, že žalovaná žije v nájemním bytě, má čistý příjem 13 029 Kč a odhadované měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Příjmy žalovaná doložila výplatními páskami za období listopad a prosinec 2019. Dokumenty, ze kterých by bylo možné ověřit příjmy a výdaje žalované, soudu doloženy nebyly. Podle soudu tedy není zřejmé, zda a jaké dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované byly právnímu předchůdci žalobkyně skutečně doloženy, a jaké údaje obsahovaly. Soud má proto nadále za neprokázané, zda před poskytnutím úvěru k posouzení úvěruschopnosti žalované došlo. Pokud žalobkyně vycházela z příjmů a výdajů uvedených samotnou žalovanou, měla tyto údaje ověřovat tím spíše, že z nich vyplynulo, že žalovaná žije v nájemní bytě a celkové měsíční výdaje uvedla ve výši 2 000 Kč, což zcela jistě není reálné. Blíže nebyly zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované.

19. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, tedy nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto žalobkyní tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně, a to bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem získat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Důsledku tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, které odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná, a to z důvodu neposouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

23. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o úvěru ve výši 10 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby i provedených důkazů bylo zjištěno, že na základě neplatné smlouvy [číslo] žalovaná přijala od právního předchůdce žalobkyně částku 10 000 Kč. Žalovaná přes poučení soudu neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že minimálně jednu splátku uhradila, a proto soud rozhodl, že žalované uložil povinnost vrátit žalobkyni částku 10 000 Kč.

24. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 10 000 Kč od 18. 3. 2022. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Ohledně úroku z prodlení z bezdůvodného obohacení aplikoval soud ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně doložila, že žalovaná byla vyzvána k okamžitému zaplacení dluhu ve lhůtě do 17. 3. 2022, a proto od 18. 3. 2022 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z.

25. Ve zbývajícím rozsahu, tedy v nároku žalobkyně na zaplacení částky 14 894 Kč s úrokem 56% z částky 10 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 607,42 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je poměr úspěchu a neúspěchu srovnatelný, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.