33 C 208/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 7 652,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 700 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 952,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 652,34 Kč od 18. 5. 2018 do 30. 3. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 952,34 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 7 652,34 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 3 700 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 17. 5. 2018. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 3 700 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 952,34 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 17. 5. 2018. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. 1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 3 700 Kč a splatností dne 17. 5. 2018. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne [datum] na bankovní účet [bankovní účet], který žalovaný uvedl. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] a číslem Smlouvy o úvěru [anonymizováno] [číslo]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu původního věřitele, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 27. 3. 2020.

2. Žalobě soud vyhověl rozsudkem pro uznání ze dne 4. 3. 2021, č. j. 33 C 208/2020 – 55, který byl k odvolání žalovaného zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2021, č. j. 64 co 306/2021-79.

3. V odvolání žalovaný namítal, že mu byla půjčena částka nižší, než o kterou žádal, respektive že finanční nebankovní ústav si okamžitě strhl první splátku, aniž uběhl jeden týden, což považuje za podvod. Dále namítal, že má zaplatit částku o 100% vyšší, než kterou obdržel, což je lichva. K ochraně svých zájmů, z důvodu, že se nachází ve věznici v Německu, požádal o přidělení advokáta.

4. Usnesením ze dne 9. 8. 2021 mu soud ustanovil podle § 30 o. s. ř. zástupce, advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ten následně doplnil odvolání žalovaného a namítl nesplnění podmínek vydání rozsudku pro uznání.

5. Žalobkyně k podanému odvolání uvedla, že právní předchůdce žalobkyně poukázal žalovanému jistinu úvěru a nárok na vrácení částky 3 700 Kč je oprávněný buď z titulu smluvního plnění ze smlouvy o úvěru, nebo z nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dále doplnila, že žalovaný dosud neuhradil ničeho, a pokud tvrdí, že něčeho hradil, pak na jiný úvěr či na úvěr jiné společnosti.

6. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, z jednání se omluvila, nepožádala o odročení jednání, a proto byla věc projednána a rozhodnuta podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně. Soud přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

7. Soud provedl dokazování smlouvou u úvěru č. [anonymizováno], výpisem z [anonymizováno] banky č. ú. [číslo], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy č. 1, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2020, předžalobní výzvou p lnění ze dne 27. 3. 2020 včetně dokladu o předání k poštovní přepravě, výpisem z [anonymizováno] banky z účtu [číslo] za období duben 2018 a sdělení [anonymizováno] banky o majiteli účtu [číslo].

8. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Z důkazů bylo zjištěno, že původní věřitel poskytl žalovanému dne [datum] částku 3 700 Kč, které byla na účet sdělený žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, tedy na účet [číslo] převedena z účtu původního věřitele dne [datum] pod variabilním symbolem [číslo], tedy pod variabilním symbolem, který se shoduje s rodným číslem žalovaného. Z listiny označené jako smlouva o úvěru číslo [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, žalovaný přes webové stránky původního věřitele žádal o poskytnutí úvěru ve výši 3 700 Kč, který se zavázal vrátit s poplatkem ve výši 3 952,34 Kč do 17. 5. 2018. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 3. 2020 zaslaným spolu s předžalobní výzvou k úhradě ze dne 27. 3. 2020, předanou téhož dne k poštovní přepravě.

9. Námitku žalovaného spočívající v tvrzení, že obdržel částku nižší, než o kterou žádal, neboť si poskytovatel strhl ihned první splátku, soud neshledal důvodnou, když z důkazů bylo zjištěno, že žádal o částku 3 700 Kč a v této výši mu byly finanční prostředky převedeny na účet [číslo] dne [datum]. Ze smlouvy o úvěru navíc vyplývá, že žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně poplatku do 17. 5. 2018, tedy do třiceti dnů. Plnění ve splátkách nebylo smluveno.

10. Opatrovník žalovaného v závěrečném návrhu uvedl, že bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu na částku 3 700 Kč, kterou obdržel na účet, který sdělil, a tedy v nároku na zaplacení částky 3 700 Kč je žaloba důvodná. Namítal nepřiměřenost poplatků, které převyšují jistinu úvěru a byly sjednány v rozporu s dobrými mravy.

11. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2395 a násl. o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plynu již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

16. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, uvedla pouze, že po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Ve svém vyjádření k odvolání žalovaného pak doplnila, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Ke dni vyhlášení rozsudku žalobkyně nenavrhla důkazy potřebné k prokázání uvedených tvrzení. Tento nedostatek mohl být zhojen v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení dle § 118a o. s. ř. nedostalo.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, tedy nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto žalobkyní tvrzené posouzení pokud proběhlo, proběhlo pouze formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vyvolat dojem, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Důsledku tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy.

20. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

21. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 3 700 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil. Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 3 700 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud s ohledem na výše uvedené žalobě částečně vyhověl, a to v nároku na zaplacení částky 3 700 Kč.

22. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 3 700 Kč od 31. 3. 2020. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení aplikoval soud ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 27. 3. 2020, která byla téhož dne předána k poštovní předpravě, nemohla se tato výzva do sféry dispozice žalovaného dostat dříve než 30. 3. 2020 (ust. § 573 o. z.), tedy od 31. 3. 2020 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z.

23. Ve zbývajícím rozsahu, tak jak je uvedeno ve výroku II., soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je poměr úspěchu a neúspěchu rovnocenný, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.