33 C 223/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 13 521,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 699,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 699,99 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 938,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 638,60 Kč od 4. 2. 2023 do 23. 2. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 938,61 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 928,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 568,21 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 769 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 883,06 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 521,66 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], IČ: [číslo] (dále jen právní předchůdce) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejíž přílohu tvoří předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru. Na základě smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 19 000 Kč, který žalovaný převzal v místě svého bydliště, což stvrdil při podpisu smlouvy svým podpisem a zavázal se jej uhradit spolu s příslušenstvím ve výši 16 322 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasnímu poplatku. Celkově se tedy žalovaný zavázal uhradit právnímu předchůdci částku 35 322 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 523 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smluvně postoupena na žalobkyni. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, na svůj závazek uhradil celkem částku 16 300,01 Kč, která odpovídá šesti řádně uhrazeným splátkám. Závazek ze smlouvy nebyl zesplatněn, splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 19. 4. 2022. Ode dne 20. 4. 2022 je tedy žalovaný v prodlení. V důsledku prodlení vzniklo právnímu předchůdci právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny i právo na smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 33 173,69 Kč a skládá se z: - nesplacené jistiny 10 638,60 Kč - nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 577,66 Kč - nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 5 013,32 Kč - nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 950,78 Kč - nesplaceného inkasního poplatku 1 841,63 Kč - postoupeného sankčního poplatku 3 750 Kč - postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč - postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 626,91 Kč - postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 139,30 Kč - postoupené smluvní pokuty 7 135,49 Kč. Žalobkyně žalobou neuplatňuje postoupené sankční poplatky, postoupené paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupení smluvní úrok po splatnosti úvěru a kapitalizovaný zákonného úroku z prodlení. Předmětem žaloby je: - nesplacená jistina 10 638,60 Kč - nesplacený kapitalizovaný smluvního úroku 577,66 Kč - nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 5 013,32 Kč - nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 950,78 Kč - nesplacený inkasní poplatek 1 841,63 Kč - postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 1 184,82 Kč - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení po revizním přepočtu ve výši 928,11 Kč - účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 769 Kč - smluvní pokuta ve výši 2 883,06 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 638,60 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení. K nároku na přiznání nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky v celkové výši 769 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o náklady dle ceníku, a to za odeslaný obyčejný dopis, za odchozí telefonické hovory v počtu sedm a osobní návštěvu pracovníka věřitele u dlužníka. Ke smluvní pokutě žalobkyně uvedla, že je požadována po revizním přepočtu ku prospěchu dlužníka za období od 20. 4. 2022 do 15. 1. 2023 z jistiny pohledávky 10 638,60 Kč.

2. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, přestože byl k jednání řádně předvolána, nepožádal o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud provedl dokazování žádostí o úvěr, smlouvou u úvěru ze dne [datum] [číslo] formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, předpisem splátek, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, potvrzením o úplatě, výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, oznámením o postoupení pohledávky, výzvou k úhradě dlužné částky vypočtené ke dni 5. 4. 2023, výzvou zástupce žalobkyně k úhradě dluhu do 5. 4. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 24. 5. 2023 včetně dokladu o odeslání.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru číslo [číslo] na základě které se zavázal poskytnout žalovanému částku 19 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 16 322 Kč, tedy v celkové výši 35 322 Kč. Dlužná částka měla být splacena žalovaným ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 523 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr kde ni splatnosti poslední splátky, tedy do 19. 4. 2022 řádně nesplatil, dle tvrzení žalobkyně uhradil na svůj závazek celkem částku 16 300,01 Kč. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem 23 250 Kč měsíčně, dále uvedl výdaje ve výši 22 266 Kč a k žádosti doložil výplatní pásku. Ve Smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení s tím, že za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v max. výši 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdce žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], tuto smlouvu předložila žalobkyně i včetně přílohy tvořící seznam postupovaných pohledávek a potvrzení o přijetí platby za postoupené pohledávky. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno postupitelem. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 24. 5. 2023, která byla dne 29. 5. 203 předána k poštovní přepravě. Smluvní pokuta byla vyúčtována z nesplacené jistiny 10 638,60 Kč za dobu od 20. 4. 2022 do 15. 1. 2023 ve výši 2 883,06 Kč.

5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

11. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, do které žalovaný uvedl základní údaje o své osobě a dále o okolnostech vypovídajících o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru a správnost údajů stvrdil svým podpisem. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. Ze samotné žádosti o úvěr pak bylo zjištěno, že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného byl vyčíslen v částce 984 Kč, přesto splátky měly měsíčně činit částku 2 523 Kč. Tento nedostatek mohl být zhojen v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení dle § 118a o. s. ř. nedostalo.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, tedy nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem pouze vykázat údaje, které by na první pohled nasvědčovaly tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána byla a vedla ke kladnému vyhodnocení. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy.

15. Uvedená interpretace vyplývá i z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18.

16. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 19 000 Kč má soud za prokázané. Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 19 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy uhradil celkem částku 16 300,01 Kč a žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 699,99 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.

19. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 2 699,99 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky, tedy na základě výzvy ze dne 9. 2. 2023, která byla dne 10. 2. 2023 předána k poštovní předpravě, a to do 10 dnů od obdržení uvedené výzvy, má žalobkyně od 24. 2. 2023 právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z.

20. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla převážně neúspěšná, právo na náhradu nákladů by tedy náleželo žalovanému, které však náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.