33 C 230/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 13 181 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 815 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 815 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 366 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 722,24 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 345,96 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 886,89 Kč od 15. 12. 2022 do 16. 6. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 071,89 Kč od 16. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem 18,44 % ročně z částky 8 886,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 832,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 13 181 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejím základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně částku 6 176 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 395 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,44% ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o úvěru a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 721 Kč. Celkovou dlužnou částku 16 176 Kč odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku a pojistného se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 312 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 9. 2022. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 21. 11. 2021. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradil celkem částku 2 185 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaná částka 13 181 Kč představuje dle žaloby dlužnou jistinu ve výši 8 886,89 Kč a dlužný poplatek ve výši 4 294,11 Kč Vedle dlužné jistiny a poplatku se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 345,96 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 722,24 Kč, úroků ve výši 18,44% ročně z dlužné jistiny ve výši 8 886,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75% ročně z dlužné jistiny ve výši 8 886,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

2. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, z jednání se neomluvil, nepožádal o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud provedl dokazování žalobkyní předloženými listinnými důkazy, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru, zákaznickou kartou klienta – žádost o spotřebitelský úvěr, tabulkou umoření (souhrnné informace), smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru s odkazem na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Za nedílnou součást smlouvy prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně smlouvy. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit za poskytnutí této částky poplatek 4 616 Kč a pojištění za sjednanou dobu 1 560 Kč. Celkovou dlužnou částku 16 176 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 52 týdenních splátkách po 312 Kč a poslední splátce ve výši 264 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil pouze 2 185 Kč. Soud dále zjistil, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce nebo zápůjčce specifikovaných v Příloze č. 1 k této smlouvě. Z uvedené Přílohy č. 1 vyplývá, že se jednalo i o pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022, v němž byl zároveň vyzván k úhradě pohledávky ve výši 17 957,77 Kč bez příslušenství. O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2023 předanou dne 2. 6. 2023 k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku.

5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

9. Podle § 2395 o z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

15. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým konkrétním způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, uvedla pouze, že poskytovatel zápůjčky před jejím poskytnutím posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy byl dotazován na své rodinné, majetkové, osobní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oprati dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že právní předchůdce tato informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy.

16. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaný byl prověřen prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací a s jakým výsledkem a z jakých konkrétních informací o majetkových poměrech žalovaného při poskytování úvěru právní předchůdce žalobkyně vycházel. Žalobkyně soudu doložila zákaznickou kartu, ze které vyplývá, že žalovaný pracoval jako uklízeč veřejného prostranství, uvedl čistý příjem 19 058 Kč a odhadované měsíční výdaje 14 000 Kč. Dále je uvedeno, že doložil pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky. Dále je v zákaznické kartě zaznamenáno, že žalovaný žije v nájemním bytě, je svobodný a má 4 vyživovací povinnosti. Jako další čistý příjem domácnosti uvedl 8 077 Kč. Dokumenty, ze kterých by bylo možné ověřit příjmy a výdaje žalovaného a domácnosti, soudu doloženy nebyly. Podle soudu tedy není zřejmé, zda a jaké dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právnímu předchůdci žalobkyně skutečně doloženy, a jaké údaje obsahovaly. Z výpisu z Centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že žalovaný má vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem. Soud má proto nadále za neprokázané, zda před poskytnutím úvěru k posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo.

17. Přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku nenavrhla důkazy potřebné k prokázání tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného.

18. Úvěrová smlouva může být platná jen tehdy, pokud poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost spotřebitele a po tomto zkoumání zjistil, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

19. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, tedy nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto žalobkyní tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně, a to bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem získat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Důsledku tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, tedy nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto žalobkyní tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně, a to bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem získat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Důsledku tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy.

23. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

24. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 10 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V průběhu řízení bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy uhradil celkem částku 2 185 Kč a žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 7 815 Kč (10 000 Kč – 2 185 Kč), k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.

25. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 7 815 Kč od 17. 6. 2023. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky, tedy na základě výzvy ze dne 16. 12. 2022, zjišťoval soud, kdy se tato výzva jako hmotněprávní jednání doslala do sféry dispozice žalovaného. Jelikož žalobkyně neprokázala odeslání oznámení o postoupení pohledávek, soud v daném případě považuje za výzvu k plnění žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku ze dne 1. 6. 2023, která byla dne 2. 6. 2023 předána k poštovní předpravě, když v této výzvě byla stanovena žalovanému lhůta k plnění do 16. 6. 2023, tedy od 17. 6. 2023 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z.

26. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 832,25 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 181 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 660 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 160 Kč ve výši 663,60 Kč.