33 C 253/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 18 120 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 500 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 620 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 120 Kč od 5. 2. 2024 do 27. 2. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 620 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 12 500 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 492 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 18 120 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla jako postupník na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , jako postupitelem, který pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené s původním věřitelem, společností , právnická osoba, IČ: , IČO, . Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 12 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 4. 2. 2024. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaná částka se skládá z jistiny poskytnutého úvěru ve výši 12 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 250,14 Kč a z úroku ve výši 369,86 Kč. Na dlužnou částku žalovaná neuhradila ničeho. K úhradě byl žalovaný vyzván naposledy předžalobní upomínkou ze dne 19. 2. 2025. Žalobkyně dále pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Navrhovala též, aby byl učiněn dotaz na banku žalovaného, zda na účet žalovaného byla zaslána platba 12 500 Kč.

2. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, právní zástupce žalobkyně se omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, žalovaný se k jednání nedostavil, z jednání se neomluvil, nepožádal o odročení jednání. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. byla věc projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Žalobkyně k žalobě doložila smlouvou o úvěru, potvrzení o provedení transakce 12 500 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, , smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2025 spojené s předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně včetně dokladu o předání k poštovní přepravě.

6. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr, který je specifikován v žalobním tvrzení, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobní tvrzení prokazuje smlouva o úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Tyto listiny dokládají výši poskytnutého úvěru, výši sjednaného úroku a poplatku, ujednání o termínu splatnosti. Potvrzení o provedené platbě dokládá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl na účet žalované dne , datum, částku 12 500 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho.

7. Dotazem u Raiffeisenbank a.s. soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a dne , datum, byla na uvedený účet provedena platba 12 500 Kč.

8. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z ustanovení § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „o. z.“) z ustanovení § 2395 a násl. o. z.Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Podle § 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR. Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

10. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Tento nedostatek mohl být zhojen postupem dle § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení podle § 118a o. s. ř. nedostalo.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru dostál své povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva je absolutně neplatná, neboť nebylo prokázáno prověření úvěruschopnosti žalovaného a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

14. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). S ohledem na výše uvedené se soud zabýval vypořádáním bezdůvodného obohacení.

15. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 12 500 Kč má soud za prokázané. Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky z neplatné smlouvy o úvěru ve výši 12 500 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy neuhradil z dlužné částky 12 500 Kč ničeho a vznikla mu tedy povinnost vrátit žalobkyni částku 12 500 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.

16. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 500 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacení. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně doložila, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 2025, předenou téhož dne k poštovní přepravě. Tato výzva se nemohla do sféry dispozice žalovaného dostat dříve než 24. 2. 2025 (ust. § 573 o. z.), tedy od 28. 2. 2025 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z., když byla ve výzvě stanovena lhůta k plnění do tří dnů.

17. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena a nemají tak oporu v právu.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 492 Kč, přičemž tato částka představuje 18,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 120 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

19. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 22 557,40 Kč (18 120 + 4 437,10), žalobkyni bylo přiznáno 13 391 Kč (12 500 + 891,70) a úspěch žalobkyně tak činí 59,4 %.

20. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je totiž známo, že žalobce uplatnil již více žalob s obdobnými nároky, tj. na obdobném skutkovém základu.