33 C 255/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 6 280 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 6 280 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 454,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 438,31 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 4 884,33 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a s úrokem 23,64 % ročně z částky 4 884,33 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 6 280 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce“) byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem v celkové výši 6 400 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 240 Kč nejpozději do 25. 11. 2019. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Právnímu předchůdci tak ke dni 26. 11. 2019 vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo na úhradu celé zbývající dlužné částky. Dne , datum, byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení uhradil pouze částku 8 870 Kč. Poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 9. 5. 2020. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství částku 11 030 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 4 884,33 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 395,67 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Po postoupení pohledávky nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 6 280 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 4 884,33 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 1 395,67 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 438,31 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 454,44 Kč, úrokem ve výši 23,64% ročně z dlužné jistiny ve výši 4 884,33 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné výši 10% ročně z dlužné jistiny ve výši 4 884,33 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal, uvedl, že částku, kterou si půjčil, již uhradil a namítal promlčení nároku žalobkyně.

3. Žalobkyně proti námitce promlčení namítala, že žalovaný na pohledávku hradil i po uplynutí sjednané doby řádného trvání smlouvy, tj. po splatnosti poslední sjednané splátky, tedy po datu 25. 11. 2019, a to platbami provedenými v období od 2. 4. 2020 do 9. 5. 2022. Žalovaný tedy každou platbou provedenou po datu 25. 11. 2019 vždy znovu uznal svůj dluh a tím vždy počala běžet nová, desetiletá promlčecí doba. Dle žalobkyně tedy nemohlo k promlčení pohledávek dojít, neboť k promlčení dojde nejdříve 9. 5. 2023.

4. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , zákaznickou kartou klienta ze dne , datum, , smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022 a předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem v celkové výši 6 400 Kč vrátit, a to v 60btýdenních splátkách po 240 Kč nejpozději do 25. 11. 2019. Sjednaný poplatek byl tvořen úrokem z půjčených prostředků ve výši 1 600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, podle tvrzení žalobkyně uhradil na dluh celkem částku 8 870 Kč, k poslední dílčí úhradě došlo dne 9. 5. 2022. Žalovaný tak zůstal právnímu předchůdci žalobkyně dlužen na jistině částku 4 884,33 Kč a na poplatku částku 1 395,67 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne , datum, . Dopisem ze dne 10. 3. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. Z karty zákazníka bylo ujištěno, jak byla právním předchůdcem žalobkyně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný uvedl nájemní bydlení a jednu vyživovací povinnost. Dále uvedl příjem z pracovního poměru v částce 10 000 Kč měsíčně a další příjem 6 257 Kč, výdaje na bydlení 2 500 Kč a osobní výdaje 4 000 Kč. Podle zákaznické karty nebyly doloženy žádné dokumenty k ověření finanční situace žalovaného.

7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 2395 se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR. Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

17. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka. Žalovaný prohlásila, že před uzavřením smlouvy poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje pro posouzení schopnosti splácet úvěr, které jsou pro tento účel dostatečné, a že je schopen posoudit. Zda smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.

18. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým konkrétním způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného a přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku nenavrhla důkazy potřebné k prokázání tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného.

19. Při jednání konaném dne 18. 1. 2024 zástupkyně žalobkyně sdělila, že žalobkyni doložila veškeré listinné důkazy k prokázání úvěruschopnosti. Při půjčce 8 000 Kč byla nastavena splátka 240 Kč na 60 měsíců, tedy je zřejmé, že žalovaný z příjmu 10 000 Kč je takovou částku schopen splácet, když splátka 240 Kč není nikterak závratná. Dále uvedla, že žalovaný sám uvedl, že pobírá státní podporu, a to příspěvek na bydlení.

20. Tvrzení žalobkyně však neodpovídá předloženým důkazům. Ze smlouvy o úvěru byly stanoveny splátky týdenní, kdy výše splátky činila 240 Kč, tedy měsíčně se jednalo o částku 960 Kč. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaný byl prověřen prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací a s jakým výsledkem ani to jak byly konkrétní informace o majetkových poměrech žalovaného při poskytování úvěru právním předchůdcem žalobkyně hodnoceny. I když je v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru kladem důraz na informace získané přímo od spotřebitele, nelze těmito rozumět pouhá ničím nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho finančních poměrech. Součástí odborné péče poskytovatele úvěruje je i taková obezřetnost, která zahrnuje také prověření (požadavek na doložení) tvrzení žadatele o úvěr. Dokumenty, ze kterých by bylo možné ověřit příjmy a výdaje žalovaného a domácnosti, soudu doloženy nebyly. Podle soudu tedy není zřejmé, zda a jaké dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právnímu předchůdci žalobkyně skutečně doloženy, a jaké údaje obsahovaly. Pokud žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bytě, pak výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) uvedené v částce 2 500 Kč nejsou zcela jistě reálné a tento údaj nemohl být ověřen. Z karty zákazníka byl zjištěn jako další příjem 6 257 Kč. Žalobkyně uvedla, že se jedná o příspěvek na bydlení. Tomuto tvrzení by pak sice mohly odpovídat uvedené výdaje samotného žalovaného na bydlení ve výši 2 500 Kč, ale nemohly by pak představovat reálné příjmy žalovaného, neboť by se jednalo o částku přímo určenou účelově na bydlení.

21. V závěrečném návrhu žalobkyně navrhla žalobě vyhovět, když žalobkyně nepožaduje nic výjimečného. Nevyhovění žalobě by mohlo navozovat situaci, že žalovaní, kteří si půjčí, si dělají, co chtějí. K posuzování úvěruschopnosti má za to, že byla provedena řádně, při nastavení splátek 240 Kč po dobu 60 měsíců právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil, že není třeba se zabývat dalšími příjmy žalovaného, když sám sdělil příjem 10 000 Kč. Má za to, že sama skutečnost, že žalovaný v době od 7. 10. 2018 do 9. 5. 2022 hradil splátky, sama o sobě prokazuje, že příjmy měl.

22. Úvěrová smlouva může být platná jen tehdy, pokud poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost spotřebitele a po tomto zkoumání zjistil, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, tedy nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto žalobkyní tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně, a to bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem získat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Důsledku tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy.

26. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

27. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o úvěru ve výši 8 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy uhradil celkem částku 8 870 Kč. Jelikož připadá v úvahu případně toliko vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 8 000 Kč, uzavřel soud, že bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nevzniklo.

28. Dále se soud zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovaným a naopak argumentem žalobkyně, že žalovaný částečným plněním svůj dluh uznal, čímž počala běžet nová promlčecí lhůta. Žalobkyně dovozuje, že k uznání dluhu žalovaného došlo každou částečnou úhradou na dluh provedenou po datu 25. 11. 2019, přičemž žalovaný naposledy na dluh plnil dne 9. 5. 2022.

29. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník zčásti, má částečné plnění účinky uznání dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

30. Ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. nevyžaduje pouhé částečné plnění, ale současně i to, že zle z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal zbytek dluhu. Částečné plnění má tedy účinky uznání zbytku dluhu, jen lze-li z okolností, za nichž tak dlužník činí, usoudit, že uznal i zbytek dluhu. Shodně i dle § 2054 odst. 1 o. z. se uznání vztahuje na jistinu, nikterak ale již na plněné úroky.

31. V dané věci je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný při uzavření absolutně neplatné smlouvy vystupoval v pozici spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a že k neplatnosti smlouvy došlo v důsledku porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně, který v pozici silnější strany a profesionála nerespektoval ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

32. Soud dospěl k závěru, že ač žalovaný svůj nesouhlas s dluhem vyjádřil až v průběhu soudního řízení, nelze z okolností věci a z celkového počínání žalovaného dovodit, že by žalovaný částečným plněním uznával svůj dluh, vzniklý na základě absolutně neplatné smlouvy, při jejímž uzavírání právní předchůdce žalobkyně porušil v neprospěch spotřebitele své zákonné povinnosti. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se zavázal dlužnou částku včetně poplatku, tedy v souhrnné výši 14 400 Kč uhradit nejpozději do 25. 11. 2019, a to v 60 týdenních splátkách po 240 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, hradil nepravidelně v různých částkách, a to i po dni 25. 11. 2019. Přestože žalovaný měl poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatku uhradit do 25. 11. 2019, nebyl právním předchůdcem žalobkyně k úhradě zbývající dlužné částky po tomto datu vyzýván. K úhradě celého zbytku dluhu byl žalovaný vyzván až dne 24. 11. 2022, a to výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 9. 5. 2022, tedy ještě před výzvou k úhradě zbylého dluhu. Po výzvě již žalovaný na dluh žádnou další splátkou neplnil. Soud proto platby, které žalovaný zasílal, posoudil v daném případě jako platby, kterými splácel úvěr, tedy jako plnění dílčí, a to bez ohledu na to, že splátky platil s prodlením, nebo v nesprávné výši, neboť se stále jednalo o splácení úvěru.

33. S ohledem na výše uvedené, soud uzavřel, že žalovaný svůj dluh podle § 2054 odst. 2 o. z. konkludentně neuznal. I kdyby ke konkludentnímu uznání dluhu došlo, nelze s dohodou o uznání neexistujícího dluhu spojovat účinky uznání dluhu. Jelikož žaloba byla podána dne 27. 4. 2023, byl nárok případný existující nárok žalobkyně před podáním žaloby promlčen.

34. Soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný jako úspěšný účastník sporu. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.