33 C 263/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 943,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 943,52 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 056,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 11. 12. 2021 do 28. 2. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 056,48 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, poplatku (kapitalizovaného úroku) ve výši 7 932,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 735,89 Kč, úroku 8,5% ročně z částky 10 000 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 5000 Kč od 27. 4. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 410,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně částku 7 789 Kč, jako souhrnný poplatek, jež představuje smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Celkovou dlužnou částku 17 789 Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 12. 2021. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny, žalovaná uhradila pouze částku v celkové výš 1 056,48 Kč a od 11. 12. 2021 se dostala do prodlení s úhradou částky 16 732,52 Kč. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaná neuhradil ničeho. Vedle dlužné jistiny 10 000 Kč žalobkyně požaduje zaplacení nesplaceného poplatku 6 732,52 Kč, nesplaceného poplatku za upomínání ve výši 1 200 Kč, zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, zaplacení smluvního úroku 70,40% z nesplacené jistiny 10 000 Kč za období od 11. 12. 2021 do 11. 3. 2022 v kapitalizované výši 1 735,89 Kč a dále pak od 12. 3. 2022 do zaplacení smluvní úrok v sazbě 8,5% ročně, zaplacení účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a smluvní pokutu 0,1% denně z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 10 000 Kč za období od 11. 12. 2021 do 25. 4. 2023 v kapitalizované výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení od 27. 4. 2023 do zaplacení. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

2. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, z jednání se neomluvila, nepožádala o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalované.

3. Soud provedl dokazování žalobkyní předloženými listinnými důkazy, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru, zákaznickou kartou klienta – žádost o spotřebitelský úvěr, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru s odkazem na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Za nedílnou součást smlouvy prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně smlouvy. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 10 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit za poskytnutí této částky poplatek 7 789 Kč. Celkovou dlužnou částku 17 789 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 45 týdenních splátkách. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila pouze 1 056,48 Kč. Soud dále zjistil, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce nebo zápůjčce specifikovaných v Příloze č. 1 k této smlouvě. Z uvedené Přílohy č. 1 vyplývá, že se jednalo i o pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 12. 2022 a ze dne 15. 2. 2023 O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 29. 5. 2023 předanou téhož dne k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku.

5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

9. Podle § 2395 o z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

15. Uvedená interpretace vyplývá i z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 69/18.

16. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým konkrétním způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, uvedla pouze, že poskytovatel finančních prostředků před jejich poskytnutím prověřoval pravdivost tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované a odkázala na zákaznickou kartu, ve které žalovaná potvrdila pravdivost uvedených údajů.

17. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaná byla prověřena prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací a s jakým výsledkem a z jakých konkrétních informací o majetkových poměrech žalované při poskytování úvěru právní předchůdce žalobkyně vycházel. Žalobkyně soudu doložila zákaznickou kartu, ze které vyplývá, že žalovaná uvedla, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, v době podání žádosti byla na mateřské/rodičovské dovolené a její příjem činí 10 500 Kč, dále uvedla odhadované měsíční výdaje 3 000 Kč a bydlení u rodičů. Dále je uvedeno, že doložila dvě výplatní pásky. Dokumenty, ze kterých by bylo možné ověřit příjmy a výdaje žalované a domácnosti, soudu doloženy nebyly. Podle soudu tedy není zřejmé, zda a jaké dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované byly právnímu předchůdci žalobkyně skutečně doloženy, a jaké údaje obsahovaly. Z výpisu z Centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že žalovaná v době uzavření smlouvy měla jednu vyživovací povinnost k nezl. dceři [jméno], [datum narození]. Soud považuje výdaje uvedené v zákaznické kartě s ohledem na vyživovací povinnost žalované k dítěti ve věku 6 měsíců za nereálné, a nadále má za neprokázané, zda před poskytnutím úvěru k posouzení úvěruschopnosti žalované došlo.

18. Přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku nenavrhla důkazy potřebné k prokázání tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalované.

19. Úvěrová smlouva může být platná jen tehdy, pokud poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost spotřebitele a po tomto zkoumání zjistil, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, tedy nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto žalobkyní tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně, a to bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem získat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Důsledku tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy.

23. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

24. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 10 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy uhradila celkem částku 1 056,48 Kč a žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 8 943,52 Kč (10 000 Kč – 1 056,48 Kč), k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal.

25. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 8 943,52 Kč od 1. 3. 2023. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky, tedy na základě výzvy ze dne 15. 2. 2023, předané dne 16. 2. 2023 k poštovní přepravě, když v této výzvě byla stanovena žalované lhůta k plnění do 28. 2. 2023, tedy od 1. 3. 2023 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z.

26. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 410,40 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalované v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.