33 C 266/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 150 017,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 810 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 678,60 Kč za dobu od 8. 4. 2025 do 23. 6. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 810 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 863,92 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 427,81 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 29 808,78 od 24. 6. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 149,36 Kč od 4. 4. 2025 do 23. 6. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 863,92 od 24. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 88 332,68 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 236,10 Kč za dobu od 8. 4. 2025 do 23. 6. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 88 332,68 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 010,66 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 376,35 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 113 926,37 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 905,18 Kč od 4. 4. 2025 do 23. 6. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 010,66 od 24. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 576,105 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 150 017,26 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, a dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, . Na základě smlouvy č. , číslo, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 120 000 Kč s možností opakovaného čerpání až nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaných poplatků a úroků žalobkyni řádně a včas splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 % z aktuální dlužné jistiny. Žalovaná v průběhu trvání smlouvy čerpala celkem částku 138 832 Kč a na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 50 499,32 Kč. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když splátky úvěru nehradila řádně a včas, s proto žalobkyně v souladu se smlouvou přistoupila ke zesplatnění celého úvěru ke dni 20. 3. 2025 a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Žalovaná ani přes výzvu dlužnou částku neuhradila. Žalovaná částka 118 343,34 Kč se sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 113 926,37 Kč, poplatků ve výši 195 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 581,97 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 2 000 Kč. Příslušenství pak představuje smluvní úrok ve výši 17 376,35 Kč, jež představuje součet zbylých nesplacených úroků do zesplatnění úvěru a kapitalizovaný úrok ve výši 26,28 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění, tedy od 21. 3. 2025 do 23. 6. 2025 z dlužné jistiny 113 926,37 Kč, úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 113 926,37 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacen, úrok z prodlení v kapitalizované výši ke dni sepsání žaloby v částce 3 141,28 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 118 343,34 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení. Na základě smlouvy č. , číslo, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání až nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaných poplatků a úroků žalobkyni řádně a včas splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná v průběhu trvání smlouvy čerpala celkem částku 30 782 Kč a na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 3 972 Kč. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když splátky úvěru nehradila řádně a včas, s proto žalobkyně v souladu se smlouvou přistoupila ke zesplatnění celého úvěru ke dni 20. 3. 2025 a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Žalovaná ani přes výzvu dlužnou částku neuhradila. Žalovaná částka 31 673,92 Kč se sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 29 808,78 Kč, poplatků za pojištění ve výši 265,14 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Příslušenství pak představuje smluvní úrok ve výši 5 427,81 Kč, jež představuje součet zbylých nesplacených úroků do zesplatnění úvěru a kapitalizovaný úrok ve výši 27,9 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění, tedy od 21. 3. 2025 do 23. 6. 2025 z dlužné jistiny 29 808,78 Kč, úrok ve výši 27,9 % ročně z částky 29 808,78 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacen, úrok z prodlení v kapitalizované výši ke dni sepsání žaloby v částce 827,96 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 31 673,92 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, neomluvila se, nepožádala o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalované.

3. Soud provedl dokazování žalobkyní předloženými listinnými důkazy, a to smlouvou o revolvingovém úvěru č. , číslo, , jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky, potvrzením o provedení ověření bonity klienta, výpisem čerpání splátek a úhrad ke smlouvě č. , číslo, , výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 20. 3. 2025 ke smlouvě č. , číslo, , smlouvou o revolvingovém úvěru č. , číslo, , jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky, potvrzením o provedení ověření bonity klienta, výpisem čerpání splátek a úhrad ke smlouvě č. , číslo, , výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 20. 3. 2025 ke smlouvě č. , číslo, , předžalobní upomínkou ze dne 8. 4. 2025, přehledem pohybů na účtech žalované za období 12/2022 – 3/2023, výpisem z účtu žalované u , právnická osoba, za období 11/2022-2/2023 a 3/2024-6/2024, které si vyžádal soud.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Žalovaná uzavřela se žalobkyní dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č., číslo, , na základě poskytla žalobkyně žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 120 000 Kč s opakovaným čerpáním až do výše nevyčerpaného zůstatku a žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně úroku a sjednaných poplatků v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná vyčerpala celkem částku 138 832 Kč a splatila celkem 50 499,32 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela a dostala se do prodlení. Ke dni 20. 3. 2025 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy. Dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, , na základě poskytla žalobkyně žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč s opakovaným čerpáním až do výše nevyčerpaného zůstatku a žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně úroku a sjednaných poplatků v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná vyčerpala celkem částku 30 782 Kč a splatila celkem 3 972 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela a dostala se do prodlení. Ke dni 20. 3. 2025 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy. V řízení nebylo ze strany žalované tvrzeno ani prokázáno, že by dlužnou částku uhradila.

5. Žalobkyně současně popsala způsob ověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně naplňuje svoji zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele několika způsoby, a to zejména: 1) kontrolou v registrech a dostupných databázích, 2) výpočtem tzv. MLS tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru, 3) důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, pomocí kterého lze poměrně spolehlivě vyhodnotit schopnost konkrétního klienta úspěšně doplatit požadovaný úvěr. Výše nastíněný postup a jeho nutnost se ve své podstatě ničím neliší např. od situace v pojišťovnictví, kdy pojišťovny obdobným způsobem při kontraktaci vyhodnocují pomocí podobných matematických (statistických) operací pojistná rizika svých pojištěnců a jejich finanční krytí. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobce kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (dále též jako „MLS“). V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně rovněž kontrolou klienta v externích registrech. Žalobkyně provedla lustraci v registrech SOLOS, CEE a ISIR, přičemž v registru SOLOS nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz v registru CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím předmětných úvěrů, o čemž svědčí i skutečnost, že žalovaná byla schopna úvěr po dobu roku a půl splácet.

6. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR. Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

15. Uvedená interpretace vyplývá i z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18.

16. Žalobkyně popsala způsob ověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně naplňuje svoji zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele několika způsoby, a to zejména: 1) kontrolou v registrech a dostupných databázích, 2) výpočtem tzv. MLS tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru, 3) důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, pomocí kterého lze poměrně spolehlivě vyhodnotit schopnost konkrétního klienta úspěšně doplatit požadovaný úvěr. Výše nastíněný postup a jeho nutnost se ve své podstatě ničím neliší např. od situace v pojišťovnictví, kdy pojišťovny obdobným způsobem při kontraktaci vyhodnocují pomocí podobných matematických (statistických) operací pojistná rizika svých pojištěnců a jejich finanční krytí. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobce kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (dále též jako „MLS“). V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně rovněž kontrolou klienta v externích registrech. Žalobkyně provedla lustraci v registrech SOLOS, CEE a ISIR, přičemž v registru SOLOS nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz v registru CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím předmětných úvěrů, o čemž svědčí i skutečnost, že žalovaná byla schopna úvěr po dobu roku a půl splácet.

17. K posouzení úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že žalobkyně vyšla z údajů získaných od žalované a dále z dostupných registrů a databází. Žalobkyně doložila listinu nazvanou „Karta klienta“. Úvěrovou zprávu z nebankovního registru klientských informací a výpisy z účtu za období od 8. 12. 2022 do 8. 3. 2023. K ověření došlo pro potřeby úvěrové smlouvy č. 73033058607 ze dne , datum, a úvěrové smlouvy č. , číslo, ze dne , datum, . K osobě žalované bylo uvedeno, že má jedno dítě, žije s druhem v podnájmu, zdroj příjmů plyne z podnikatelské činnosti, kdy v březnu 203 byla uvedena výše příjmů žalované 26 200 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 25 000 Kč a měsíční výdaje na bydlení ve výši 20 000 Kč. V červenci 2024 pak byla uvedena výše příjmů žalované 30 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 35 000 Kč a měsíční výdaje na bydlení ve výši 27 000 Kč. Příjmy žalované za období 8. 12. 2022 do 8. 3. 2023 byly ověřeny výpisem z účtu, poměry členů domácnosti pak nebyly ověřeny vůbec. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná v době uzavírání úvěrových smluv již čerpala jiné spotřebitelské úvěry, a to úvěr ze dne , datum, v poskytnuté výši 60 000 Kč a úvěr ze dne , datum, v poskytnuté výši 70 000 Kč. Dle úvěrové zprávy činily splátky vůči jiným společnostem v roce 2023 částku 1545 Kč měsíčně a v roce 2024 činily splátky vůči jiným společnostem částku 3 756 Kč měsíčně. Z žalobkyní preferovaného zkoumání příjmů a výdajů z pohybů na běžném účtu nevyplývá, že by příjmy žalované (vyjma částek z poskytnutých spotřebitelských úvěrů) umožňovaly splácet žalobkyní poskytnuté úvěry, když v podstatě nulové zůstatky na účtu žalované nepodporují tvrzení žalobkyně o úvěruschopnosti žalované. Pokud žalobkyně argumentuje tím, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované svědčí skutečnost, že žalovaná v období od 4/2023 do 11/2024, tedy po dobu roku a půl úvěr řádně splácela, pak má soud za to, že nelze pominout, že žalovaná se dostávala postupně do úvěrové spirály, kdy splátky jednotlivých úvěrů hradila z dalších nových úvěrů. Z činnosti soudu bylo zjištěno, že žalovaná načerpala během období 20. 2. 2023 až 25. 9. 2024 (tedy během 19 měsíců) další částky přesahující v souhrnu 160 000 Kč (řízení vedené pod sp. zn. 33 C 194/2025 – úvěr ze dne 3. 8. 2023 ve výši 70 000 Kč, sp. zn. 33 C 202/2025 – úvěr ze dne 23. 8. 2024 ve výši 22 800 Kč, sp. zn. 33 C 252/2025 – úvěr ze dne 20. 2. 2023 ve výši 60 000 Kč, sp. zn. 8 C 6/2026 – úvěr ze dne 25. 9. 2024 ve výši 14 700 Kč).

18. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně sice příjmy a výdaje žalované částečně prověřila, avšak způsobem naprosto formálním. Žalobkyně si sice nechala od žalované předložit výpisy z jejího účtů, ze kterých ale vyplývá, že žalovaná veškerý svůj měsíční příjem utratila a každý měsíc má takřka nulový zůstatek na účtu, přičemž z žádných skutečností neplyne, že v následujících měsících (po poskytnutí peněz od žalobkyně) by to mělo být jinak a žalovaná by měla nějaké finanční prostředky na řádné splácení poskytnutých finančních prostředků a neměla by pouze takřka nulový zůstatek na účtu. Naopak předložené výpisy z účtu svědčí o tom, že žalovaná zjevně nebyla úvěruschopná. Dle názoru soudu lze shrnout, že žalobkyně si vyžádal výpisy z účtů, aby prověřila finanční stránku žalované, avšak tuto nevyhodnotila řádně, když z předložených výpisů nelze učinit závěr, že by žalovaná měla volné prostředky k vrácení poskytnutých částek. Pokud by měla být prokázaná úvěruschopnost žalované, i přes její špatný stav bankovního účtu, musela by žalobkyně zjišťovat nějaké další skutečnosti ohledně finanční situace žalované (např. příjmy mimo účet), toto však žalobkyně nečinila. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, tedy nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů s cílem pouze vykázat údaje, které by na první pohled nasvědčovaly tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána byla a vedla ke kladnému vyhodnocení. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy.

19. Soud proto uzavřel, že posuzované spotřebitelské smlouvy, které odporují § 580 odst. 1 o. z., jsou absolutně neplatné a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

20. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 138 832 Kč a ve výši 30 782 Kč má soud za prokázané. Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky z neplatné smlouvy o úvěru č. , číslo, ve výši 138 832 Kč a z neplatné smlouvy o úvěru č. , číslo, ve výši 30 782 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná žalobkyni na základě neplatné smlouvy o úvěru č. , číslo, uhradila celkem 50 499,32 Kč a vznikla jí tak povinnost vrátit žalobkyni částku 88 332,68 Kč (138 832 Kč – 50 499,32 Kč), k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal výrokem III., na základě neplatné smlouvy č. , číslo, uhradila celkem 3 972 Kč a vznikla jí tedy povinnost vrátit žalobkyni částku 26 810 Kč (30 782 Kč – 3 972 Kč), k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal výrokem I.

21. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 810 Kč v kapitalizované výši 678,60 Kč za dobu od 8. 4. 2025 do 23. 6. 2025 a dále od 24. 6. 2025 do zaplacení a ve výši 12 % ročně z částky 88 332,68 Kč v kapitalizované výši 2 236,10 Kč za dobu od 8. 4. 2025 do 23. 6. 2025 a dále od 24. 6. 2025 do zaplacení. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně doložila, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek výzvou ze dne 20. 3. 2025, předenou dne 21. 3. 2025 k poštovní přepravě, ve které byla splatnost stanovena ve lhůtě do 14 dnů. Tato výzva se nemohla do sféry dispozice žalované dostat dříve než 24. 3. 2025 (ust. § 573 o. z.), tedy od 8. 4. 2025 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z.

22. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. a IV. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smluv, která nebyly platně uzavřeny a nemají tak oporu v právu.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 576,15 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalované v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 001 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 150 017,26 Kč sestávající z částky 7 140 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 950 Kč ve výši 7 969,50 Kč.

24. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 199 196,16 Kč (129 483,18 + 69 712,98), žalobkyni bylo přiznáno 129 483,18 (28 810 + 2 873,30 + 88 332,68 9 467,20) a úspěch žalobkyně tak činí 65 %.