33 C 282/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 77 069 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 369 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 919 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 450 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení a pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 42 700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 458,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 228,88 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 000 Kč od 16. 1. 2021 do 25. 2. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 081 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, úrokem 21,27 % ročně z částky 30 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 614,78 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 028,23 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 016,60 Kč od 16. 1. 2021 do 25. 2. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 550 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení a úrokem 19,23 % ročně z částky 19 016,60 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 77 069 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že„ Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 84 - 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokument k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, jejímž podpisem žalovaná stvrdila ujednání v čl. 7 Podmínek:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka, a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve se žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Na základě Smlouvy [číslo] poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5 100 Kč s úrokovou sazbou 21,27% ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 727 Kč počínaje 4. 10. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 3. 2020. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 3. 9. 2019. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení uhradila pouze částku 4 081Kč, kterou žalobkyně započetla na úrok ze sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 881 Kč a na poplatek za administrativní činnost 1 200 Kč. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 26. 3. 2020. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky a úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 26. 3. 2020 řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 30 000 Kč ode dne 27. 3. 2020 až do zaplacení dále úrokem ve výši 21,27% ročně. Pohledávky vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Ke dni postoupení [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 57 369 Kč, skládající se z: -) dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, -) dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 219 Kč -) dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč, -) dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 400 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 57 369 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalované neuplatňuje. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky 52 619 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 22 619 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 228,88 Kč (úrok ve výši 21,27% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od 27. 3. 2020 do 15. 1. 2021), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 458,33 Kč (zákonný úrok ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 30 000 Kč od 27. 3. 2020 do 15. 1. 2021), úroků ve výši 21,27% ročně z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10% ročně z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Na základě Smlouvy [číslo] poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 000 Kč s úrokovou sazbou a odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje 22. 7. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 9. 2019. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 3. 9. 2019. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení uhradila pouze částku 11 550 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu 983,40 Kč, na úrok ze sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 4 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 566,60 Kč. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 8. 9. 2019. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky a úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 8. 9. 2019 řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 19 016,60 Kč ode dne 9. 9. 2019 až do zaplacení dále úrokem ve výši 19,23% ročně. Pohledávky vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Ke dni postoupení [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 28 450 Kč, skládající se z: -) dlužné jistiny ve výši 19 016,60 Kč, -) dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 0 Kč -) dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 0 Kč, -) dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 433,40 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 28 450 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalované neuplatňuje. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky 24 450 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 19 016,60 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 5 433, 40 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 028,23 Kč (úrok ve výši 19,23% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 19 016,60 Kč od 9. 9. 2019 do 15. 1. 2021), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 614,78 Kč (zákonný úrok ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 19 016,60 Kč od 9. 9. 2019 do 15. 1. 2021), úroků ve výši 19,23% ročně z dlužné jistiny ve výši 19 016,60 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10% ročně z dlužné jistiny ve výši 19 016,60 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná uvedla, že půjčku 20 000 Kč si skutečně vzala, ale jednalo se o tuto jedinou půjčku, o žádná další půjčce neví. Dále uvedla, že částečně splácela, pak se ale dostala do finančních problému, a proto splátky nehradila, když její žádosti o snížená splátek na polovinu nebylo vyhověno. S ohledem na výši žalované částky žalovaná namítala příliš vysoké penále. Po nahlédnutí do smlouvy [číslo] na základě které měl být žalované poskytnut úvěr 30 000 Kč, žalovaná uvedla, že si na tuto smlouvu nevzpomíná, nicméně potvrdila, že na smlouvě se jedná o její podpis.

3. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Ze smlouvy bylo zjištěno, že uvedená společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaná se zavázala za půjčku uhradit úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 5 100 Kč, odměnu za administrativní činnost 6 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 15 600 Kč. Celková částka k úhradě tedy činí vedle jistiny 30 000 Kč částku 26 700 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaná měla dluh zaplatit v 78 týdenních splátkách po 727 Kč, když první splátku byla povinna uhradit 4. 10. 2018 a poslední 26. 3. 2020. Soud dále zjistil, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávky vzniklé ze smlouvy o spotřebitelském úvěru specifikovaných v Seznamu pohledávek. Z uvedeného seznamu vyplývá, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze shora uvedené smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], předaným k poštovní přepravě dne 22. 2. 2021, v němž byla žalovaná současně vyzvána k úhradě pohledávky ve výši 85 819 Kč bez příslušenství. O zaplacení dlužné částky ze smlouvy po jejím postoupení byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 13. 5. 2021 předanou dne 14. 5. 2021 k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku.

4. K dotazu zástupce žalobkyně žalovaná v průběhu jednání uvedla, že v současné době je zaměstnána, její příjem činí 18 000 Kč, hradí nájem 13 000 Kč a byla by schopna splácet maximálně částkou 1 000 Kč.

5. Po provedeném dokazování zástupce žalobkyně navrhl žalobě vyhovět rozsudkem pro uznání a žalované umožnit splácet dluh včetně nákladů řízení v částce 1 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek.

6. V průběhu řízení žalovaná důvodnost nároku uplatněného žalobkyní nepopřela, avšak namítala nepřiměřenost„ vysokého penále“, a tedy nejsou splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.

7. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že pokud jde o smlouvy označené jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru“, jedná se dle jejich obsahu, a to zejména s ohledem na předání finančních prostředků v hotovosti žalované při podpisu smlouvy, o smlouvu o zápůjčce.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v aktuálním znění (dále jen o. z.). Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.

9. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nevznikl závazek v podobě smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z, případně o úročné zápůjčce dle ust. § 2392 odst. 1 o. z.

10. Částky označené ve smlouvách jako,,poplatky,, má soud za ujednání o úroku, nezávisle na tom, že jednotlivé části označila a rozepsala žalobkyně do tří položek jako úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní režim splátek. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou žalobkyně požadovala za poskytnutí zápůjčky. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Ve smlouvě není vymezeno, za jakou administrativní činnost by měla žalovaná jako dlužník platit, a na uvedené ujednání nelze pohlížet jinak, než jako na ujednání o úroku představující cenu zapůjčených peněžních prostředků. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku. Je třeba uvést, že tyto poplatky ve svém součtu více jak čtyřnásobně převyšují samotný úrok. Ekonomická podstata úročené smlouvy o zápůjčce spočívá v právu zapůjčitele inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny vypůjčitele nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky.

11. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměla žalovaná žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatku je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle ust. § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu ust. § 2392 odst. 1 o. z. Takováto výše sjednaného úroku tak byla sjednána nemravně, tj. v rozporu s § 1 odst. 2 o. z., podle něhož jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Zmíněná nemravnost spočívá ve výši sjednaných úroků, které v případě smlouvy [číslo] představují 89% z dlužné částky a v případě smlouvy [číslo] pak 80 % z dlužné jistiny, a to za období 6,5 měsíce a 5 měsíců za situace, kdy průměrná roční úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem dosahovala dle statistik [obec] [anonymizováno] banky v červenci 2018 a v září 2018 (tj. v době uzavření smlouvy) výše 8,72 % p. a. 8,53 % p. a. (údaj je dostupný na [webová adresa]), což znamená, že úroková sazba v předmětné smlouvě byla téměř devětkrát vyšší než v té době průměrná sazba poskytovaná na stejný typ úvěrů domácnostem bankami. Takové ujednání nelze akceptovat, tím méně ve spotřebitelských vztazích, zvláště pak za situace, kdy je uzavíraná smlouva tzv. smlouvou adhézní, tedy bez možnosti žalované coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky. Ve smlouvě kromě toho není obsažen žádný důvod, který by takto vysoký úrok nějakým způsobem odůvodnil a žalobkyně sama ani žádný takový důvod netvrdila.

12. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách, nad rámec půjčené jistiny, je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle shora citovaného § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích přitom podle názoru soudu představuje neoddělitelnou část smlouvy o zápůjčce, neboť soud nepochybuje, že by právní předchůdkyně žalobkyně coby právnická osoba podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žalovanému žádnou zápůjčku neposkytla. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Tuto zápůjčku nebylo možno, s ohledem na záměr vydlužitele získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, posoudit jako zápůjčku bezúročnou. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání, a neplatná jako celek. Tyto závěry jsou ve svém základu aprobovány i rozhodovací praxí Krajského soudu v Plzni (např. rozsudek ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 25 Co 183/2017).

13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku tak představovalo plnění společnosti [právnická osoba] ve prospěch žalované plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná na úkor uvedené společnosti bezdůvodně obohatila. Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy [číslo] ve výši 30 000 Kč a ze smlouvy [číslo] ve výši 20 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy [číslo] uhradila do postoupení pohledávky celkem částku 4 081 Kč a na základě neplatné smlouvy [číslo] uhradila do postoupení pohledávky celkem částku 11 550 Kč. Pokud tedy žalobkyně požadovala ze smlouvy o zápůjčce [číslo] zaplacení částky 52 619 Kč s příslušenstvím, která představuje na dlužné jistině částku 30 000 Kč a na dlužném poplatku souhrnně částku 22 619 Kč, pak lze z těchto údajů dovodit, že žalovaná z celkové částky, kterou měla podle neplatné smlouvy uhradit, neuhradila dle žalobkyně na domnělou jistinu zápůjčky ničeho a na domnělé úhrady za služby částku 4 081 Kč. Jelikož v daném případě připadá v úvahu vrácení toliko zmíněného bezdůvodného obohacení ve výši 30 000 Kč, přiznal soud žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 25 919 Kč (30 000 Kč – 4 081 Kč) se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 25 919 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení a ve zbytku, tedy v nároku na zaplacení částky 26 700 Kč s příslušenstvím zamítl. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] požadovala žalobkyně zaplacení částky 24 450 Kč s příslušenstvím, která představuje na dlužné jistině částku 19 016,60 Kč a na dlužném poplatku souhrnně částku 5 433,40 Kč, pak lze z těchto údajů dovodit, že žalovaná z celkové částky, kterou měla podle neplatné smlouvy uhradit, uhradila dle žalobkyně na domnělou jistinu zápůjčky částku 983,40 Kč a na domnělé úhrady za služby částku 10 566,60 Kč. Jelikož i zde připadá v úvahu vrácení toliko zmíněného bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč, přiznal soud žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 8 450 Kč (20 000 Kč – 11 550 Kč) se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 8 450 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení a ve zbytku, tedy v nároku na zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím zamítl. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Ohledně úroku z prodlení z bezdůvodného obohacení aplikoval soud ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky, tedy na základě výzvy ze dne 19. 2. 2021, zjišťoval soud, kdy se tato výzva jako hmotněprávní jednání doslala do sféry dispozice žalovaného. Oznámení o postoupení pohledávky bylo předáno k poštovní přepravě dne 22. 2. 2021, a tato výzva k zaplacení se tedy nemohla do sféry dispozice žalované dostat dříve než 25. 2. 2021, tedy od 26. 2. 2021 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. Ve zbývajícím rozsahu soud neshledal žalobu důvodnou, a proto v tomto rozsahu žalobu zamítl.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně převážně neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení tedy svědčí žalované, které však náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

15. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud povolil žalované uhradit peněžité plnění stanovené ve výroku I. ve splátkách, když žalovaná požádala o povolení úhrady ve splátkách a žalobkyně s úhradou ve splátkách po 1 000 Kč souhlasila. Soud s ohledem na vyslovený souhlas žalobkyně nezjišťoval více majetkové poměry žalované a povolil splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatné vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení a pod ztrátou výhody splátek.