33 C 284/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 26 688 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 300 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 388 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 621,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 843,26 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 257,71 Kč za dobu od 21. 2. 2025 do 1. 8. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 957,71 Kč za dobu od 2. 8. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 6 300 Kč za dobu od 2. 8. 2025 do zaplacení a s úrokem 8 % ročně z částky 10 855,70 Kč za dobu od 21. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 26 688 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně i úrok v částce 761 Kč a poplatek v celkové výši 12 127 Kč, jenž je tvořen částkou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, částkou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a částkou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátku byl povinen uhradit do 27. 7. 2024. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 19. 3. 2024 ve výši 500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, které činila na:- jistině úvěru 10 855,70 Kč- úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 402,01 Kč- úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 725 Kč- úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 335,35 Kč- úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 1 869,94 Kč.Následně nebylo ze strany žalovaného na dlužnou částku zaplaceno ničeho. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně dle smluvních ujednání právo na smluvní pokutu. Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Po postoupení pohledávky nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Žalovaná částka 26 688 Kč představuje dle žaloby dlužnou jistinu ve výši 10 855,70 Kč, dlužný úrok 402,01 Kč, dlužný poplatek v souhrnné výši 7 930,29 Kč a smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně uplatňuje smluvní úrok ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 28. 7. 2024 do 20. 2. 2025 ve výši 843,26 Kč a dále od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 621,62 Kč a dále zákonný úrok z prodlení e výši 12,75 % ročně z částky 11 257,71 Kč (dlužná jistina + dlužný úrok) za dobu od 21. 2. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, z jednání se neomluvil, nepožádal o odročení, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného.

3. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným.

5. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. 0434484, přehledem plateb ke smlouvě č. , číslo, , předpisem splátek, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 s výzvou k úhradě a předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně ze dne 17. 7. 2025 včetně dokladu o odeslání.

6. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaný se zavázal zaplatit za sjednanou dobu poskytnutí úvěru úrok v pevné výši 761 Kč a poplatek v souhrnné výši 12 157 Kč. Celková částka k úhradě tedy činila 27 888 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaný měl dluh zaplatit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Dále je ve smlouvě uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), která činí 272,44 %. Pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 25. 3. 2025 na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, přičemž o změně v osobě věřitele byl žalovaný informován dopisem ze dne 2. 4. 2025. Z listiny označená jako transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na pohledávku celkem částku 8 700 Kč. O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025.

7. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím závěrům: soud má za prokázané, že žalovanému byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty na základě smlouvy č. , číslo, finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 761 Kč a se souhrnným poplatkem ve výši 12 127 Kč v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. V daném případě se jedná o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci ovlivnit.

9. Úvěrová smlouva může být platná jen tehdy, pokud poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost spotřebitele a po tomto zkoumání zjistil, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

10. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně netvrdila ani neprokázala.

11. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva ze dne , datum, je absolutně neplatná. Neplatnost smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz společnosti , právnická osoba, . zaplatit. Soud má za to, že částka 12 888 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny 15 000 Kč navíc zaplatit, byť je rozdělena na úrok a poplatky, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než zmíněné úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny ve výši 15 000 Kč. Společnost , právnická osoba, . byla, a je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněným úrokem. Právní předchůdce žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, by zcela jistě bez takového ujednání peníze žalovanému neposkytl. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu poplatku, tedy že se jedná o úrok. Podle § 255 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zatřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 o. z. Úrok (včetně souhrnného poplatku) ve výši 12 888 Kč v projednávané věci činí 95,92 % z poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč. Ze smlouvy bylo zjištěno, že RPSN činí 272,44 %. Pokud souhrnný poplatek (tj. úrok) dosahuje částky 12 888 Kč u závazku ve výši 15 000 Kč, který má být splacen v 14měsíčních splátkách, dosahuje roční úroková sazba 73,64 %. Z databáze systému ČNB ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu se pohybovala v květnu 2023 (v době uzavření smlouvy) okolo 9,48 % ročně. V předmětné smlouvě tedy byla sjednána téměř osmi násobná úroková sazba oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem. Ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny představuje neoddělitelnou část smlouvy. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu, tedy bez možnosti žalovaného coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky.

12. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, které odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

13. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 15 000 Kč má soud za prokázané. Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky z neplatné smlouvy o úvěru ve výši 15 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Provedenými důkazy bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy uhradil z dlužné částky 15 000 Kč celkem částku 8 700 Kč a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni částku 64300 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.

14. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 300 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaný byl prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 17. 7. 2025, ve které byla stanovena lhůta k plnění do 1. 8. 2025, má žalobkyně od 2. 8. 2025 právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z.

15. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.

16. Nad rámec výše uvedeného soud uzavírá, že neposuzoval zkoumání úvěruschopnost žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, neboť se toto jeví být v předmětném řízení, s ohledem na závěr soudu, že smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, nadbytečné.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla převážně neúspěšná, žalovanému v tomto řízení náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.