33 C 285/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 60 105,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 000 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 38 105,27 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 871,01 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 252,68 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 194,64 Kč za dobu od 29. 4. 2025 do 13. 8. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 194,64 Kč za dobu od 14. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 14. 8. 2025 do zaplacení a s úrokem 12 % ročně z částky 24 194,64 Kč za dobu od 14. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 60 105,27 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce“), a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně i poplatek ve výši 26 910 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 20 275 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně sjednanou ve smlouvě o úvěru, částku za zpracování ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 135 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku ve výši 51 910 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18měsíčních splátkách po 2 884 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 1. 2025. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny. Ke dni 26. 2. 2024 činila dlužná jistina 24 194,64 Kč a dlužný poplatek částku 23 410,63 Kč. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný uhradil celkem částku 3 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Po postoupení pohledávky nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Žalovaná částka 60 105,27 Kč představuje dle žaloby dlužnou jistinu ve výši 24 194,64 Kč, dlužnou částku poplatku ve výši 23 410,63 Kč a smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 252,68 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 871,01 Kč, úroků ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 194,64 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 194,64 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, přestože byl k jednání řádně předvolán, nepožádal o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , zákaznickou kartou klienta, přehledem plateb ke smlouvě č. , číslo, , smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2024, předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně ze dne 29. 7. 2025 včetně dokladu o odeslání.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 25 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaný se zavázal za půjčku uhradit poplatek 26 910 Kč, tedy celková částka k úhradě činila 51 910 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaný měl dluh zaplatit v 18měsíčních splátkách po 2 884 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 1. 2025. Dále je ve smlouvě uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), která činí 141,56 %. Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 28. 4. 2025 na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, přičemž o změně v osobě věřitele byl žalovaný informován dopisem ze dne 28. 4. 2025. Z listiny označená jako tabulka umoření bylo zjištěno, že žalovaný na smlouvu č. , číslo, uhradil celkem částku 3 000 Kč. O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2025 předanou dne 30. 7. 2025 k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku.

5. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

6. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR. Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

8. Úvěrová smlouva může být platná jen tehdy, pokud poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost spotřebitele a po tomto zkoumání zjistil, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

9. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posouzena, a to na základě informací získaných od žalovaného, které byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od spotřebitele. Na základě informací zaznamenaných do zákaznické karty soud nezjistil důvodné pohybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

10. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům: soud má za prokázané, že žalovanému byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty na základě smlouvy č. , číslo, finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu se souhrnným poplatkem v celkové výši 26 910 Kč v 18měsíčních splátkách po 2 884 Kč.

11. V daném případě se jedná o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci ovlivnit.

12. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva ze dne , datum, je absolutně neplatná. Neplatnost smlouvy tedy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz společnosti , právnická osoba, zaplatit. Soud má za to, že částka 26 910 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny 25 000 Kč navíc zaplatit, byť je označena jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než zmíněné úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny ve výši 25 000 Kč. Společnost , právnická osoba, byla, a je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněným úrokem. Právní předchůdce žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, by zcela jistě bez takového ujednání peníze žalovanému neposkytl. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu poplatku, tedy že se jedná o úrok. Podle § 255 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zatřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 o. z. Úrok (souhrnný poplatek) ve výši 26 910 Kč v projednávané věci činí 107,64 % z poskytnuté jistiny ve výši 25 000 Kč. Ze smlouvy bylo zjištěno, že RPSN činí 141,56 %. Pokud souhrnný poplatek (tj. úrok) dosahuje částky 26 910 Kč u závazku ve výši 25 000 Kč, který má být splacen ve 18měsíčních splátkách, dosahuje roční úroková sazba 71,76 %. Z databáze systému ČNB ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu se pohybovala v červenci 2023 (v době uzavření smlouvy) okolo 9,57 % ročně. V předmětné smlouvě tedy byla sjednána 7,5násobná úroková sazba oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem. Ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny představuje neoddělitelnou část smlouvy. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu, tedy bez možnosti žalovaného coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky.

13. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, které odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

14. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby i provedených důkazů bylo zjištěno, že na základě neplatné smlouvy žalovaný přijal od právního předchůdce žalobkyně částku 25 000 Kč, na úvěr uhradil celkem 3 000 Kč a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.

15. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 000 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 29. 7. 2025, která byla dne 30. 7. 2025 předána k poštovní předpravě, a ve které byla stanovena lhůta k plnění do 13. 8. 2025, má žalobkyně od 14. 8. 2025 právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z.

16. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla převážně neúspěšná, žalovanému v tomto řízení náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.