33 C 297/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 51 558,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 558,32 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 033,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 440,83 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 000 Kč od 19. 12. 2020 do 1. 7. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 30 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 51 558,32 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně i poplatek ve výši 24 139 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 352 Kč, s úrokovou sazbou 29% ročně sjednanou na straně 1 smlouvy o zápůjčce, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 10 178 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 609 Kč (dále jen poplatek). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 9. 2020. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny, ke dni 23. 7. 2019 žalovaná neuhradila ničeho. Předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Pohledávky vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná neuhradila ničeho a výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou činila částku 69 058,32 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 69 058,32 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně nepožaduje. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno rovněž ničeho. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 51 558,32 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 21 558,32 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 440,83 Kč (úrok ve výši 29% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od 9. 9. 2020 do 18. 12. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 033,33 Kč (zákonný úrok ve výši 10% ročně z dlužné jistiny 30 000 Kč od 223. 8. 2019 do 18. 12. 2020), úroků ve výši 29,00% ročně z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10% ročně z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. V dané věci je obsažen mezinárodní prvek, neboť žalovaná je státní občan Slovenské republiky. Pravomoc českých soudu je dána ust. § 7 odst. 4 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, přestože byla k jednání řádně předvolána, nepožádala o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Žalobkyně po provedeném dokazování navrhla žalobě vyhovět rozsudkem pro uznání. Soud návrh na vydání rozsudku pro zmeškání zamítl s odkazem na § 2 o. s. ř.

5. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] označené jako Smlouva o zápůjčce s odkazem na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Za nedílnou součást smlouvy prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně smlouvy. Ze smlouvy bylo zjištěno, že uvedená společnost žalované poskytla zápůjčku v částce 30 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaná se zavázala za půjčku uhradit poplatek 24 139 Kč, tedy celková částka k úhradě činí 54 139 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaná měla dluh zaplatit v 18 měsíčních splátkách po 3 308 Kč a poslední splátkou ve výši 3 303 Kč v hotovosti, a to vždy k rukám oprávněného zástupce dle čl. 3 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce. Ve smlouvě byl dále uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), a to 128,22%. Soud zjistil, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, v němž byla zároveň vyzvána k úhradě pohledávky ve výši 69 058,32 Kč bez příslušenství. O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 28. 6. 2021 předanou téhož dne k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku.

6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v aktuálním znění (dále jen o. z.). Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.

7. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nevznikl závazek v podobě smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z, případně o úročné zápůjčce dle ust. § 2392 odst. 1 o. z.

8. Částku označenou ve smlouvě jako„ poplatek“, má soud za ujednání o úroku, nezávisle na tom, že jednotlivé části označila a rozepsala žalobkyně do tří položek jako úrok, administrativní činnost a vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou žalobkyně požadovala za poskytnutí zápůjčky. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Ve smlouvě není vymezeno, za jakou administrativní činnost by měla žalovaná jako dlužník platit, a na uvedené ujednání nelze pohlížet jinak, než jako na ujednání o úroku představující cenu zapůjčených peněžních prostředků. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku. Je třeba uvést, že tyto poplatky ve svém součtu více jak dvounásobně převyšují samotný úrok. Ekonomická podstata úročené smlouvy o zápůjčce spočívá v právu zapůjčitele inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny vypůjčitele nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky.

9. Pokud jde o poplatek za administrativní činnost a flexibilní splácení, představující službu, kterou si pro splácení půjčky žalovaná ve smlouvě vybrala, dospěl soud k závěru, že se sice jedná o paušalizovanou náhradu za uvedené služby, avšak žalobkyně byla v daném případě povinna prokázat, že uvedenou službu žalované vůbec poskytla, resp. byla připravena poskytnout, což žalobkyně přes výzvu soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala. Soud nemá k dispozici žádný důkaz o tom, že alespoň část zápůjčky byla inkasována, resp. že pokusy o hotovostní splátky byly bez úspěchu pro nesoučinnost žalované, která podle žalobních tvrzení na půjčku neuhradila ničeho.

10. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměl žalovaný žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatku je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle ust. § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu ust. § 2392 odst. 1 o. z. Takováto výše sjednaného úroku tak byla sjednána nemravně, tj. v rozporu s § 1 odst. 2 o. z., podle něhož jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Zmíněná nemravnost spočívá ve výši sjednaných úroků, které představují 80,5 % z dlužné jistiny, a to za období 18 měsíců za situace, kdy průměrná roční úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem dosahovala dle statistik České národní banky v březnu 2019 (v době uzavření smlouvy) výše 8,29% p. a. (údaj je dostupný na [webová adresa]). Z uvedeného údaje vyplývá, že cena po poskytnutí zápůjčky v podobě souhrnného poplatku ve smlouvě převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného na stejný typ úvěrů domácnostem bankami v době uzavření smlouvy.

11. Takové ujednání nelze akceptovat, tím méně ve spotřebitelských vztazích, zvláště pak za situace, kdy je uzavíraná smlouva tzv. smlouvou adhézní, tedy bez možnosti žalované coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky. Ve smlouvě kromě toho není obsažen žádný důvod, který by takto vysoký úrok nějakým způsobem odůvodnil a žalobkyně sama ani žádný takový důvod netvrdila.

12. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách, nad rámec půjčené jistiny, je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle shora citovaného § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích přitom podle názoru soudu představuje neoddělitelnou část smlouvy o zápůjčce, neboť soud nepochybuje, že by právní předchůdkyně žalobkyně coby právnická osoba podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žalované žádnou zápůjčku neposkytla. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Tuto zápůjčku nebylo možno, s ohledem na záměr vydlužitele získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, posoudit jako zápůjčku bezúročnou. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání, a neplatná jako celek. Tyto závěry jsou ve svém základu aprobovány i rozhodovací praxí Krajského soudu v Plzni (např. rozsudek ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 25 Co 183/2017).

13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku tak představovalo plnění společnosti [právnická osoba] ve prospěch žalované plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná na úkor uvedené společnosti bezdůvodně obohatila. Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o zápůjčce ve výši 30 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Z obsahu žaloby a doložené tabulky umoření vyplývá, že žalovaná žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy do postoupení pohledávky neuhradila ničeho a ničeho neuhradila ani do rozhodnutí soudu. Jelikož v daném případě připadá v úvahu vrácení toliko zmíněného bezdůvodného obohacení ve výši 30 000 Kč, přiznal soud žalobkyni pouze právo na zaplacení dlužné jistiny v částce 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 30 000 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Ohledně úroku z prodlení z bezdůvodného obohacení aplikoval soud ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky, tedy na základě výzvy ze dne 6. 1. 2021, zjišťoval soud, kdy se tato výzva jako hmotněprávní jednání doslala do sféry dispozice žalované. Jelikož žalobkyně neprokázala odeslání oznámení o postoupení pohledávek, soud v daném případě považuje za výzvu k plnění žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku ze dne 28. 6. 2021, která byla téhož dne předána k poštovní předpravě, a toto výzva se tedy nemohla do sféry dispozice žalované dostat dříve než 1. 7. 2021, tedy od 2. 7. 2021 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl poměr úspěchu a neúspěchu téměř shodný, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.