33 C 299/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 217 672,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 217 672,74 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 036 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 934,93 Kč, s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 209 481,74 Kč od 11. 7. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 209 481,74 Kč od 11. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 66 969,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 217 672,74 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru k účtu č. , č. účtu, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 223 947 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem ve výši 9,90 % ročně 96 měsíčními anuitními splátkami ve výši 3 410 Kč spolu s poplatky a ceny za bankovní služby pojištěním schopnosti splácet úvěr. Žalovaný svůj závazek nesplácel řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 18. 6. 2025. V důsledku zesplatnění úvěru byly ke dmi 10. 7. 2025 byla pohledávka ze smlouvy vyčíslena na částku ve výši 234 643,67 Kč, přičemž se skládá:- z jistiny ve výši 209 481,74 Kč,- poplatků úvěru ve výši 8 191 Kč,- kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 15 036 Kč,- kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 934,93 Kč.Příslušenství pak dále představuje obchodní úrok z úvěru ve výši 9,9 % ročně z jistiny od 11. 7. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z jistiny od 11. 7. 2025 do zaplacení. Na žalobkyní zaslané dopisy ani předžalobní upomínku k zaplacení dlužné částky žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, a proto byla podle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami, z nichž zjistil tyto rozhodné skutečnosti:

4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 223 947 Kč, ze která byla částka 170 947 Kč poskytnula účelově za účelem konsolidace dluhů. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 9,90 %, úvěr se žalovaný zavázal splácet v 96 pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 3 410 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, přičemž první řádná splátka byla splatná dne 20. 2. 2024, poslední den řádné měsíční splátky byl stanovena na 20. 12. 2031. Žalovaný se zavázal platit poplatky dle smlouvy a sazebníku poplatků. Z celkové výše poskytnutého úvěru 223 947 Kč byly uhrazeny předchozí úvěry poskytnuté žalobkyní žalovanému, a to konkrétně:úvěr vedený na účtu č. , č. účtu, v částce ke splacení 27 861 Kč,úvěr vedený na účtu č. , č. účtu, v částce ke splacení 81 994 Kč,úvěr vedený na účtu č. , č. účtu, v částce ke splacení 51 920 Kč,úvěr vedený na účtu č. , č. účtu, v částce ke splacení 9 1721 Kč,tedy úvěry v celkové částce 170 947 Kč.Z doloženého historického výpisu k úvěrovému účtu bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 223 947 Kč, přičemž částka 170 947 Kč byla použita na úhradu předchozích úvěrů. Ke dni 10. 7. 2025 činila v důsledku zesplatnění úvěru pohledávka ze smlouvy částku 234 643,67 Kč, přičemž se skládá z jistiny ve výši 209 481,74 Kč, poplatků úvěru ve výši 8 191 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 15 036 Kč a z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 934,93 Kč. Žalovaný byl o úhradu služných splátek upomínán. Jelikož žalovaný dlužné splátky neuhradil, byl úvěr prostřednictvím zesplatňujícího dopisu zasplatněn ke dni 18. 6. 2025. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 30. 6. 2025.

5. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 223 947 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet a platit úroky a poplatky dle smlouvy. Žalovaný úvěr čerpal, řádně a včas nesplácel. Žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 18. 6. 2025. Bylo zjištěno, že žalobkyně sice uzavřela se žalovaným formálně novou smlouvu o úvěru, jejím obsahem však až na částku 53 000 Kč totéž plnění, které se žalovanému dostalo již na základě předchozích úvěrových smluv. V materiální smyslu nebyl žalovanému poskytnut žádný nový úvěr, který by rozšířil výši jeho dosavadního dluhu, s výjimkou částky 53 000 Kč, která byla žalovanému skutečně poskytnuta nově, tedy nad rámec již existujícího dluhu. Uvedená částka však nepředstavuje významné navýšení úvěru.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěruje spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR. Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

8. Smyslem právní úpravy spotřebitelského úvěru, podle které je stanovena povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je především to, aby se předcházelo poskytování úvěrů osobám, u kterých panuje vysoká míra pravděpodobnosti, že nebudou schopné úvěr splatit, a kterým tak hrozí pád do tvz. dluhové pasti (spočívající v soustavném narůstání dluhů). V daném věci nešlo o poskytnuté nového úvěru, ale o snahu zkonsolidovat dluhy žalovaného do jedné smlouvy tak, aby se jeho situace stala přijatelnější.

9. Bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy znala finanční situaci žalovaného, doložila, že dostatečně ověřila výši jeho příjmů a pokud jde o výdaje, tyto posuzovala podle tvrzení žalovaného. Vycházela tak nejen z informací poskytnutých samotným spotřebitelem, ale zejména z informací, které sama aktivně zjišťovala a ověřila ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli. Informace získala z bankovních, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází. K posouzení příjmů a výdajů použila tzv. skóringový model. Z úvěrových registrů zjistila, že žalovaný nemá mimo žalobkyni žádné další dluhy, prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku, v živnostenském rejstříku a ohledně existence exekučního řízení10. Na základě výše uvedeného soud hodnotil smlouvu podle§ 2395 o. z. jako smlouvu o úvěru. Její platnost dovodil i ze splnění podmínek uvedených v § 86 odst. l zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, protože žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zhodnotila úvěruschopnost žalovaných poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni.

11. Na základě výše shledal soud žalobní nárok co do základu i výše důvodným, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.), soud mu rovněž uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Pokud jde o samotnou výši dluhu, vycházel soud z vyjádření žalobkyně a provedených důkazů, ze kterých se podává, že žalovaná částka představuje dluh na jistině, úroku a poplatcích s přihlédnutím k dosud provedeným platbám žalovaného, když žalovaný byl v průběhu celého řízení nečinný a k výši svého dluhu se nevyjádřil.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 66 969,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 708 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 217 672,74 Kč sestávající z částky 9 180 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 48 150 Kč ve výši 10 111,50 Kč.