33 C 314/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 390 305,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 390 305,76 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 17 785,81 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 010,59 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 390 305,76 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, a s úrokem ve výši 9,86 % ročně z částky 385 837,76 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 78 230,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 390 305,76 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „banka“) a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru – konkrétně smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček, na základě které banka poskytla žalované úvěr ve výši 410 000 Kč. část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívější závazků žalované a zbývající část byla poskytnuta neúčelově, převodem na běžný účet sjednaný ve smlouvě. Žalovaná se zavázala úvěr splácet včetně sjednaných úroků ve výši 9,86 % ročně a poplatků dle smlouvy a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná porušila své závazky ze smlouvy tím, že se opakovaně ocitla v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, a proto banka dopisem ze dne 23. 9. 2024 ukončila poskytování úvěru a k témuž dni úvěr zesplatnila. V souladu se smlouvou banka uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 403 687,16 Kč byla žalovaná povinna uhradit neprodleně. Žalovaná částka 390 305,76 Kč je tvořena dlužnou jistinou úvěru ve výši 385 837,76 Kč a dlužnými poplatky ve výši 4 468 Kč. Pohledávka za žalovanou byla bankou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 s účinností ke dni 19. 2. 2025 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

2. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi bankou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem.

3. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo ke změně v osobě věřitele.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, přestože byla k jednání řádně předvolána, nepožádala o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalované.

6. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 410 000 Kč, ze která byla částka 348 746,09 Kč poskytnula účelově za účelem konsolidace dluhů (částka odeslána ve prospěch úvěrového účtu č. , č. účtu, ), zbývající část jistiny úvěru byla poskytnuta neúčelově ve prospěch běžného účtu č. , č. účtu, . Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 9,86 %, úvěr se žalovaná zavázala splácet v 120 pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 5 386,44 Kč bez pojištění (5 978,44 Kč včetně pojištění) splatných vždy k 20. dni v měsíci, přičemž první řádná splátka byla splatná dne 20. 6. 2023. Žalovaná se zavázala platit poplatky dle smlouvy a sazebníku poplatků. Z doloženého výpisu k úvěrovému účtu č. , č. účtu, za období 9/2025 bylo zjištěno, že dlužní jistina po splatnosti činila částku 385 837,76 Kč a dlužné poplatky částku 4 468 Kč. Z žádosti o úvěr – konsolidace půjček bylo zjištěno, že z úvěru byl uhrazen úvěr evidovaný na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ve výši 348 746,09 Kč, jehož uhrazením byla smlouva ukončena. Na předchozí úvěr žalovaná hradila měsíčně splátku ve výši 4 413,43 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované bylo zjištěno, že dne , datum, byla na účet žalované poukázána z poskytnutého úvěru částka 61 253,91 Kč. Z platební historie soud zjistil, že žalovaná uhradila poslední splátku úvěru dne 10. 6. 2024. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 9. 2024 bylo zjištěno, že v důsledku opakovaného porušení smluvních podmínek bylo žalované oznámeno, že úvěr č. účtu , č. účtu, na částku 410 000 Kč byl zesplatněn ke dni 23. 9. 2024 a zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 403 687,16 Kč do 9. 10. 2024. Pohledávka za žalovanou byla bankou postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 27. 2. 2025. Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 3. 6. 2025.

7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci: Banka a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 410 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet a platit úroky a poplatky dle smlouvy. Žalovaná úvěr čerpala, ale nedodržela své závazky vyplývající ze smlouvy, když přes výzvy k zaplacení nedošlo k řádnému hrazení splátek, což mělo za následek zesplatnění úvěru ke dni 23. 9. 2024. Bylo zjištěno, že banka sice uzavřela se žalovanou formálně novou smlouvu o úvěru, jejím obsahem však až na částku 61 253,91 Kč bylo totéž plnění, které se žalované dostalo již na základě předchozí úvěrové smlouvy. V materiální smyslu nebyl žalované poskytnut žádný nový úvěr, který by rozšířil výši jejího dosavadního dluhu, s výjimkou částky 61 253,91 Kč, která byla žalované skutečně poskytnuta nově, tedy nad rámec již existujícího dluhu. Uvedená částka však nepředstavuje významné navýšení úvěru.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěruje spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR. Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

10. Smyslem právní úpravy spotřebitelského úvěru, podle které je stanovena povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je především to, aby se předcházelo poskytování úvěrů osobám, u kterých panuje vysoká míra pravděpodobnosti, že nebudou schopné úvěr splatit, a kterým tak hrozí pád do tvz. dluhové pasti (spočívající v soustavném narůstání dluhů). V daném věci nešlo o poskytnuté nového úvěru, ale o snahu zkonsolidovat dluhy žalované do jedné smlouvy tak, aby se její situace stala přijatelnější.

11. Bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy znala finanční situaci žalované, doložila, že předchozí úvěr byl žalovanou řádně splácen, dále doložila, že dostatečně ověřila výši jejích příjmů a pokud jde o výdaje, tyto posuzovala podle tvrzení žalované. Skutečné příjmy i reálné výdaje žalované byly prokázány výpisy z běžného účtu žalované za období 2/23 – 5/23. žalovaná v žádosti o úvěr uvedla průměrný čistý příjem 20 0245 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti 50 000 Kč, dále uvedla, že je vdaná a bydlení je realizováno ve vlastním. Banka tak vycházela nejen z informací poskytnutých samotným spotřebitelem, ale zejména z informací, které sama aktivně zjišťovala a ověřila ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli. Informace získala z bankovních, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází. K posouzení příjmů a výdajů použila tzv. skóringový model. Z úvěrových registrů zjistila, že žalovaná nemá mimo žalobkyni žádné další dluhy, prověřila žalovanou v insolvenčním rejstříku, v živnostenském rejstříku a ohledně existence exekučního řízení.

12. Na základě výše uvedeného soud hodnotil smlouvu podle§ 2395 o. z. jako smlouvu o úvěru. Její platnost dovodil i ze splnění podmínek uvedených v § 86 odst. l zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, protože žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zhodnotila úvěruschopnost žalované a nezjistila žádné okolnosti svědčící tomu, že by existovala důvodná pochybnost o možnostech a schopnostech žalované dobrovolně převzaté závazky plnit.

13. Na základě výše uvedeného shledal soud žalobní nárok co do základu i výše důvodným, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaná dostala do prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.), soud jí rovněž uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Pokud jde o samotnou výši dluhu, vycházel soud z vyjádření žalobkyně a provedených důkazů, ze kterých se podává, že žalovaná částka představuje dluh na jistině, úroku a poplatcích s přihlédnutím k dosud provedeným platbám žalované, když žalovaná byla v průběhu celého řízení nečinná a k výši svého dluhu se nevyjádřila.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 78 230,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 613 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 390 305,76 Kč sestávající z částky 9 900 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 51 750 Kč ve výši 10 867,50 Kč.