33 C 316/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 37 478,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 148 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 148 Kč od 3. 9. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení a pod ztrátou výhody splátek.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 37 478,27 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejím základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně i poplatek ve výši 20 200 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 120 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně sjednanou na straně 1 smlouvy o zápůjčce, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 565 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 508 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou dlužnou částku 45 200 Kč odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 512 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 6. 2020. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 15. 2. 2019. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradila celkem částku 7 852 Kč. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaná uhradila 700 Kč. Žalovaná částka 37 478,27 Kč představuje dle žaloby dlužnou jistinu ve výši 21 365,56 Kč a dlužný poplatek ve výši 16 112,71 Kč Vedle dlužné jistiny a poplatku se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 7 531,94 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 409,62 Kč, úroků ve výši 29% ročně z dlužné jistiny ve výši 21 365,56 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10% ročně z dlužné jistiny ve výši 21 365, 56 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

2. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, z jednání se omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalobkyně. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Žalovaná potvrdila, že si částku 25 000 Kč půjčila. Uvedla, že půjčku splácela, ale není přesně kolik uhradila. Uznala, že dluží žalobkyni rozdíl mezi půjčenou částkou a zaplacenou částkou, ve zbytku nároky žalobkyně neuznala. Potvrdila, že pokud žalobkyni uvádí, že uhradila celkem částku 7 852 Kč, pak tato částka odpovídá tomu, co uhradila. S ohledem na svoji současnou finanční situaci, kdy je samoživitelkou, má dvě vyživovací povinnosti a splácí dvě exekuce, požádala o možnost úhrady uznaného dluhu ve splátkách po 500 Kč měsíčně.

4. Soud provedl dokazování žalobkyní předloženými listinnými důkazy, a to smlouvou o zápůjčce, zákaznickou kartou klienta – žádost o spotřebitelský úvěr, tabulkou umoření (souhrnné informace), smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou.

5. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o zápůjčce s odkazem na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Za nedílnou součást smlouvy prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně smlouvy. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 25 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit za poskytnutí této částky poplatek 20 200 Kč. Celkovou dlužnou částku 45 200 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 18 měsíčních splátkách po 2 512 Kč a poslední splátce ve výši 2 496 Kč do 20. 6. 2020. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila pouze 7 852 Kč, tuto částku žalovaná potvrdila. Soud dále zjistil, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce specifikovaných v Příloze č. 1 k této smlouvě. Z uvedené Přílohy č. 1 vyplývá, že se jednalo i o pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, v němž byla zároveň vyzvána k úhradě pohledávky ve výši 52 878,27 Kč bez příslušenství. O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 18. 8. 2021 předanou téhož dne k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku.

6. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2390 a násl. o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

10. Podle § 2390 o z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

17. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, uvedla pouze, že žalovaná potvrdila, že právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědoma, že právní předchůdce tato informace ověřil a vyhodnotil, že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Ke dni vyhlášení rozsudku žalobkyně nenavrhla důkazy potřebné k prokázání tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Tento nedostatek mohl být zhojen v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení dle § 118a o. s. ř. nedostalo.

18. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaná byla prověřena prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací a s jakým výsledkem a z jakých konkrétních informací o majetkových poměrech žalované při poskytování úvěru právní předchůdce žalobkyně vycházel. Žalobkyně soudu doložila zákaznickou kartu, ze které vyplývá, že žalovaná pracovala jako montážní dělník, uvedla čistý příjem 14 289 Kč a odhadované měsíční výdaje 3 000 Kč. Dále je uvedeno, že doložila pracovní smlouvu a dva výpisy z bankovního účtu. Dokumenty, ze kterých by bylo možné ověřit příjmy a výdaje žalované, soudu doloženy nebyly. Podle soudu tedy není zřejmé, zda a jaké dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované byly právnímu předchůdci žalobkyně skutečně doloženy, a jaké údaje obsahovaly. Soud má proto nadále za neprokázané, zda před poskytnutím úvěru k posouzení úvěruschopnosti žalované došlo. Pokud žalobkyně vycházela z příjmů a výdajů uvedených samotnou žalovanou, měla tyto údaje ověřovat tím spíše, že z nich vyplynulo, že žalovaná celkové měsíční výdaje uvedla ve výši 3 000 Kč, což zcela jistě není reálné. Blíže nebyly zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované.

19. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, tedy nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto žalobkyní tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně, a to bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem získat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Důsledku tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, tedy nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto žalobkyní tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně, a to bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem získat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Důsledku tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy.

23. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

24. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ve výši 25 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V průběhu řízení bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy uhradil celkem částku 7 852 Kč a žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 17 148 Kč (25 000 Kč – 7 852 Kč), k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal.

25. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 17 148 Kč od 3. 9. 2021. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky, tedy na základě výzvy ze dne 6. 1. 2021, zjišťoval soud, kdy se tato výzva jako hmotněprávní jednání doslala do sféry dispozice žalované. Jelikož žalobkyně neprokázala odeslání oznámení o postoupení pohledávek, soud v daném případě považuje za výzvu k plnění žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku ze dne [datum], která byla téhož dne předána k poštovní předpravě, když v této výzvě byla stanovena žalované lhůta k plnění do 2. 9. 2021, tedy od 3. 9. 2021 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z.

26. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla převážně neúspěšná, právo na náhradu nákladů by tedy náleželo žalované, které však náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.

28. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud povolil žalované uhradit dluh i náklady řízení ve splátkách, když žalovaná požádala o možnost úhrady ve splátkách, neboť je samoživitelkou, v současné době na mateřské dovolené, má dvě vyživovací povinnosti a splácí exekuce. Z databáze soudu soud ověřil informace sdělené žalovanou ohledně její rodinné a finanční situace a zjistil, že u soudu jsou vedeny dvě exekuce (sp. zn. 27 EXE 2007/2020 a 27 EXE 110/2022), žalované byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 5. 2022 svěřena do péče nezletilá dcera [anonymizováno] [celé jméno žalované], [datum narození], na kterou bylo otci stanoveno pouze symbolické výživné ve výši 1000 Kč měsíčně, a to vzhledem k tomu, že je bez příjmů – veden na úřadu práce bez nároku na podporu v nezaměstnanosti (sp. zn. 13 P a Nc 136/2022) od 29. 1. 2022 a rozsudkem zdejšího soudu ze dne 31. 1. 2023 byla žalované do péče svěřena nezletilá dcera [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], na kterou bylo otci stanoveno pouze symbolické výživné 1 000 Kč měsíčně (sp. zn. 40 Nc 28215/2022). Z rozsudků opatrovnického soudu bylo zjištěno, že obě nezletilé nají shodného otce, matka je v současné době na mateřské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek a přídavky na děti. Dále je posuzovaná v dávkách hmotné nouze – příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. S ohledem na zjištěné majetkové poměry žalované, zejména s ohledem na skutečnost, že je na mateřské dovolené, má ve své péči dvě nezletilé děti a otci těchto dětí bylo stanovena minimální vyživovací povinnost, soud žádosti žalované o povolení úhrady ve splátkách vyhověl. Soud má za to, že na prvním místě je nutno hodnotil zájmy nezletilých dětí, a proto splátky ve výši 500 Kč měsíčně, splatné vždy do 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. Při nezaplacení některé splátky se stane dluh splatným v plné výši.