33 C 319/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 52 472,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 12. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 472,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % denně z částky 52 472,43 Kč od 21. 10. 2024 do 11. 4. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 472,43 Kč od 12. 4. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % denně z částky 42 000 Kč od 12. 4. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 180 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 52 472,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo téhož dne na účet žalovaného č. ú. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 87,51 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách, přičemž konečná platnost měla nastat dne 15. 7.2028. Úrok dle smlouvy běžel od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, přičemž bylo sjednáno přirůstání smluvního úroku k jistině. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení se splácením úvěru, když neuhradil ani jedinou splátku, a proto došlo dne 20. 10. 2024 v souladu se smlouvou k zesplatnění veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní úrok požaduje pouze od data poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění, tedy za období od , datum, do 20. 10. 2024, který kapitalizovala částkou 10 472,43 Kč. Dále žalobkyně požaduje i zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posouzena, a to na základě informací získaných od žalovaného, které byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od spotřebitele. Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, . na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Po postoupení pohledávky nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, neomluvil se, nepožádal o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, a proto byla věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků.

3. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným.

5. Soud provedl dokazování žalobkyní předloženými listinnými důkazy.

6. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , číslo, vzal soud za prokázané, že žalovaný dne , datum, požádal právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 42 000 Kč a právní předchůdce žalobkyně téhož dne tento návrh žalovaného, učiněný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na svém standardizovaném formuláři (viz předložený dodatek ke smlouvě o úvěru), akceptovala, o čemž žalovaného vyrozuměla předloženým oznámením o schválení úvěru ze dne 9. 7. 2024. Žalovaný se uzavřenou smlouvou zavázal tento úvěr uhradit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 3 614 Kč včetně pojištění (3 171 Kč bez pojištění). Úroková sazba činila 87,51 % ročně a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu splácení úvěru. Žalovaný se tedy zavázal z titulu uzavřené úvěrové smlouvy zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši 152 208 Kč bez pojištění, s pojištěním pak činila celková částka 173 472 Kč (48 × 3 614 Kč). Konkrétní parametry úvěru a bližší informace související s jeho poskytnutím vyplývají i z dalších žalobkyní předložených listin, s nimiž se měl žalovaný možnost před uzavřením úvěrové smlouvy seznámit, a to konkrétně z předsmluvního formuláře a z informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru.Ze splátkového kalendáře k předmětné úvěrové smlouvě vyplývá, že 1. splátka v celkové výši 3 614 Kč, zahrnující i úhradu za sjednané pojištění ve výši 443 Kč měsíčně, měla být žalovaným zaplacena nejpozději dne 15. 8. 2024 a poslední 48. splátka v případě řádného splácení dne 15. 7. 2028.Z dokladu o vyplacení úvěru vzal soud za prokázané, že sjednaná částka úvěru ve výši 42 000 Kč byla žalovanému poukázána na jeho bankovní účet dne , datum, .Protože žalovaný splátky nehradil došlo k zasplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 10. 2024, jímž byl současně žalovaný vyzván k okamžité úhradě dluhu ve výši 53 448 Kč.

7. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům: soud má za prokázané, že žalovanému byly poskytnuty na základě smlouvy č. , číslo, finanční prostředky ve výši 42 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem a měsíční úhradou za pojištění schopnosti splácet úvěr v 48měsíčních splátkách po 3 614 Kč. Cekem se tedy žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 152 208 Kč bez pojištění při úrokové sazbě 87,51 % ročně a na pojištění hradit částku 443 Kč měsíčně.

9. V daném případě se jedná o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci ovlivnit.

10. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva ze dne 20. 10. 2024 je absolutně neplatná, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu se shora citovaným ustanovením § 580 odst. 1 o. z. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

11. Žalovaný měl během 48 měsíců žalobkyni vrátit celkem 154 2058 Kč, což představuje 362 % neboli 3,62násobek samotné výše poskytnuté úvěrové částky, což nelze pokládat za souladné s dobrými mravy ani zásadami, na nichž spočívá ochrana spotřebitele. Úrok ve výši 87,51 % ročně několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky České národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry. Lze přitom mít důvodně za to, že žalobkyně by byl požadovanou částku úvěru žalovanému nepůjčila a smlouvu by s ním byla neuzavřel, kdyby byl žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem až trojnásobkem. Ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny představuje neoddělitelnou část smlouvy. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu, tedy bez možnosti žalovaného coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky.

12. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, které odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

13. S ohledem na skutečnost, že soud dospěl k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, nepovažoval za nutné zabývat se detailním přezkoumáváním úvěruschopnosti žalovaného.

14. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 42 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby i provedených důkazů bylo zjištěno, že na základě neplatné smlouvy žalovaný přijal od právního předchůdce žalobkyně částku 42 000 Kč, na úvěr dle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho, když v řízení nebyl v tomto ohledu relevantním způsobem tvrzen či prokázán případný opak a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobkyni částku 42 000 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.

15. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 12. 4. 2025 do zaplacení. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaný byl prokazatelně vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 5. 4. 2025, která byla téhož dne předána k poštovní předpravě, a ve které byla stanovena lhůta k plnění do tří dnů, má žalobkyně od 12. 4. 2025 právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z.

16. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 180 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 624 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 472,43 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.