33 C 322/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 35 734,44 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 35 734,44 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 35 734,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce“) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem v celkové výši 54 550 Kč vrátit v 17měsíčních splátkách po 6 150 Kč nejpozději do 20. 10. 2022. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 27. 11. 2022 ve výši 2 000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci právo na úhradu celé zbývající dlužné částky. Dne 20. 5. 2024 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 35 734,44 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 10 810,52 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 302 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a poskytnutí smlouvy ve výši 6 664,76 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1 042,25 Kč, úhrady za umožnění platit v hotovostních splátkách ve výši 1 989,48 Kč a smluvní pokuty ve výši 14 934,43 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 131,95 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 103,52 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 116,66 Kč a úroku 15 % ročně z částky 10 801,52 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, přestože byla k jednání řádně předvolán, nepožádal o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , předpisem splátek, transakční historií, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 a předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně včetně dokladu o předání k poštovní přepravě.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem v celkové výši 54 550 Kč vrátit, a to v 17měsíčních splátkách po 6 150 Kč nejpozději do 20. 10. 2022. Sjednaný poplatek byl tvořen úrokem z půjčených prostředků ve výši 5 811 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 33 500 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 5 239 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 10 000 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, z předložené transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení uhradil celkem částku 81 750 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 14. 6. 2024. Dopisem ze dne 10. 9. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.

6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR. Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

16. Protože žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, soud při jednání poučil zástupce žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.. K výzvě soudu, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované, její příjmy a výdaje a k tomuto doplněnému tvrzení označila důkazy, zástupce žalobkyně uvedl, že po poučení soudu nemá žalobkyně návrhy na doplnění tvrzení a žádné další důkazy nenavrhuje, má za to, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně zkoumal a již z předložené transakční historie, podle které žalovaný do určité doby úvěr splácel a byl schopen uhradit celkem částku 81 750 Kč nemůže být pochyb o tom, že u žalovaného nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Úvěrová smlouva může být platná jen tehdy, pokud poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost spotřebitele a po tomto zkoumání zjistil, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům: soud má za prokázané, že žalovanému byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty na základě smlouvy č. , číslo, finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 54 550 Kč v 17měsíčních splátkách po 6 150 Kč.

21. V daném případě se jedná o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci ovlivnit.

22. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva ze dne , datum, je absolutně neplatná. Žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokázala, zda vůbec byla poskytovatelem úvěru zkoumána úvěruschopnost žalovaného, tedy neprokázala, že poskytovatel úvěru splnil svou povinnost stanovenou mu zákonem. Důsledkem neprokázání splnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy. Z předložené transakční historie však bylo zjištěno, že žalovaný za dobu od 21. 5. 2021 do 27. 11. 2022 uhradil na předmětný úvěr celkem částku 81 750 Kč. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný nebyl schopen úvěr splácet, a proto dospěl soud k závěru, že i přesto, že žalobkyně neprokázala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nezpůsobuje toto porušení zákonné povinnosti neplatnost smlouvy. Neplatnost smlouvy však soud shledal z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Neplatnost smlouvy tedy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz zaplatit. Soud považuje veškerá plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků za úplatu za poskytnuté peněžní plnění. Právní předchůdce žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, by zcela jistě bez takového ujednání peníze žalovanému neposkytl. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu poplatku, tedy že se jedná o úrok. Podle § 255 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zatřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 o. z. Úrok (souhrnný poplatek) ve výši 54 550 Kč v projednávané věci činí 109,1 % z poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč. Ze smlouvy bylo zjištěno, že RPSN činí 270,48 %. Z databáze systému ČNB ARAD se podává, že průměrné úrokové sazby u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu se pohybovaly v květnu 2021 (v době uzavření smlouvy) okolo 7,36 % ročně. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem. Ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny představuje neoddělitelnou část smlouvy. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu, tedy bez možnosti žalovaného coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky.

23. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, které odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

24. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy ve výši 50 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby i provedených důkazů bylo zjištěno, že na základě neplatné smlouvy žalovaný přijal od právního předchůdce žalobkyně částku 50 000 Kč a uhradil částku 81 750 Kč. Jelikož připadá v úvahu případně toliko vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 50 000 Kč, není žaloba důvodná, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

25. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný jako úspěšný účastník sporu. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.