33 C 324/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 11 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 300 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 395,80 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 837,17 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 788,96 Kč od 24. 3. 2023 do 25. 7. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 488,96 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem 22,68 % ročně z částky 8 788,96 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 11 300 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce“) byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem v celkové výši 8 000 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč nejpozději do 29. 4. 2021. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Právnímu předchůdci tak ke dni 30. 4. 2021 vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo na úhradu celé zbývající dlužné částky. Dne , datum, byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení uhradil pouze částku 6 700 Kč. Poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 14. 7. 2021. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství částku 14 700 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 8 788,96 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 511,04 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Po postoupení pohledávky nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 11 300 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 8 788,96 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2 511,04 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 837,17 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 395,80 Kč, úrokem ve výši 22,68% ročně z dlužné jistiny ve výši 8 788,96 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25% ročně z dlužné jistiny ve výši 8 788,96 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, přestože byl k jednání řádně předvolán, nepožádal o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , zákaznickou kartou klienta ze dne , datum, , smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 a předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatkem v celkové výši 8 000 Kč vrátit, a to v 60-ti týdenních splátkách po 300 Kč nejpozději do 29. 4. 2021. Sjednaný poplatek byl tvořen úrokem z půjčených prostředků ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, podle tvrzení žalobkyně uhradil na dluh celkem částku 6 700 Kč, k poslední dílčí úhradě došlo dne 14. 7. 2021. Žalovaný tak zůstal právnímu předchůdci žalobkyně dlužen na jistině částku 8 788,96 Kč a na poplatku částku 2 511,04 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 19. 4. 2023. Dopisem ze dne 10. 7. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. Z karty zákazníka bylo ujištěno, jak byla právním předchůdcem žalobkyně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný uvedl nájemní bydlení spolu s partnerkou, příjem z pracovního poměru v částce 14 512 Kč měsíčně a výdaje 10 500 Kč.

6. Žalobkyně soudu doložila zákaznickou kartu, ve které jsou zaznamenány pouze informace získané od žalovaného, a ze které vyplývá, že žalovaný pracoval jako prodavač, uvedl čistý příjem 14 515 Kč a odhadované měsíční výdaje 10 500 Kč.

7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 2395 se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR. Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

17. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka. Žalovaný prohlásil, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje pro posouzení schopnosti splácet úvěr, které jsou pro tento účel dostatečné, a že je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve smlouvě. Na základě odborného posouzení dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaný byl prověřen prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací a s jakým výsledkem a z jakých konkrétních informací o majetkových poměrech žalovaného při poskytování úvěru právní předchůdce žalobkyně vycházel. Žalobkyně soudu doložila zákaznickou kartu, ve které jsou zaznamenány pouze informace získané od žalovaného. Dále je uvedeno, že doložil pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu a složenky. Dokumenty, ze kterých by bylo možné ověřit příjmy a výdaje žalovaného a domácnosti, soudu doloženy nebyly. Podle soudu tedy není zřejmé, zda a jaké dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právnímu předchůdci žalobkyně skutečně doloženy, a jaké údaje obsahovaly. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena doklady.

19. Přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku nenavrhla důkazy potřebné k prokázání tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného.

20. Soud má proto nadále za neprokázané, zda před poskytnutím úvěru k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo.

21. Úvěrová smlouva může být platná jen tehdy, pokud poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost spotřebitele a po tomto zkoumání zjistil, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, zda vůbec byla poskytovatelem úvěru zkoumána úvěruschopnost žalovaného a tedy neprokázala, že poskytovatel úvěru splnil svou povinnost stanovenou mu zákonem. Důsledkem neprokázání splnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy.

25. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, které odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná, a to z důvodu neposouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí v rozporu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

26. Nato soud konstatuje, že uvedená smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná i z jiných důvodů. V dané věci bylo ze smlouvy zjištěno, že RPSN činní 206,15%. Z databáze systému ČNB ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v březnu 2020 činila 8,71%. V předmětné smlouvě tedy byla sjednána téměř 24násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nikoli 24násobkem.

27. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy ve výši 10 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby i provedených důkazů bylo zjištěno, že na základě neplatné smlouvy žalovaný přijal od právního předchůdce žalobkyně částku 10 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně, která nebyla rozporována, uhradil celkem částku 6 700 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 300 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.

28. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 300 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 10. 7. 2023, která byla téhož dne předána k poštovní předpravě, a ve které byla stanovena lhůta k plnění do 25. 7. 2023, má žalobkyně od 26. 7. 2023 právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z.

29. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.

30. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla převážně neúspěšná, právo na náhradu nákladů by tedy náleželo žalovanému, které však náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.