33 C 332/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr Radkou Čepickou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 6 585 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 630 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 630 Kč od 14. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 955 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 104,64 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 899,32 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do 13. 5. 2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 955 Kč od 14. 5. 2020 do zaplacení a úrokem 20,98% ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 6 585 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že„ Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 9 zákona č. 145/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokument k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzují i předmětná Smlouva, jejímž podpisem žalovaná stvrdila ujednání v čl. 7 Podmínek:„ Zákazník potvrzuje, že úvěrující sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka, a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále prohlašuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve se žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedl v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 455 Kč s úrokovou sazbou 20,98% ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 185 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 3. 2017. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny, poslední splátka byla uhrazena dne 16. 11. 2017. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení uhradila pouze částku 1 370 Kč, kterou žalobkyně započetla na úrok ze sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 455 Kč, na poplatek za administrativní činnost 635,96 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 279,04 Kč. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 16. 3. 2017. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky a úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 16. 3. 2017 řádně a plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 5 000 Kč ode dne 17. 3. 2017 až do zaplacení dále úrokem ve výši 20,98% ročně. Pohledávky vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Ke dni postoupení 6. 12. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 6 585 Kč, skládající se z: -) dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, -) dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 0 Kč, -) dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 364,04 Kč, -) dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 220,96 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky 6 585 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč a dlužných úhrad ve výši 1 585 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 899,32 Kč (úrok ve výši 20,98% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč od 17. 3. 2017 do 6. 12. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 104,64 Kč (zákonný úrok z dlužné jistiny 5 000 Kč od 24. 3. 2017 do 6. 12. 2019), úroků ve výši 20,98% ročně z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, přestože byla k jednání řádně předvolána, nepožádala o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o zápůjčce s odkazem na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že uvedená společnost žalované poskytla částku 5 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaná se zavázala za půjčku uhradit poplatek 2 955 Kč, který tvoří poplatek za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč, úrok ve výši 455 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 500 Kč. Celková částka k úhradě tedy činí 7 955 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaná měla dluh zaplatit v 43 týdenních splátkách po 185 Kč, když první splátku byla povinna zaplatit 7. den od uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce každého následujícího týdenního období, a to vždy k rukám oprávněného zástupce, který vystaví zákazníkovi potvrzení o převzetí splátky. Ve Smlouvě byl dále uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), s tím, že u sjednané zápůjčky činí RPSN 91,66 %. Hodnocení bonity zákazníka je zachyceno v doložené kartě zákazníka.

4. Soud dále zjistil, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce specifikovaných v Seznamu pohledávek. Z uvedeného seznamu vyplývá, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, v němž byla zároveň vyzvána k úhradě pohledávky ve výši 6 585 Kč bez příslušenství. O zaplacení dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce po jejím postoupení byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020 předanou dne 10. 5. 2020 k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku.

5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v aktuálním znění (dále jen o. z.). Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nevznikl závazek v podobě smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z, případně o úročné zápůjčce dle ust. § 2392 odst. 1 o. z. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

6. Částky označené ve smlouvách jako,,poplatky,, má soud za ujednání o úroku, nezávisle na tom, že jednotlivé části označila a rozepsala žalobkyně do tří položek jako úrok, administrativní činnost a hotovostní režim splátek. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou žalobkyně požadovala za poskytnutí zápůjčky. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Ve smlouvě není vymezeno, za jakou administrativní činnost by měla žalovaná jako dlužník platit, a na uvedené ujednání nelze pohlížet jinak, než jako na ujednání o úroku představující cenu zapůjčených peněžních prostředků. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku. Je třeba uvést, že tyto poplatky ve svém součtu více jak čtyřnásobně převyšují samotný úrok. Ekonomická podstata úročené smlouvy o zápůjčce spočívá v právu zapůjčitele inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny vypůjčitele nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky.

7. Pokud jde o poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso, představující službu, kterou si pro splácení půjčky žalovaná ve smlouvě vybrala, dospěl soud k závěru, že se sice jedná o paušalizovanou náhradu za uvedené služby, avšak žalobkyně byla v daném případě povinna prokázat, že uvedenou službu žalované vůbec poskytla, resp. byla připravena poskytnout. Soud nemá k dispozici žádný důkaz o tom, že alespoň část zápůjčky byla inkasována, resp. že zbývající pokusy o hotovostní splátky byly bez úspěchu pro nesoučinnost žalované, která podle žalobních tvrzení část půjčky nesplatila a žalobkyně se svou neúčastí na jednání připravila o možnost v tomto směru být vyzvána soudem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

8. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměla žalovaná žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatku je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle ust. § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu ust. § 2392 odst. 1 o. z. Takováto výše sjednaného úroku tak byla sjednána nemravně, tj. v rozporu s § 1 odst. 2 o. z., podle něhož jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy. Dle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Zmíněná nemravnost spočívá ve výši sjednaných úroků, které představují 59,1 % z dlužné jistiny, a to za období 12 měsíců za situace, kdy průměrná roční úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem dosahovala dle statistik České národní banky v květnu roku 2016 (tj. v době uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo]) výše 10,72 % p. a. (údaj je dostupný na [webová adresa]), což znamená, že úroková sazba v předmětných smlouvách o zápůjčce byla pět a půl krát vyšší než v té době průměrná sazba poskytovaná na stejný typ úvěrů domácnostem bankami. Takové ujednání nelze akceptovat, tím méně ve spotřebitelských vztazích, zvláště pak za situace, kdy je uzavíraná smlouva tzv. smlouvou adhézní, tedy bez možnosti žalované coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky. Ve smlouvě kromě toho není obsažen žádný důvod, který by takto vysoký úrok nějakým způsobem odůvodnil a žalobkyně sama ani žádný takový důvod netvrdila.

9. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách, nad rámec půjčené jistiny, je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle shora citovaného § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích přitom podle názoru soudu představuje neoddělitelnou část smlouvy o zápůjčce, neboť soud nepochybuje, že by právní předchůdkyně žalobkyně coby právnická osoba podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žalované žádnou zápůjčku neposkytla. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Tuto zápůjčku nebylo možno, s ohledem na záměr vydlužitele získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, posoudit jako zápůjčku bezúročnou. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání, a neplatná jako celek. Tyto závěry jsou ve svém základu aprobovány i rozhodovací praxí Krajského soudu v Plzni (např. rozsudek ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 25 Co 183/2017).

10. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku tak představovalo plnění společnosti [právnická osoba] ve prospěch žalované plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná na úkor uvedené společnosti bezdůvodně obohatila. Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ve výši 5000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy uhradila do postoupení pohledávky celkem částku 1 370 Kč. Pokud tedy žalobkyně požadovala ze smlouvy o zápůjčce zaplacení částky 6 585 Kč s příslušenstvím, která představuje na dlužné jistině částku 5 000 Kč a na dlužném poplatku souhrnně částku 1 585 Kč, pak lze z těchto údajů dovodit, že žalovaná z celkové částky, kterou měla podle neplatné smlouvy o půjčce uhradit, neuhradila dle žalobkyně na domnělou jistinu zápůjčky ničeho a na domnělé úroky částku 1 370 Kč. Jelikož v daném případě připadá v úvahu vrácení toliko zmíněného bezdůvodného obohacení ve výši 5 000 Kč, přiznal soud žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 3 630 Kč (5 000 Kč – 1 370 Kč) se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb. z částky 3 630 Kč od 14. 5. 2020 do zaplacení a ve zbytku, tedy v nároku na zaplacení částky 2 955 Kč s příslušenstvím zamítl. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Ohledně úroku z prodlení z bezdůvodného obohacení aplikoval soud ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky, tedy na základě výzvy ze dne 6. 12. 2019, zjišťoval soud, kdy se tato výzva jako hmotněprávní jednání doslala do sféry dispozice žalované. Jelikož žalobkyně neprokázala odeslání oznámení o postoupení pohledávek, soud v daném případě považuje za výzvu k plnění žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku ze dne 7. 5. 2020, která byla dne 10. 5. 2020 předána k poštovní předpravě, a tato výzva se tedy nemohla do sféry dispozice žalované dostat dříve než 13. 5. 2020, tedy od 14. 5. 2020 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 2 955 Kč soud neshledal žalobu důvodnou, a proto v tomto rozsahu žalobu zamítl včetně požadavku na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 104,64 Kč, na kapitalizovaný úrok ve výši 2 899,32 Kč, na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do 13. 5. 2020, na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 955 Kč od 14. 5. 2020 do zaplacení a na úrok 20,98 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12 2019 do zaplacení.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně převážně neúspěšná, žalovanému však náklady řízení nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.