33 C 35/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 3 992,45 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 3 992,45 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 3 992,45 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“), a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně i poplatek ve výši 18 394 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 810 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98% ročně sjednanou v čl. 3 smluvních podmínek, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 181 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 403 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou dlužnou částku 40 394 Kč odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 674 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 2. 2014. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny, poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 2. 7. 2013. Ke dni 29. 10. 2013 činila dlužná jistina 17 819,38 Kč a dlužný poplatek částku 14 898,62 Kč. Po tomto datu do datu podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný bylo žalovanou ještě částečně hrazeno, a to celkem 13 200 Kč. Od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná celkem částku 20 876 Kč. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby bylo žalovanou uhrazeno 29 400 Kč. Žalovaná částka 3 992,45 Kč představuje dle žaloby jistinu ve výši 3 992,45 Kč a vedle toho se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 12 704,37 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 118,65 Kč, úroků ve výši 19,98% ročně z dlužné jistiny ve výši 3 992,45 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně z dlužné jistiny ve výši 3 992,45 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, z jednání se omluvila, nepožádala o odročení jednání, žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili a souhlasili, aby ve věci bylo jednáno a rozhodnuto bez jejich přítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce [číslo] smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 9. 2016, předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně ze dne 25. 2. 2021 včetně dokladu o odeslání téhož dne.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o půjčce s odkazem na zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Za nedílnou součást smlouvy prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně smlouvy. Ze smlouvy bylo zjištěno, že uvedená společnost žalované poskytla částku 22 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaná se zavázala za půjčku uhradit poplatek 18 394 Kč, tedy celková částka k úhradě činila 40 394 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaná měla dluh zaplatit v 60 týdenních splátkách po 674 Kč a poslední splátkou ve výši 628 Kč. Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně ke dni 29. 10. 2013 částku 7 676Kč, ke dni 22. 9. 2016 uhradila celkem částku 20 876 Kč (7 676Kč + 20 876 Kč) a po podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby ([datum]) uhradila ještě 29 400 Kč. Soud dále zjistil, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce specifikovaných v Příloze č. 1 k této smlouvě. Z uvedené Přílohy č. 1 vyplývá, že se jednalo i o pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 22. 9. 2016, v němž byla zároveň vyzvána k úhradě pohledávky ve výši 19 518 Kč bez příslušenství. O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 25. 2. 2021 předanou téhož dne k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku.

5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), když podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se řídí právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy a ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“), ve znění do 24. 2. 2013, když k poskytnutí úvěru došlo za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Soud má za to, že smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o půjčce dle obč. zák., resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru.

6. Podle § 657 jen obč. zák. přenechává věřitel smlouvu o půjčce dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

7. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

8. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

9. V projednávané věci byla smlouva uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 43/2013 Sb., kterým byl s účinností od 25. 2. 2013 změněn § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Ústavní soud ve svých nálezech (např. I. ÚS 199/11, II. ÚS 4084/2012) formuloval k otázce platnosti spotřebitelských úvěrových smluv uzavřených dle právní úpravy před novelou zákonem č. 43/2013 Sb., že„ nelze považovat za akceptovatelné, aby se v případě soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů.“ 10. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, uvedla pouze, že žalovaná potvrdila, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka a tyto jsou obsahem zákaznické karty a ke dni vyhlášení rozsudku nenavrhla důkazy potřebné k prokázání uvedených tvrzení. Tento nedostatek mohl být zhojen v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení dle § 118a o. s. ř. nedostalo.

11. V souzené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, tedy nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto žalobkyní tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně, a to bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem získat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána.

12. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovi schopnost úvěr splatit, má i v režimu úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.

13. Soud na základě výše uvedeného uzavřel, že jde o smlouvu, který svým účelem odporuje zákonu a jako taková je od počátku neplatná (§ 39 obč. zák.).

14. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili.

15. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku představovalo plnění společnosti [právnická osoba] ve prospěch žalované plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná na úkor uvedené společnosti bezdůvodně obohatila. Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. Podle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy uhradila celkem částku 50 276 Kč. Jelikož připadá v úvahu případně toliko vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 22 000 Kč, není žaloba důvodná, a proto soud žalobu zamítl včetně nároku žalobkyně na příslušenství.

16. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná jako úspěšný účastník sporu. Žalované však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.