33 C 369/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená datum narození žalované bytem adresa žalované pro zaplacení částky 117 338 Kč s příslušenstvím a částky 11 709,94 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 77 789 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 77 789 Kč od 24. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 136,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 117 338 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 117 338 Kč ve výši 11,5 % ročně od 20. 9. 2025 do zaplacení, částky 11 709.94 Kč, úroku ve výši 78,56 % ročně z částky 96 972,59 Kč od 20. 9. 2025 do 13. 10. 2025 ve výši 4 857,36 Kč, úroku ve výši 11,5% ročně z částky 96 972,59 Kč od 14. 122025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 9. 2025 dosáhne částky 388 051 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 98 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo téhož dne , datum, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,56 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 6 737 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, a to počínaje měsícem duben 2025. Žalovaná však podmínky smlouvy řádně neplnila a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 20 211 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni před zesplatněním celého úvěru právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (2 × 499 Kč), jakož i právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč (2 × 200 Kč). Z důvodu prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy. K zesplatnění úvěru pro prodlení žalované došlo k datu 18. 9. 2025. Dle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, přičemž tuto novou jistinu v celkové výši 115 940,89 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat v případě prodlení žalované s hrazením nové jistiny úvěru i zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tzn. v daném případě ode dne 20. 9. 2025 až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy pak bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak má žalovaná dlužit žalobkyni shora uvedené částky a příslušenství s tím, že úrok v nominální roční úrokové sazbě 78,56 % požaduje s ohledem na ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přiznat od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od 14. 10. 2025 v zákonné úrokové sazbě 11,5 % ročně. Žalovaná uvedený dluh ze smlouvy žalobkyni neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. Žalovaná uvedla, že po uzavření smlouvy o úvěru se dostala do dluhové pasti, kterou již nebyla schopna zvládnout, předchozí úvěry nebyla schopna splácet a v současnosti svojí finanční situaci řeší v rámci insolvenčního řízení.

3. Soud provedl dokazování žalobkyní předloženými listinnými důkazy.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , číslo, vzal soud za prokázané, že žalovaná dne , datum, požádala žalobkyni o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 98 000 Kč a žalobkyně téhož dne tento návrh žalované, učiněný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na svém standardizovaném formuláři (viz předložený dodatek ke smlouvě o úvěru), akceptovala, o čemž žalovanou vyrozuměla předloženým oznámením o schválení úvěru ze dne 25. 3. 2025. Žalovaná se uzavřenou smlouvou zavázala tento úvěr uhradit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 6 737 Kč, splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce počínaje duben 2025. Úroková sazba činila 78,56 % ročně a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu splácení úvěru. Žalovaná se tedy zavázala z titulu uzavřené úvěrové smlouvy zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši 323 376 Kč. Konkrétní parametry úvěru a bližší informace související s jeho poskytnutím vyplývají i z dalších žalobkyní předložených listin, s nimiž se měla žalovaná možnost před uzavřením úvěrové smlouvy seznámit, a to konkrétně z předsmluvního formuláře a z informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru.Ze splátkového kalendáře k předmětné úvěrové smlouvě vyplývá, že 1. splátka v celkové výši 6 737 Kč měla být žalovanou zaplacena nejpozději dne 15. 4. 2025 a poslední 48. splátka v případě řádného splácení dne 15. 3. 2029.Z dokladu o vyplacení úvěru vzal soud za prokázané, že sjednaná částka úvěru ve výši 98 000 Kč byla žalované poukázána na její bankovní účet dne , datum, . Předloženou kartou klienta bylo dále prokázáno, že žalovaná z titulu uzavřené úvěrové smlouvy uhradila žalobkyni celkovou částku ve výši 20 211 Kč, když v řízení nebyl v tomto ohledu relevantním způsobem tvrzen či prokázán případný opak.Výzvou k zaplacení ze dne 15. 8. 2025 a ze dne 15. 9. 2025 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužných splátek, které měly být žalovanou zaplaceny jako splátka č. 4, č. 5 a č.

6. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky úvěru v trvání 65 dnů, došlo následně k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy, což bylo žalované oznámeno dopisem žalobkyně ze dne 18. 9. 2025, jímž byla současně žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dluhu ve výši 117 338 Kč.Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že u Krajského soudu v , město, bylo dne , datum, zahájeno insolvenční řízení, které je vedeno pod sp. zn. , spisová značka, . V době rozhodování soudu bylo zjištěno, že insolvenční řízení je ve stavu před rozhodnutím o úpadku. Účinky spojené s rozhodnutím o úpadku tak dosud nenastaly.

5. Po provedeném dokazovaná žalobkyně navrhla žalobě jako důvodné vyhovět.

6. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla žalobkyní posouzena, a to na základě informací získaných od žalované, které byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od spotřebitele. Na základě informací zaznamenaných do zákaznické karty soud nezjistil důvodné pohybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům: soud má za prokázané, že žalované byly poskytnuty na základě smlouvy č. , číslo, finanční prostředky ve výši 98 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky ve 48měsíčních splátkách po 6 737 Kč. Cekem se tedy žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 323 376 Kč při úrokové sazbě 78,56 % ročně.

9. V daném případě se jedná o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci ovlivnit.

10. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva ze dne , datum, je absolutně neplatná, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu se shora citovaným ustanovením § 580 odst. 1 o. z. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

11. Žalovaná měla během 48 měsíců žalobkyni vrátit celkem 323 376 Kč, což představuje 330 % neboli 3,3 násobek samotné výše poskytnuté úvěrové částky, což nelze pokládat za souladné s dobrými mravy ani zásadami, na nichž spočívá ochrana spotřebitele. Úrok ve výši 78,56 % ročně několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky České národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry. Lze přitom mít důvodně za to, že žalobkyně by byl požadovanou částku úvěru žalované nepůjčila a smlouvu by s ní byla neuzavřela, kdyby žalovaná na její podmínky byla nepřistoupila. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem. Ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny představuje neoddělitelnou část smlouvy. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu, tedy bez možnosti žalované coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky.

12. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, které odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

13. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 98 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby i provedených důkazů bylo zjištěno, že na základě neplatné smlouvy žalovaná přijala od žalobkyně částku 98 000 Kč, na úvěr uhradila celkem 20 211 Kč a vznikla jí tak povinnost zaplatit žalobkyni částku 77 789 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal.

14. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 77 789 Kč od 24. 12. 2025 do zaplacení. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaná byla prokazatelně vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 8. 12. 2025, která byla téhož dne předána k poštovní předpravě, a ve které byla stanovena lhůta k plnění do 15-ti dnů ode dne odeslání, má žalobkyně od 24. 12. 2025 právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z.

15. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 136,20 Kč, přičemž tato částka představuje 10 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55 % a úspěchu žalované v rozsahu 45 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 452,50 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 129 047 Kč sestávající z částky 6 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 3. 2026 náhrada 1 851 Kč za 148 ujetých km v částce 1 101 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4.5 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 750 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 851 Kč ve výši 6 058,70 Kč.

17. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí 144 920,80 Kč (117 338 + 11 709,94 + 15 872,86) žalobkyni bylo přiznáno 79 725,20 Kč (77 789 + 1 936,60) a úspěch žalobkyně tak činí 55 %.