33 C 38/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 16 420 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části nároku na zaplacení částky 1 318 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 564,29 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 318 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním poletí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 142 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5 142 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o nároku na zaplacení částky 9 960 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16 905,35 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 15 102 Kč od 19. 12. 2020 do 15. 11. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 9 960 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 16 420 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dne [datum] smlouva o půjčce [číslo]. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 3. 2007. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 10. 5. 2006. Žalovaný od uzavření smlouvy do sepisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 9 858 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalovaná částka 15 102 Kč je tvořena dlužnou jistinou ve výši 9 075,75 Kč a dlužnou částkou souhrnného poplatku ve výši 6 026,28 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 16 905,35 Kč, úroků z prodlení z celkové dlužné částky 15 102 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšeno o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 6. 2006. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 10. 5. 2006. Žalovaný od uzavření smlouvy do sepisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 15 322 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalovaná částka 1 318 Kč je tvořena dlužnou jistinou ve výši 792 Kč a dlužnou částkou souhrnného poplatku ve výši 525,93 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhá zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 564,29 Kč, úroků z prodlení z celkové dlužné částky 15318 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšeno o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

2. Podáním ze dne 10. 5. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do nároků z titulu smlouvy o půjčce [číslo] tedy co do částky 1 318 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, přestože byl k jednání řádně předvolán, nepožádal o odročení jednání, žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili a souhlasili, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jejich nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v jejich nepřítomnosti.

4. Podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. může vzít navrhovatel za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zcela nebo zčásti. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.

5. Podle § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. dojde-li ke zpětvzetí žalobního návrhu dříve, než začalo jednání, je zpětvzetí účinné bez ohledu na případný nesouhlas ostatních účastníků. Žaloba byla částečně vzata zpět před prvním jednáním, a proto nezjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto procesnímu úkonu žalobkyně.

6. Soud řízení výrokem I. podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zčásti, v rozsahu zpětvzetí, tedy co do nároku ze smlouvy [číslo] v částce 1 318 Kč s příslušenstvím, zastavil.

7. S ohledem na zpětvzetí nároku ze smlouvy [číslo] prováděl soud dokazování k nároku vyplývajícímu ze smlouvy [číslo]. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o půjčce s odkazem na zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Za nedílnou součást smlouvy prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně smlouvy. Ze smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaný se zavázal za půjčku uhradit poplatek 9 960 Kč, tedy celková částka k úhradě činila 24 960 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaný měl dluh zaplatit v 52 týdenních splátkách po 480 Kč, když první splátku byla povinna zaplatit 7. den od uzavření smlouvy. Ve Smluvních podmínkách byl dále v jejich článku 1 uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), a to v případě půjčky, která se splácí 52 týdnů tato RPSN představuje 199,4%. Soud dále zjistil, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce specifikovaných v Příloze č. 1 k této smlouvě. Z uvedené Přílohy č. 1 vyplývá, že byla postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, v němž byl zároveň vyzván k úhradě celkové výše pohledávek v částce 16 420 Kč bez příslušenství, když výzva obsahuje jak nárok ze smlouvy [číslo] tak ze smlouvy [číslo] O zaplacení dlužné částky ze smluv o půjčce po jejím postoupení byl žalovaný vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2021. Soud dále z předložených podacích archů zjistil, že předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 12. 11. 2021.

8. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), když podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se řídí právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

9. Podle § 657 obč. zák. přenechává věřitel smlouvu o půjčce dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

10. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům: Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně nevznikl uzavření shora uvedené Smlouvy o půjčce [číslo] závazek v podobě úročné půjčky. Neplatnost smlouvy o půjčce dovozuje soud z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz společnosti [právnická osoba] zaplatit. Soud má za to, že částka 9 960 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny půjčky 15 000 Kč navíc zaplatit, byť je označena jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák., tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny ve výši 15 000 Kč [právnická osoba] byla, a je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Výše úroků však byla v daném případě sjednaná nemravně, tj. v rozporu s ust. § 3 odst. 1 obč. zák., dle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

11. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

12. Soud dopěl k závěru, že požadovaný sjednaný souhrnný poplatek nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o půjčce jako neplatné právní jednání. Má se za to, že požadovaný sjednaný souhrnný poplatek v souhrnu představuje odměnu za půjčení peněžních prostředků, která je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká, když tato výše dosahuje 66,4 % zapůjčené částky a současně je zřejmé, že bez sjednání takto vysokého souhrnného poplatku by věřitel žalovanému peněžní prostředky nezapůjčil.

13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce jako celku představovalo plnění společnosti [právnická osoba] ve prospěch žalovaného plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaný na úkor uvedené společnosti bezdůvodně obohatil. Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. Podle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

14. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné [číslo] žalovaný uhradil celkem částku 9 858 Kč, žalobkyně má nárok pouze vrácení bezdůvodného obohacení výši 15 000 Kč, a proto soud přiznal žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 5 142 Kč (15 000 Kč – 9 858 Kč).

15. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 5 142 Kč od 16. 11. 2021. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení sodu aplikoval § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky, tedy na základě výzvy ze dne 6. 1. 2021, zjišťoval soud, kdy se tato výzva jako hmotněprávní jednání doslala do sféry dispozice žalovaného. Jelikož žalobkyně neprokázala odeslání oznámení o postoupení pohledávek, soud v daném případě považuje za výzvu k plnění žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku ze dne 11. 11. 2021, která byla dne 12. 11. 2021 předána k poštovní předpravě, a toto výzva se tedy nemohla do sféry dispozice žalovaného dostat dříve než 15. 11. 2021 (ust. § 573 o. z.), tedy od 16. 11 2021 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z.

16. Ve zbývajícím rozsahu, tedy v nároku žalobkyně na zaplacení částky 9 960 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 16 905,35 Kč a zákonného úroku z prodlení v rozsahu přesahujícím nárok na přiznaný úrok z prodlení z částky 5 142 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla převážně neúspěšná, právo na náhradu nákladů by tedy náleželo žalovanému, kterému však náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.