33 C 380/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 31 760 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 28. 3. 2024 do 10. 10. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 20 000 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 979 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu – na účet Okresního soud v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 317 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 31 760 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, a dne , datum, prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, ze kterého byla provedena ověřovací platba. Žalobkyně identifikovala platbu uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem 40 % p. m. (měsíčně). Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. Ke dni 27. 3. 2024 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za dobu od 28. 3. 2024 do 2. 10. 2024 v kapitalizované výši 3 760 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci se k jednání se nedostavili, žalobkyně se z jednání se omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání nedostavil, z jednání se omluvil, nepožádal o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl dokazování smlouvou u úvěru č. , číslo, , potvrzením o platbě 15 000 Kč ze dne , datum, a o platbě 5 000 Kč ze dne , datum, na účet č. , č. účtu, , výplatnímu páskami žalovaného za období červenec 2023 až září 2023, oznámením o zesplatnění úvěru a předžalobní upomínkou ze dne 2. 10. 2024 a sdělením banky Moneta Money bank, a.s.

5. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Smlouvou o úvěru se žalobkyně zavázala žalovanému označené jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem poskytnout bezúčelový úvěr do výše limitu 20 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 40 % měsíčně, s tím, že žalovaný měl splácet každý měsíc nejpozději k 23. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru si strany ujednaly právo žalobkyně požadovat po žalovaném účelně vynaložené náklady, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného přesahující jeden měsíc byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Před uzavřením smlouvy žalovaný předložil žalobkyni kopii občanského průkazu a provedl verifikační platbu ve výši 1 Kč. K osobním a majetkovým poměrům žalovaného žalobkyně zjistila, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , jeho příjem je ve výši okolo 30 000 Kč. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně, podpis žalovaného či jiná identifikace chybí, na smlouvě je uvedeno pouze jméno a příjmení žalovaného. Žalobkyně převedla žalovanému na účet č. , č. účtu, celkem částku 20 000 Kč (potvrzení o platbě na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, ). Ze sdělení Moneta Money bank, a.s. bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, byl veden na jméno žalovaného a byla na něj dne , datum, připsána platba 15 000 Kč a dne , datum, platba ve výši 5 000 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně proto prohlásila úvěr za zesplatněný ke dni 27. 3. 2024 a žalovaného o zepslatnění informovala dopisem ze dne 24. 3. 2024. Žalovaný na svůj dluh neuhradil žalobkyni ničeho. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 2. 10. 2024, která byla téhož dne předána k doručení žalovanému.

6. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách Česká národní banky (dále jen „ČNB“), databáze časových řad ARAD, tabulky „Statistika úrokových sazeb – nové obchody – úvěry, Spotřebitelské, do 1 roku“ činila v říjnu 2023, tj. v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru úroková sazba průměrně 9,37 % ročně.

7. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být sjednána i v jiném než peněžitém plnění.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnil-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strany vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Žalobkyně sice tvrdila a prokázala, že si od žalovaného vyžádala výplatní pásky, ze kterých ověřovala příjmy žalovaného, ovšem ohledně ověření jeho podstatných výdajů neuvedla ničeho.

19. V souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 soud konstatuje, že ačkoliv se žalobkyně důsledně nezaobírala otázkou prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, nelze shrnout, že žalovaný nebyl schopen úvěr splácet. Dle výše uvedeného rozhodnutí platí, že smlouvu nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno na jisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet.

20. Na základě provedeného dokazování soud shledal smlouva o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. mezi žalovaným a žalobkyní dne , datum, za absolutně neplatnou nikoliv z důvodu, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, nýbrž pro rozpor s dobrými mravy. Smlouvou byla sjednána měsíční úroková sazba ve výší 40 % měsíčně, přičemž dle měnových statistik ČNB dosahovala výše úroků v rozhodném období 9,37 % ročně. Ve světle judikatury Nejvyššího soudu by bylo možné akceptovat trojnásobný úrok průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu bankami, což by odpovídalo úroku 28,11 % ročně. Částka, kterou měl žalovaný za poskytnutí úvěru zaplatit nepochybně výrazně převyšuje obvyklý úrok požadovaný v rozhodném období bankami. Na ujednání o úroku je tak nutno pohlížet jako na ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. Soud se dále zabýval tím, zda neplatné ujednání o úroku lze oddělit od ostatního obsahu shora uvedené smlouvy o úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla. Navíc se v daném případě se jedná o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci ovlivnit.

21. Soud proto uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a posuzovaná spotřebitelská smlouva je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

22. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 20 000 Kč má soud za prokázané. Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky z neplatné smlouvy o úvěru ve výši 20 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 o. z.. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný žalobkyni na základě neplatné smlouvy neuhradil z dlužné částky 20 000 Kč ničeho a vznikla mu tedy povinnost vrátit žalobkyni částku 20 000 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.

23. Dále soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatné smlouvy. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 2. 10. 2024, předanou téhož dne k poštovní přepravě, a ve které byl žalovaný vyzván k úhradě do tří dnů, nemohla se tato do sféry dispozice žalovaného dostat dříve než 7. 10. 2024 (ust. § 573 o. z.), tedy od 11. 10. 2024 má žalobkyně právo na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Ve zbývajícím rozsahu, tedy v nároku žalobkyně na zaplacení částky 11 760 Kč, která přestavuje smluvní úrok v kapitalizované výši 8 000 Kč a smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné jistiny od 28. 3. 2024 do 2. 10. 2024 v částce 3 760 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť ujednání o nich vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 979 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 588 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 760 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

26. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek soud rozhodl podle Položky 2 bod 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobkyně zaplatila soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 271 Kč, soud však elektronický platební rozkaz nevydal, a proto žalobkyni vznikla povinnost doplatit soudní poplatek doměřený do výše podle položky 1 bod 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích, tedy v částce 317 Kč.