33 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 20 364 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 967 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 967 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 397 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 364 Kč od 16. 6. 2025 do 27. 10. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 397 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 5 967 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Sokolově doplatek soudního 203,50 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 20 364 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15. 6. 2025. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky. Částka 14 000 Kč byla žalovanému poskytnuta na účet č. , č. účtu, . Tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný úvěr nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni dílčím postoupením pohledávek, ke kterému došlo na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřená na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny 14 000 Kč a nesplaceného smluvního úroku ve výši 6 364 Kč. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě zaslané výzvy. Pro případ, že by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby tento nárok části jistiny byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, z jednání se omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti, a proto byla věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud provedl dokazování smlouvou u úvěru ze dne , datum, č. , anonymizováno, , výpisem z účtu Zaplo o čerpání úvěru v celkové výši 14 000 Kč, výpisem z účtu , právnická osoba, o převedení verifikační platby, potvrzením o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , anonymizováno, . smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, potvrzením o úplatě, oznámením o postoupení pohledávky, výzvami k úhradě dlužné částky a předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025 předanou téhož dne k poštovní přepravě.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru číslo , anonymizováno, , na základě, které se zavázal poskytnout žalovanému částku 14 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 12 měsíců. Žalovaný se uzavřenou smlouvou zavázal tento úvěr uhradit ve formě minimálních měsíčních splátek ve výši 5 % jistiny úvěru spolu s úrokem přirostlým za posledních 30 dnů. Úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu splácení úvěru. Z potvrzení o bezhotovostní platbě bylo zjištěno, že na účet číslo účtu , č. účtu, byla dne 7. 1. 2025 poukázána částka 14 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný dne 7. 10. 2024 odeslal ze svého výše uvedeného účtu na účet předchůdkyně žalobkyně verifikační platbu ve výši 0,01 Kč. Dotazem u banky bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a na tento účet byla v měsíci lednu 2025 připsána platba 14 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, tuto smlouvu předložila žalobkyně i včetně přílohy tvořící seznam postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému prokazatelně oznámeno postupitelem dopisem ze dne 19. 6. 2025. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně ze dne 19. 6. 2025. Žalovaný podle potvrzení o finančních transakcích uhradil na úvěr celkem částku 8 033 Kč, přičemž tato byla započtena v částce 1 997 Kč na jistinu, v částce 5 975 Kč na úrok, v částce 11 Kč na smluvní pokutu a v částce 50 Kč na upomínání.

5. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR. Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

15. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Tento nedostatek mohl být zhojen postupem dle § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení podle § 118a o. s. ř. nedostalo.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru dostál své povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva je absolutně neplatná, neboť nebylo prokázáno prověření úvěruschopnosti žalovaného a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

19. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že smlouva by byla absolutně neplatná i pro její rozpor s dobrými mravy v souladu se shora citovaným ustanovením § 580 odst. 1 o. z. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 279,83 % ročně, tedy úrok, který několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky České národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem až trojnásobkem. Ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny představuje neoddělitelnou část smlouvy. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu, tedy bez možnosti žalovaného coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky.

20. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 14 000 Kč má soud za prokázané. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Žalovaný je podle § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil. Z obsahu provedených důkazů vyplývá, že žalovaný žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci uhradil celkem částku 8 033 Kč a vznikla mu tak povinnost vrátit žalobkyni částku 5 967 Kč (14 000 – 8 033), k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.

22. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 967 Kč od 28. 10. 2025. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně doložila, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 16. 10. 2025, předenou dne 20. 10. 2025 k poštovní přepravě. Tato výzva se nemohla do sféry dispozice žalovaného dostat dříve než 23. 10. 2025 (ust. § 573 o. z.), tedy od 28. 10. 2025 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z., když byla ve výzvě stanovena lhůta k plnění do tří dnů.

23. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena a nemají tak oporu v právu.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla převážně neúspěšná, žalovanému v tomto řízení náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

25. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek soud rozhodl podle Položky 2 bod 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobkyně zaplatila soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 815 Kč, soud však elektronický platební rozkaz nevydal, a proto žalobkyni vznikla povinnost doplatit soudní poplatek doměřený do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích, tedy v částce 203,50 Kč.