33 C 392/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr Radkou Čepickou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované bytem adresa žalovaného a žalované 2. titul celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalobkyně oba zastoupeni advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa pro určení vlastnického práva <b>I. Žaloba o určení, že částka 329 982 USD, která byla druhým žalovaným převedena dne 13. 11. 2017 k rukám první žalované, je součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 16 698 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných [titul]. [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobkyně se domáhala proti žalovaným určení, že částka 329 982 USD, která byla druhým žalovaným převedena dne 13. 11. 2017 k rukám první žalované, je součástí společného jmění manželů. Žalobu odůvodnila tím, že je manželkou druhého žalovaného, první žalovaná je matkou druhého žalovaného. Manželství bylo uzavřeno dne 21. 12. 2022 a dosud trvá. Dne 13. 11. 2017 druhý žalovaný provedl bankovní převod peněžité částky ve výši 330 000 USD, a to z účtu vedeného u [banky] [příjmení], [anonymizováno] na bankovní účet č. ú. [bankovní účet], vedený na jméno první žalované u [právnická osoba] Po odečtení bankovního poplatku byla na účet první žalované převedena částka 329 982 USD. Předmětná částka spadala a spadá do společného jmění manželů, neboť se jedná o částku, kterou žalobkyně a druhý žalovaný obdrželi za prodej rodinného domu v USA a dále se jednalo o úspory žalobkyně a druhého žalovaného. Druhý žalovaný však převodem částky 330 000 USD tyto peníze vyvedl mimo společné jmění manželů. Žalobkyně tak byla zbavena možnosti podílet se správě tohoto majetku ve společném jmění manželů a s převodem peněžních prostředků mimo společné jmění manželů nedala souhlas. Druhý žalovaný svým jednáním účelově vyvedl peněžní prostředky ze společného jmění manželů, aby tak snížil rozsah společného jmění manželů a vyhnul se nutnosti vypořádání této peněžité částky v rámci rozvodového řízení, resp. řízení o vypořádání společného jmění manželů.

2. Žalovaní nesouhlasili a navrhli její zamítnutí. U první žalované byla namítána její pasivní legitimace v řízení, když předmětem sporu je určení předmětu společného jmění manželů, které tedy mohlo vzniknout pouze mezi manželi, tj. žalobkyní a druhým žalovaným. První žalované se tedy předmět sporu netýká, nemůže pro první žalované směřovat žaloba na určení práva, které by do společného jmění manželů mělo náležet. Dále namítali nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, když otázku, zda částka 329 982 USD náleží či nenáleží do společného jmění manželů, lze posoudit jako otázku předběžnou v rámci eventuálního řízení na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, a to za situace, kdy manželství žalobkyně a druhého žalovaného bylo již rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 11 C 220/2020 ze dne 9. 12. 2020, který nabyl právní moci dne 9. 12. 2020.

3. Žalobkyně podala určovací žalobu ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř.. Podle ust. § 80 písm. c) o. s. ř. žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

4. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci, a že je na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

5. Nejprve se soud zabýval věcnou legitimací účastníků, resp. pasivní věcnou legitimací na straně žalovaných. Pasivní věcná legitimace je přiřazena osobě, která je označena žalobcem za nositele určité subjektivní hmotněprávní povinnosti, která je předmětem řízení, a které odpovídá hmotněprávní oprávnění žalobce, které se vůči osobě pasivně legitimované domáhá. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporé právo týká.

6. Žalobkyně dovozuje pasivní věcnou legitimaci první žalované z důkazu, že částka 329 982 USD byla poukázána na účet první žalované a tedy finanční prostředky, které byly ve společném jmění manželů, byly převedeny bez souhlasu žalobkyně na účet první žalované a ta je podle ust. § 2 662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a podle ust. § 2 664 o. z. ze zákona majitelem uvedených finančních prostředků na bankovním účtu. Poukazuje na to, že první žalovaná nemůže být účastníkem řízení o vypořádání společného jmění manželů a tedy ani v nemůže být v řízení o vypořádání společného jmění manželů rozhodnuto způsobem, že finanční prostředky na bankovním účtu první žalované se vypořádávají jako součást společného jmění manželů, když takový rozsudek může platit pouze mezi žalobkyní a druhým žalovaným a ve vztahu k první žalované by byl stejně nevykonatelný. Povinnost žalované vydat peněžní prostředky ve výši 329 982 USD vyvozuje žalobkyně z toho, že odporovala právnímu jednání, tedy první žalovaná měla z neplatného právního jednání peněžní prostředky vydat, což neučinila.

7. V řízení o určení, zda určitá věc je předmětem společného jmění manželů (př. předmětem zaniklého a nevypořádaného společného jmění manželů), jsou nositeli práv a povinností manželé, př. bývalí manželé. Soud konstatuje, že určení, že předmětné finanční prostředky ve výši 329 982 USD jsou součástí společného jmění manželů, se žádným způsobem nedotýká právní sféry první žalované, a proto požadované učení ani nemůže ovlivnit právní postavení první žalované. Soud se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že takovéto určení by zakládalo žalované povinnost obdržené finanční prostředky vydat. Nedostatek věcné legitimace má za následek, že žalobu vůči první žalované nemůže být úspěšná.

8. Podle ust. § 154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Stav v době vyhlášení rozsudku je rozhodující i pro posouzení existence naléhavého právního zájmu na určovací žalobě podle § 80 písm. c) o. s. ř. Obecně totiž není vyloučeno, aby naléhavý právní zájem na určovací žalobě v průběhu řízení pominul, popř. aby teprve nastal. Podle judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 22 Cdo 506/2008, sp. zn. 22 Cdo 3245/2017, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015) lze za trvání společného jmění manželů připustit existenci naléhavého právního zájmu na určení, že určitá věc náleží do společného jmění manželů - účastníků, zvláště jde-li o nemovitost, která je evidována v katastru nemovitosti. Obvykle jde o případy, kdy si na spornou nemovitost činí vlastnické nároky osoba třetí nebo v případě neplatnosti převodu takové věci na jinou osobu jen jedním z manželů bez účasti druhého manžela.

9. V průběhu řízení došlo k zániku manželství účastníků a tedy i k zániku jejich společného jmění manželů, takže ke dni rozhodování mohly věci patřit pouze do zaniklého a nevypořádaného společného jmění manželů. Zástupce žalobkyně s ohledem na uvedenou změnu upřesnil žalobní petit tak, že se žalobkyně domáhá určení, že částka 239 982 USD je součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů.

10. Soud musí otázku existence naléhavého právního zájmu posoudit za situace, kdy již společné jmění manželů zaniklo rozvodem manželství. Protože žalobkyně v žalobě netvrdila ani neprokazovala existenci naléhavého právního zájmu, dostalo se právnímu zástupci žalobkyně při prvním jednání poučení dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. tvrdit a prokazovat skutečnosti, z nichž vyplývá existence naléhavého právního zájmu, a to za situace, když se již může domáhat plnění – v řízení o vypořádání společného jmění manželů.

11. Naléhavý právní zájem žalobkyně spatřuje v tom, že tato předběžná otázka již bude meritorně rozsouzena a nebudete tedy již předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů. Má za to, že pokud se společné jmění manželů zmenšilo jednáním jednoho z manželů na úkor druhého manžela tím, že odklonil finanční prostředky, a tyto nepovažuje za součást společného jmění manželů, pak pokud toto jeho právní jednání nebude odporováno, vznikne problém pro budoucí řízení o vypořádání společného jmění manželů a na požadovaném určení tedy je dán naléhavý právní zájem.

12. Ve vztahu k existenci či neexistenci naléhavého právního zájmu soud uvádí, že naléhavý právní zájem o určení právního jednání je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Určovací žaloba je preventivního charakteru a je na místě tam, kde lze jejím prostřednictvím eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a současně k odpovídající nápravě nelze dospět jinak. Pokud určovací žaloba nebude uvedené plnit, nebude dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

13. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že v případě neshody mezi manžely o tom, zda určitá věc patří či nepatří do společného jmění manželů, není bez významu, zda taková sporná otázka nemůže být již řešena jako předběžná v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů, jestliže již (k dané věci) zaniklo. V řízení o vypořádání společného jmění manželů soud nejprve řeší jako předběžnou otázku, zda majetkové hodnoty, které účastníci učinili předmětem řízení, skutečně do jejich společného jmění manželů patří, a jestliže na ni kladně odpoví, přikáže je některému z účastníků (popř. oběma do podílového spoluvlastnictví) a rozhodne o finančním plnění (náhradě) za takové přikázání. Jestliže je odpověď záporná, žalobu v tomto rozsahu zamítne. Otázka společného vlastnictví k určité věci je v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů otázkou předběžnou pro vlastní vypořádání.

14. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť zaniklo-li společné jmění manželů a neuplynula-li dosud tří letá lhůta k podání žaloby na jeho vypořádání, může se žalobkyně domáhat vypořádání společného jmění manželů v soudním řízení, ve kterém budu otázka, zda finanční hotovost 329 982 USD patří do společného jmění manželů, řešena jako předběžná. V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1027/25018 Nejvyšší soud uvedl, že„ prostředky tvořící společné jmění manželů může každý z manželů vybírat z účtu a používat pro běžnou potřebu. Proto při vypořádání společného jmění manželů soudem nelze přihlížet k částkám, které byly vybrány z účtu, na němž byly uloženy úspory manželů, a spotřebovány za trvání manželství, pokud ovšem nešlo o prostředky vynaložené na výlučný majetek jednoho z manželů nebo o prostředky s nimiž bylo nakládáno v rozporu s ust. § 145 odst. 2 obč. zák. Jde tedy o posouzení toho, zda nakládání s majetkem v konkrétním případě tvoří obvyklou správu majetku ve společném jmění manželů. Toho manžela, který finanční prostředky z účtu u peněžního ústavu vybere, tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, jakým způsobem s takovými prostředky naložil. V případě, že takto získané částky spotřeboval pro sebe či způsobem, který nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem společného jmění manželů, případně tuto částku žalovaný nespotřeboval a ke dni zániku společného jmění manželů jí disponoval, je třeba ji vypořádat jako součást společného jmění manželů. Druhý z manželů, který se vypořádání těchto prostředků domáhá, nenese důkazní břemeno ohledně tvrzení, že předmětná částka nebyla ke dni zániku společného jmění manželů spotřebována. Jeho břemeno tvrzení a důkazní břemeno se v daném případě omezuje na prokázání, že taková částka byla nabyta za trvání manželství a druhým manželem z účtu u peněžního ústavu vybrána, případně na vyjádření souhlasu či nesouhlasu při zjištění, jakým způsobem bylo s takto vybranými finančními prostředky naloženo.“ 15. V řízení o vypořádání společného jmění manželů soud nejprve řeší jako předběžnou otázku, zda majetkové hodnoty, které účastníci učinili předmětem řízení, sklutečně do jejich společného jmění patří. V daném případě je tedy otázka, o níž má být rozhodnuto na základě určovací žaloby, otázkou předběžnou pro vlastní vypořádání a na takovém určení není dán naléhavý právní zájem.

16. Z výše uvedeného vyplývá nedostatek pasivní věcné legitimace první žalované, jakož i absence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, a proto soud žalobu, aniž se zabýval věcí samou, zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 698 Kč Tyto náklady se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 000 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., když podle § 12 odst. 4 a. t. je nutno odměnu za každou zastupovanou osobu snížit odměnu o 20 %, jelikož v rámci řízení advokát zastupoval dva žalované (odměna za jeden úkon za každou zastupovanou osobu tak činí 2 000 Kč) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 800 Kč ve výši 2 898 Kč.