33 C 397/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 21 700 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21 700 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 21 700 Kč od 3. 2. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 320 Kč k rukám jejího zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 21 700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalovaný uzavřel s původním věřitelem, tj. společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen "původní věřitel") smlouvu o úvěru v souladu se smluvními podmínkami původního věřitele. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [rok] [číslo] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 17, 500.00 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2019 [číslo]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný dále uvedl číslo svého bankovního účtu, a aby byla registrace žalovaného jakožto žadatele o úvěr definitivní, odsouhlasil znění rámcové úvěrové smlouvy a zavázal se odeslat ze svého bankovního účtu odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč dle čl. 4 Rámcové úvěrové smlouvy. Žalovanému bylo přiděleno klientské číslo CZ [číslo] a jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto buď klientské číslo, nebo číslo úvěru. Žalovaný následně uhradil odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč ze svého výše zmíněného bankovního účtu na bankovní účet žalobkyně. Připsáním této platby byla registrace žalovaného dokončena a žalovanému vzniklo právo žádat přes webové rozhraní původního věřitele o poskytnutí konkrétního úvěru, a to vždy pomocí uživatelského jména a hesla. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byla na mobilní telefon žalovaného zaslána SMS zpráva s aktivačním kódem, který nakonec žalovaný zadal ve svém uživatelském účtu (příp. vyplněním formuláře jednotlivé smlouvy o úvěru na webových stránkách původního věřitele ze svého uživatelského účtu). Žalovaný návrh smlouvy akceptoval zadáním akceptačního kódu z SMS zprávy (příp. vyplněním formuláře jednotlivé smlouvy o úvěru na webových stránkách původního věřitele ze svého uživatelského účtu) a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil ze svého firemního bankovního účtu vedeného u bankovního ústavu [anonymizována dvě slova] na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] vedeného u bankovního ústavu [anonymizována dvě slova], a to pod variabilním symbolem odpovídajícím klientskému číslu, číslu smlouvy nebo rodnému číslu žalovaného. Smlouva o úvěru nebyla sjednána písemně, avšak její text včetně Rámcové úvěrové smlouvy žalovaný na svém uživatelském účtu ve webové službě původního věřitele odsouhlasil (v opačném případě by úvěr nemohl být poskytnut). K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného (ze kterého byla dříve převedena platba ve výši 1 Kč, vizte výše). Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením klientského čísla. Žalovaný se dle čl. 8 Rámcové úvěrové smlouvy, jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru. Předmětem žalobního návrhu je tedy pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 17, 500.00 Kč a z případného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4, 200.00 Kč. Konečná dlužná částka tak činí částku 21, 700.00 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru (byl-li účtován) je zcela určitě a jednoznačně uveden v samotné smlouvě o úvěru a žalovaný se podpisem úvěrové smlouvy zavázal k jeho úhradě. Poplatek za poskytnutí úvěru odpovídá nákladům původního věřitele s administrací a realizací úvěru a je součástí celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Konkrétně má pokrývat náklady související s aktualizací úvěrového účtu zákazníka a zpracování splátek zákazníka, činnost prevence kumulace neuhrazených splátek prostřednictvím telefonického hovoru, písemného upozornění či sms zprávy s upozorněním na splatnost dlužné částky, podporu prostřednictvím zákaznické linky, která je zákazníkovi k dispozici v pracovní dny od 9 00 -18 00 hod. za účelem poskytování informací ohledně poskytovaného úvěru, a jiné administrativní úkony. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany původního věřitele prověřována prostřednictvím databází, dále doložením potvrzením o příjmu a porovnáním příjmové a výdajové stránky dlužníka. Dne 12.05.2020 byla mezi žalobcem a původním věřitelem uzavřená úplatná smlouva o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na základě které došlo k postoupení již splatné pohledávky za žalovaným jako dlužníkem na žalobce. Oznámení o postoupení bylo žalovanému oznámeno na jeho adresu trvalého pobytu dopisem postupitele ze dne 26.05.2020“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaný a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o úvěru [číslo] s odkazem na dříve uzavřenou rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] z téhož dne. Označená společnost se v této smlouvě zavázala žalovanému poskytnout na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši 17 500 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet s tím, že doba trvání spotřebitelského úvěru byla smluvena na 30 dní. Žalovaný se zavázal uvedené peněžní prostředky vrátit spolu s platbou označenou jako poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 200 Kč, tedy se zavázal zaplatit celkem 21 700 Kč, a to ke dni 2. 2. 2019. V uvedené smlouvě tedy vedle personálií žalovaného v podobě jeho rodného čísla, adresy bydliště a čísla občanského průkazu dále uvedeno číslo jeho bankovního účtu [bankovní účet]. Soud dále z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] zjistil, že dne 3. 1. 2019 byla na účet žalovaného převedena částka 17 500 Kč identifikovaná číslem již shora zmíněné rámcové smlouvy uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] dne [datum], tj. [číslo]. Soud dále zjistil, že zmíněná společnost [právnická osoba] měla od žalovaného k dispozici kopii jeho občanského průkazu zjevně pro prokázání jeho totožnosti a dále doklady o jeho příjmech. Soud dále zjistil, že se společnost [právnická osoba] obrátila na žalovaného prostřednictvím písemné výzvy, v němž jej vyzvala k úhradě částky 21 700 Kč s odkazem na shora zmíněnou smlouvu s tím, že uvedená částka byla splatná 2. 2. 2019. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s tím, že v souvislosti se zasláním této upomínky mu vznikla povinnost zaplatit poplatek 250 Kč. Soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo podle přílohy k této smlouvě postoupení mj. pohledávky za žalovaným z titulu shora uvedené smlouvy.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] vznikl uzavřením Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které označená společnost plnila svoji povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 500 Kč, a žalovanému tak vznikla povinnost uvedené peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 4 200 Kč, kterou soud podle obsahu posoudil jako úroky, tj. cenu peněž za poskytnuté peněžní prostředky. S ohledem na absenci jakéhokoliv procesního vyjádření žalovaného nemá soud pochybnosti o tom, že žalovaný přistoupil ke shora uvedené smlouvě popsaným způsobem, tj. za použití prostředků dálkové komunikace, kdy svoji totožnost prokázal předložením občanského průkazu a vytvořením uživatelského účtu v rámci zmíněné rámcové smlouvy. Žalovaný smluvené peněžní prostředky nevrátil, a ode dne následujícího po jejich splatnosti, tj. od 3. 2. 2019 je v prodlení. Zmíněné úroky 4 200 Kč se staly součástí jistiny, a žalovaný je tak povinen vedle dlužné částky podle požadavku žalobkyně zaplatit úrok z prodlení ve výši určeného předpisy práva občanského, tj. dle ust. § 1972 obč. zákoníku. Jelikož soud dál dospěl k závěru, že shora zmíněná smlouva o postoupení pohledávek je smlouvu, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele uvedené pohledávky, a to na základě ust. § 1879 obč. zákoníku, uložil žalovanému splnění povinnosti dle tohoto rozsudku ve prospěch žalobkyně jako nového věřitele.

5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., na základě kterého byla náhrada nákladů řízení přiznána žalobkyni jako úspěšné účastnici sporu. Tyto náklady tvoří soudní poplatek ve výši 868 Kč, a dále odměna advokáta podle §14d vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarifu, ve znění pozdějších předpisů, za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínky a sepis žaloby) po 300 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč rovněž dle zmíněného advokátního tarifu. Spolu s příslušnou DPH, kterou je zástupce žalobkyně povinen odvést podle zvláštního právního předpisu, tyto náklady tedy představují 2 320 Kč, a tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Do nákladů řízení soud oproti požadavku žalobce nezahrnul odměnu za úkon právní služby v podobě předžalobní výzvy v plné výši, a to s přihlédnutím k tomu, že podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. se úspěšnému účastníku sporu přiznávají pouze potřebné náklady potřebné k účelnému uplatňování práva. Ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. sice stanoví jako podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení zaslání tzv. předžalobní upomínky, avšak pro účely splnění této podmínky postačí zaslání tzv. výzvy jednoduché. Soud se tak již nezabýval vůbec posuzováním toho, zda předžalobní výzva naplňuje charakter tzv. výzvy kvalifikované či pouze jednoduché výzvy k plnění, neboť případná kvalifikovaná výzva by v daném případě nepředstavovala účelné náklady k uplatnění práva žalobce. V daném případě totiž nebylo zjevné, že by mezi účastníky byl před zahájením tohoto řízení spor např. o charakter dlužné částky či její výše, který by vyžadoval před podáním žaloby kvalifikovaný rozbor, a tudíž pro upozornění na případné soudní řízení postačovala již zmíněná výzva jednoduchá.

6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého stanovil pro plnění zákonem určenou lhůtu třídenní, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty příznivější.