33 C 41/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Čepickou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 8 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 212 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 212 Kč od 27. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 688 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 916,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 704,37 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 448,27 Kč od 21. 1. 2020 do 26. 4. 2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 236,37 Kč od 27. 4. 2020 do zaplacení a úrokem 20,5 % ročně z částky 5 448,27 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 8 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdci žalobkyně i poplatek ve výši 6 688 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 053 Kč, s úrokovou sazbou 20,5% ročně sjednanou v čl. 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 644 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 991 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 245 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 10. 2016. Splátky však nebyly řádně a včas hrazeny, poslední splátka byla uhrazena dne 22. 12. 2017. Předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 29. 1. 2018 činila dlužná jistina částku 5 448,27 Kč a dlužný poplatek částku 3 451,73 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně a plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 5 448,27 Kč dále od 14. 10. 2016 do zaplacení úrokem ve výši 20,50% ročně. Pohledávky vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 5 788 Kč. Ke dni postoupení [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 8 900 Kč, skládající se z: -) dlužné jistiny ve výši 5 448,27 Kč, -) dlužného poplatku 3 451,73 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky 8 900 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5 448,27 Kč a dlužného poplatku 3 451,73 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 704,37 Kč (úrok ve výši 20,50% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5 448,27 Kč od 30. 12. 2017 do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 916,16 Kč (zákonný úrok z dlužné jistiny 5 448,27 Kč od 30. 12. 2017 do 20. 1. 2020), úroků ve výši 20,50% ročně z dlužné jistiny ve výši 5 448,27 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5% ročně z dlužné jistiny ve výši 5 448,27 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, přestože byla k jednání řádně předvolána, nepožádala o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] označené jako Smlouva o zápůjčce s odkazem na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Za nedílnou součást smlouvy prohlásily její strany smluvní podmínky uvedené na zadní straně smlouvy. Ze smlouvy bylo zjištěno, že uvedená společnost žalované poskytla zápůjčku v částce 8 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalovaná se zavázala za půjčku uhradit poplatek 6 688 Kč, tedy celková částka k úhradě činí 14 688 Kč. Způsob splacení uvedené částky byl sjednán tak, že žalovaná měla dluh zaplatit v 60 týdenních splátkách po 245 Kč a poslední splátkou ve výši 233 Kč, když první splátku byla povinna zaplatit 7. den od uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce každého následujícího týdenního období, a to vždy k rukám oprávněného zástupce dle čl. 6 smluvních podmínek při využití hotovostního inkasa. Ve Smluvních podmínkách byl dále v jejich článku 3 uveden údaj o roční procentní sazbě nákladů (RPSN), s níž měla být žalovaná seznámena s tím, že v případě půjčky, která se splácí 60 týdnů tato RPSN představuje 68,70%. Soud dále zjistil, že žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020, v němž byla zároveň vyzvána k úhradě pohledávky ve výši 8 900 Kč bez příslušenství. O zaplacení dlužné částky po jejím postoupení byla žalovaná vyzvána ještě prostřednictvím zástupce žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 23. 4. 2020 předanou dne 24. 4. 2020 k poštovní přepravě, jak vyplývá z doloženého podacího lístku.

4. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v aktuálním znění (dále jen o. z.). Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.

5. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nevznikl závazek v podobě smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z, případně o úročné zápůjčce dle ust. § 2392 odst. 1 o. z.

6. Částka označená ve smlouvě jako,,poplatek,, má soud za ujednání o úroku, nezávisle na tom, že jednotlivé části označila a rozepsala žalobkyně do tří položek jako úrok, administrativní činnost a hotovostní režim splátek. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou žalobkyně požadovala za poskytnutí zápůjčky. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Ve smlouvě není vymezeno, za jakou administrativní činnost by měla žalovaná jako dlužník platit, a na uvedené ujednání nelze pohlížet jinak, než jako na ujednání o úroku představující cenu zapůjčených peněžních prostředků. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku. Je třeba uvést, že tyto poplatky ve svém součtu více jak pětinásobně převyšují samotný úrok. Ekonomická podstata úročené smlouvy o zápůjčce spočívá v právu zapůjčitele inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny vypůjčitele nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky.

7. Pokud jde o poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso, představující službu, kterou si pro splácení půjčky žalovaná ve smlouvě vybrala, dospěl soud k závěru, že se sice jedná o paušalizovanou náhradu za uvedené služby, avšak žalobkyně byla v daném případě povinna prokázat, že uvedenou službu žalované vůbec poskytla, resp. byla připravena poskytnout. Soud nemá k dispozici žádný důkaz o tom, že alespoň část zápůjčky byla inkasována, resp. že zbývající pokusy o hotovostní splátky byly bez úspěchu pro nesoučinnost žalované, která podle žalobních tvrzení část půjčky nesplatila a žalobkyně se svou neúčastí na jednání připravila o možnost v tomto směru být vyzvána soudem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

8. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměl žalovaný žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatku je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle ust. § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu ust. § 2392 odst. 1 o. z. Takováto výše sjednaného úroku tak byla sjednána nemravně, tj. v rozporu s § 1 odst. 2 o. z., podle něhož jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Zmíněná nemravnost spočívá ve výši sjednaných úroků, které představují 83,6 % z dlužné jistiny, a to za období 15 měsíců za situace, kdy průměrná roční úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem dosahovala dle statistik České národní banky v srpnu 2015 (tj. v době uzavření smlouvy) výše 12,61% p. a. (údaj je dostupný na [webová adresa]), což znamená, že úroková sazba v předmětné smlouvě byla téměř sedmkrát vyšší než v té době průměrná sazba poskytovaná na stejný typ úvěrů domácnostem bankami. Takové ujednání nelze akceptovat, tím méně ve spotřebitelských vztazích, zvláště pak za situace, kdy je uzavíraná smlouva tzv. smlouvou adhézní, tedy bez možnosti žalovaného coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky. Ve smlouvě kromě toho není obsažen žádný důvod, který by takto vysoký úrok nějakým způsobem odůvodnil a žalobkyně sama ani žádný takový důvod netvrdila.

9. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách, nad rámec půjčené jistiny, je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle shora citovaného § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích přitom podle názoru soudu představuje neoddělitelnou část smlouvy o zápůjčce, neboť soud nepochybuje, že by právní předchůdkyně žalobkyně coby právnická osoba podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žalovanému žádnou zápůjčku neposkytla. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Tuto zápůjčku nebylo možno, s ohledem na záměr vydlužitele získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, posoudit jako zápůjčku bezúročnou. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání, a neplatná jako celek. Tyto závěry jsou ve svém základu aprobovány i rozhodovací praxí Krajského soudu v Plzni (např. rozsudek ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 25 Co 183/2017).

10. Důvod absolutní neplatnosti smlouvy soud spatřuje dále i v neprokázání splnění povinnosti žalobkyně dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. žalobkyně neprokázala, že bylo řádně učiněno posouzení úvěruschopnosti žalované. Ve vztahu k neprokázání splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (tehdy platného), soud uvádí, že žalobkyně neprokázala, že bylo řádně a s odbornou péčí učiněno posouzení úvěruschopnosti žalované. V tomto ohledu soud cituje právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018:„ Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Žalobkyně přitom k prokázání splnění výše uvedené povinnosti předložila soudu pouze Smlouvu, ze které vyplývá, že žalovaná stvrdila právnímu předchůdci žalobkyně následující prohlášení svým podpisem:„ Zákazník potvrzuje, že [anonymizováno] před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Žalobkyně přitom netvrdila a nedoložila v tomto směru ničeho jiného, např. zmiňovanou Zákaznickou kartu, potvrzení zaměstnavatele dlužníka o jeho příjmu, výplatní pásky, výměr nájemného, jiné listiny prokazující další výdaje dlužníka, event. další splátky úvěrů či půjček. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by její předchůdce zkoumal úvěruschopnost dlužníka v rámci veřejně dostupných informací, např. o životním a existenčním minimu apod. Dle názoru soudu si právní předchůdce žalobkyně neobstaral dostatečné informace a podklady od jiných subjektů a od žalované jakožto spotřebitele, tak, aby právní předchůdce žalobkyně mohl řádně dostát své povinnosti dle zákona.

11. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o zápůjčce jako celků tak představovalo plnění společnosti [právnická osoba] ve prospěch žalované plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná na úkor uvedené společnosti bezdůvodně obohatila. Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o zápůjčce ve výši 8 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy uhradil do postoupení pohledávky celkem částku 5 788 Kč. Pokud tedy žalobkyně požadovala ze smlouvy o zápůjčce zaplacení částky 8 900 Kč s příslušenstvím, která představuje na dlužné jistině částku 5 448,27 Kč a na dlužném poplatku částku 3 451,73 Kč, pak lze z těchto údajů dovodit, že žalovaná z celkové částky, kterou měla podle neplatné smlouvy o zápůjčce uhradit, hradila na domnělou jistinu půjčky částku 2 551,73 Kč a na domnělé poplatek částku 3 236,27 Kč. Jelikož v daném případě připadá v úvahu vrácení toliko zmíněného bezdůvodného obohacení ve výši 8 000 Kč, přiznal soud žalobkyni pouze právo na vrácení zůstatku jistiny ve výši 2 212 Kč (8 000 Kč – 5 788 Kč) se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 2 212 Kč od 27. 4. 2020 do zaplacení. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Ohledně úroku z prodlení z bezdůvodného obohacení aplikoval soud ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky, tedy na základě výzvy ze dne 20. 1. 2020, zjišťoval soud, kdy se tato výzva jako hmotněprávní jednání doslala do sféry dispozice žalované. Jelikož žalovaná neprokázala odeslání oznámení o postoupení pohledávek, soud v daném případě považuje za výzvu k plnění žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku ze dne 23. 4. 2020, která byla dne 24. 4. 2020 předána k poštovní předpravě, a toto výzva se tedy nemohla do sféry dispozice žalované dostat dříve než 26. 4. 2020, tedy od 27. 4. 2020 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 6 688 Kč soud neshledal žalobu důvodnou, a proto v tomto rozsahu žalobu zamítl včetně požadavku na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 916,16 Kč, na kapitalizovaný úrok ve výši 3 704,37 Kč, na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 448,24 Kč od 21. 1. 2020 do 26. 4. 2020, na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 236,37 Kč od 27. 4. 2020 do zaplacení a na úrok 20,5% ročně z částky 5 448,27 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně převážně neúspěšná, žalované náklady řízení nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.