33 C 47/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 13 419 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 13 419 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 13 419 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 16. 12. 2025 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 13 419 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále jen „původní věřitel“) dne datum distančním způsobem prostřednictvím webových stránek původního věřitele poté, co byla ověřena úvěruschopnost žalovaného․ Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč prostřednictvím bankovního převodu na účet žalovaného č. č. účtu. Vyčerpané finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve smluvené výši 40 % měsíčně. Žalovaný byl oprávněn úvěr splatit zcela nebo z části kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný však nedostál své povinnosti, když nesplácel vyčerpaný úvěr řádně a včas, původní věřitel tudíž přistoupil ke zesplatnění úvěru ke dni 18. 7. 2024. Pohledávka za žalovaným byla následně původním věřitelem postoupena prostřednictvím společnosti právnická osoba dne 10. 6. 2025 na žalobkyni. Ke dni sepisu žaloby vyčíslila žalobkyně nesplacenou pohledávku tak, že tato celkem představuje dlužnou jistinu ve výši 13 419 Kč. Žalovaný dosud na vyčerpaný úvěr uhradil celkem částku 21 921 Kč, kterou byla započtena ve výši 7 340 Kč na smluvní pokutu, ve výši 8 000 na smluvní úrok a ve výši 6 581 Kč na jistinu. Zbylou část svého dluhu žalovaný neuhradil i přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal zcela pasivní. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, žalovaný se z jednání neomluvil, nepožádal o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným prostředky komunikace na dálku bylo zjištěno, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. RPSN představovalo 5518,06 %, úroková sazba 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně). Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že žalovaný byl povinen měsíčně splácet minimálně přirostlý smluvní úrok za daný kalendářní měsíc. Ze soudem vyžádaného sdělení společnosti právnická osoba bylo zjištěno, že dne 16. 2. 2024 splnil původní věřitel svou smluvní povinnost, když částku 20 000 Kč poukázal na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Pro prodlení žalovaného s úhradou úvěru původní věřitel úvěr zesplatnil dopisem ze dne 18. 7. 2024. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem následně postoupena společnosti právnická osoba, která jí dále postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 23. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky, z tvrzení žalobkyně však plyne, že dosud na vyčerpaný úvěr uhradil toliko částku 21 921 Kč.

4. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

5. Smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalovaného jako spotřebitele. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud má za to, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 40 % měsíčně. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě 480 % p. a. (měsíční sazba vynásobená počtem měsíců v kalendářním roce), a to pro celou dobu trvání smlouvy. Takový úrok je dle soudu zjevně nepřiměřený.

6. Původní věřitel jako nebankovní instituce poskytuje úvěry na relativně krátkou dobu, s vysokými úroky, a zároveň stanoví pro případ prodlení sankce v nepřiměřené výši, čímž zneužívá svého silnějšího postavení věřitele (podnikatele-profesionála) a takovému jednání nemůže být přiznána soudní ochrana.

7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.

8. Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatné právní jednání.

9. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že mezi původním věřitelem a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

10. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.).

11. Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Z obsahu žaloby i provedených důkazů bylo zjištěno, že na základě neplatné smlouvy žalovaný přijal od původního věřitele celkem částku 20 000 Kč, na kterou uhradil celkem 21 921 Kč, tedy uhradil vyplacenou částku 20 000 Kč. Soud proto žalobu jako zcela nedůvodnou výrokem I. zamítl.

14. Výrokem II. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to podle zásady úspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení plně procesně úspěšný, náleželo by mu právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož soud na jeho straně nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.