33 C 54/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 15 990 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 990 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 17. 3. 2024 do 10. 10. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 10 000 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 595,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 15 990 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, a , datum, prostřednictvím webové stránky , e-mailová adresa, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 14 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na účet žalované č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, ze kterého byla provedena ověřovací platba. Žalobkyně identifikovala platbu uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalované. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem 40 % p. m. (měsíčně). Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. Ke dni 16. 3. 2024 byl úvěr zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k jeho úhradě. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za dobu od 17. 3. 2024 do 2. 10. 2024 v kapitalizované výši 1 990 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci se k jednání se nedostavili, žalobkyně se z jednání se omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaná se k jednání nedostavila, z jednání se neomluvila, nepožádala o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl dokazování smlouvou u úvěru č. , číslo, , potvrzením o platbě 7 000 Kč a 3 000 Kč na účet č. , č. účtu, , výpisy z účtu žalované, kopii OP žalované, oznámením o zesplatnění úvěru s předžalobní upomínkou ze dne 2. 10. 2024 včetně dokladu o jejím odeslání a sdělením Komerční banky, a.s. o majiteli účtu č. , číslo, a provedené platbě 7 000 Kč a 3 000 Kč v listopadu 2023 na uvedený účet.

5. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Smlouvou o úvěru č. , číslo, se žalobkyně zavázala žalované označené jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem poskytnout bezúčelový úvěr do výše limitu 20 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 40 % měsíčně, s tím, že žalovaná měla splácet každý měsíc nejpozději k 12. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně, podpis žalované či jiná identifikace chybí, na smlouvě je uvedeno pouze jméno a příjmení žalované. Žalovaná provedla na účet žalobkyně ověřovací platbu a na totožný bankovní účet žalobkyně převedla žalované dne , datum, částku 7 000 Kč a dne , datum, částku 3 000 Kč (potvrzení o platbě na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, ). Ze sdělení Komerční banky, a.s.. bylo zjištěno, že účet č. , číslo, je veden na jméno žalované a byla na něj v listopadu 2023 připsána celkem částka 10 000 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 16. 3. 2024 a žalovanou o zepslatnění informovala dopisem ze dne 13. 3. 2024. K zaplacení dluhu byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 2. 10. 2024, která byla téhož dne předána k doručení žalované.

6. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR. Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.

15. Žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, pouze uvedla, že k ověření výše příjmů poskytla žalovaná žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu a žalovaná byla dále lustrována ve veřejně dostupných databázích CEE, ISIR, CRKI, BRKI a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Z doloženého bankovního reportu (výpisů z účtů žalované za období červenec až září 2023) bylo zjištěno, že žalovaná uvedené měsíce hospodařila s finančními prostředky s prakticky nulovým zůstatkem.

16. Ačkoliv žalobkyně v projednávané věci tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posouzena, předložila k tomuto tvrzení pouze výpisy z účtu žalované za období červenec až září, ze kterých lze zjistit toliko pouze příjmy žalované. Z výpisů bylo zjištěno, že na účtu byly téměř nulové zůstatky. Žalobkyní tvrzené posouzení pokud vůbec proběhlo, proběhlo pouze formálně.

17. Nedostatek označení důkazů k tvrzení, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, mohl být zhojen postupem dle § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení podle § 118a o. s. ř. nedostalo.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Žalobkyně neprokázala, že jako poskytovatel úvěru dostála své povinnosti náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr. S ohledem na zůstatky na účtu žalované dospěl soud k závěru, že v daném případě zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Spotřebiteli musí zůstat dostatek finančních prostředků, aby mohl bez problémů zaplatit splátku úvěru.

21. Soud podotýká, že poskytnutí úvěru se v daném případě též příčilo dobrým mravům vzhledem ke sjednané výši úroku 40 % měsíčně.

22. Soud proto uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva že posuzovaná spotřebitelská smlouva je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

23. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Poskytnutí peněžních prostředků žalované v celkové výši 10 000 Kč má soud za prokázané. Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky z neplatné smlouvy o úvěru ve výši 10 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná žalobkyni na základě neplatné smlouvy neuhradila z dlužné částky 10 000 Kč ničeho a vznikla jí tedy povinnost vrátit žalobkyni částku 10 000 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal.

24. Dále soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatné smlouvy. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 2. 10. 2024, předanou téhož dne k poštovní přepravě, nemohla se tato do dispozice žalované dostat dříve než 7. 10. 2024 a žalobkyně tak má od 11. 10. 2024 právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Ve zbývajícím rozsahu, tedy v nároku žalobkyně na zaplacení částky 5 990 Kč, která přestavuje smluvní úrok v kapitalizované výši 4 000 Kč a smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné jistiny od 17. 3. 2024 do 2. 10. 2024 v částce 1 990 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť ujednání o nich vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 595,15 Kč, přičemž tato částka představuje 25,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,54 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 990 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč.