33 C 54/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 26 920 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 700 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 220 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 920 Kč od 25. 7. 2024 do 31. 7. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 220 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 11 700 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 1. 2026 domáhala proti žalované zaplacení částky 26 920 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností úvěr právnická osoba (dále jen „původní věřitel“) dne datum distančním způsobem prostřednictvím webových stránek původního věřitele poté, co byla ověřena úvěruschopnost žalované․ Na základě smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč prostřednictvím bankovního převodu na účet žalované č. č. účtu. Vyčerpané finanční prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve smluvené výši 40 % měsíčně. Žalovaná byla oprávněna úvěr splatit zcela nebo z části kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná však nedostála své povinnosti, když nesplácela vyčerpaný úvěr řádně a včas, původní věřitel tudíž přistoupil ke zesplatnění úvěru ke dni 24. 7. 2024. Pohledávka za žalovanou byla následně původním věřitelem postoupena prostřednictvím společnosti právnická osoba dne 10. 6. 2025 žalobkyni. Ke dni sepisu žaloby vyčíslila žalobkyně nesplacenou pohledávku tak, že tato celkem představuje částku 26 920 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč a smluvního úroku kapitalizovaného za první měsíc trvání smlouvy ve výši 6 920 Kč. Žalovaná dosud na vyčerpaný úvěr uhradila celkem částku 8 300 Kč, zbylou část svého dluhu žalovaná neuhradila i přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala zcela pasivní. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, žalovaná se z jednání neomluvila, nepožádala o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou prostředky komunikace na dálku bylo zjištěno, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. RPSN představovalo 5518,06 %, úroková sazba 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně). Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že žalovaná byla povinna měsíčně splácet minimálně přirostlý smluvní úrok za daný kalendářní měsíc. Z potvrzení o provedené platbě a soudem vyžádaného sdělení společnosti právnická osoba bylo zjištěno, že dne 22. 2. 2024 splnil původní věřitel svou smluvní povinnost, když částku 20 000 Kč poukázal na bankovní účet žalované č. č. účtu. Pro prodlení žalované s úhradou úvěru původní věřitel úvěr zesplatnil dopisem ze dne 24. 7. 2024. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem následně postoupena společnosti právnická osoba., která jí dále postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 23. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k úhradě dlužné částky 74 537 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny 64 857 Kč a nákladů právního zastoupení 9 680 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na vyčerpaný úvěr 20 000 Kč uhradila celkem částku 8 300 Kč.

4. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

5. Smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovanou je smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalované jako spotřebitele. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud má za to, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 40 % měsíčně. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě 480 % p. a. (měsíční sazba vynásobená počtem měsíců v kalendářním roce), a to pro celou dobu trvání smlouvy. Takový úrok je dle soudu zjevně nepřiměřený.

6. Původní věřitel jako nebankovní instituce poskytuje úvěry na relativně krátkou dobu, s vysokými úroky, a zároveň stanoví pro případ prodlení sankce v nepřiměřené výši, čímž zneužívá svého silnějšího postavení věřitele (podnikatele-profesionála) a takovému jednání nemůže být přiznána soudní ochrana.

7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.

8. Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatné právní jednání.

9. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že mezi původním věřitelem a žalovanou nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

10. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.).

11. Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Žalovaná je podle § 2991 o. z. povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatila. Z obsahu provedených důkazů vyplývá, že žalovaná žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci uhradila celkem částku 8 300 Kč a vznikla jí tak povinnost vrátit žalobkyni částku 11 700 Kč (20 000 – 8 300), k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal.

14. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 700 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na předžalobní upomínku ze dne 20. 7. 2025 (a odeslané dne 23. 7. 2025), která se mohla dostat do sféry dispozice žalované podle § 573 o. z. dne 28. 7. 2025, splatnost byla stanovena ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy, tedy splatnost nastala 31. 7. 2025.

15. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla převážně neúspěšná, žalované však v souvislosti s řízením náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.